Praha: Karlštejn a jeho význam v dějinách a kultuře

Národní památkový ústav vydal zajímavý soubor textů nazvaný „Karlštejn a jeho význam v dějinách a kultuře" s příspěvky zvědecké konference, která se v roce 2008 uskutečnila v budově Národního muzea u příležitosti šestistého šedesátého výročí založení královského hradu Karlštejna.

Autory celkem deseti textů jsou nejen účastníci samotné konference (historici, archeologové, historici umění, restaurátoři, památkáři), ale i další odborníci, kteří se jí původně nezúčastnili, ale s Karlštejnem jsou badatelsky a pracovně úzce spjati.

Jiří Kuthan se v úvodní stati zabývá osobností a dílem českého krále a římského císaře Karla IV. Představuje ho nejen jako schopného a vzdělaného vladaře, ale také jako významného zakladatele a mecenáše. Kuthan pak vyzvedává především Karlův zájem o světce a jejich relikvie, s nimiž je úzce spjat i vznik hradu Karlštejn.

Karel IV. byl na svou dobu rovněž velice zcestovalý panovník, který se setkával s ostatními významnými vladaři své doby a také papeži.

Tomáš Durdík zasadil Karlštejn do kontextu hradní architektury Karla IV. Postupně představuje všechny hrady (převážně novostavby), které český král a římský císař založil v českých zemích i za jejich hranicemi. Některé z nich vznikly ještě za života Karlova otce Jana Lucemburského (Dobříš, Tepenec).

Prvním hradem v Čechách, který nesl jeho jméno, byl Karlštejn. Následovala přestavba Vyšehradu a stavební práce na Pražském hradě. Dále vznikly např. Kašperk (Karlsberg), Radyně (Karlskrone) nebo Lauf u Norimberku.

Autor konstatuje, že se za vlády Karla IV. nevytvořil žádný závazný stavební typ, který by si panovník oblíbil. Ani ve srovnání s jinými hradními stavbami Karlovy doby nevybočují tyto hrady z hlavních tendencí. Pouze dva hrady jsou výjimečné z hlediska dispozičního řešení a těmi jsou právě Karlštejn a Lauf.

Ve třetím příspěvku naznačila Naděžda Kubů vývoj zájmu návštěvníků o Karlštejn, který je doložitelný již od konce 18. století. Stavbu navštěvovali malíři, hudební skladatelé, ale zavítali na něj i někteří čeští králové (František I. a později i František Josef I.). Hrad v 19. století převážně chátral a o podobě jeho interiéru máme nějakou představu zejména díky několika dochovaným fotografiím a především dobovým popisům.

Autorka nastiňuje také vznik, vývoj a proměny hradního muzea. V závěru pak prezentuje současnou interiérovou náplň Karlštejna, přičemž instalační práce nejsou ještě u konce a je stále co řešit.

Zuzana Všetečková se ve svém příspěvku zamyslela nad Apokalypsou v „mariánském" kostele na Karlštejně a částečně se pokusila i o její novou interpretaci.

Velice zajímavá je stať historika Petra Čorneje „Hrad mezi králem a stavy", která je ve skutečnosti výtahem z autorovy širší studie „Klíče ke Karlštejnu, která vyšla v roce 2010.

Autor se věnuje téměř stoletému období, na jehož počátku nechal roku 1411 český král Václav IV. odvézt některé poklady ze Svatovítské katedrály na královský hrad Karlštejn, což byl jeden z výsledků panovníka soupeření s pražským arcibiskupem. Co bylo součástí těchto cenností, není bohužel přesně známo, některé z nich ale byly později použity např. na zaplacení žoldu účastníků kruciáty proti husitům. Významné postavení v té době měl karlštejnský purkrabí, kterým byl většinou představitel nižší šlechty plně oddaný panovníkovi.

Zikmund Lucemburský s poklady zacházel po svém a za husitských válek je odvezl do zahraničí, byla mezi nimi i Svatováclavská koruna. Zpět do Čech se vrátily (královská koruna, svazky desek zemských i dvorských, korunní archiv a české svátostiny) až v roce 1436 a byly uloženy na Karlštejně. Říšské korunovační klenoty se tam ale již nevrátily. Odpovědnost za poklady převzala česká zemská obec v čele nejvyšším purkrabím Menhartem z Hradce, který je dokázal využívat při prosazování svých vlastních zájmů.

Za vlády Jiřího z Poděbrad měl kontrolu nad hradem panovník, který hlavním dozorem pověřil svého syna Viktorina. Proti ale byla šlechtická opozice, která chtěla získat stejné postavení, jaké měl panský stav na Moravě. Rovněž chtěla získat kontrolu nad cennostmi uloženými na Karlštejně, která považovala za vlastnictví českého království.

Ke změně došlo až v roce 1471, kdy se českým králem stal Vladislav Jagellonský, který musel vyjít vstříc požadavkům stavů. Právě za jeho vlády začal být úřad karlštejnského purkrabího obsazován dvěma osobami, po jedné z vyšší a nižší šlechty.

Teprve za úřadování Zdeňka Lva z Rožmitálu (purkrabím na přelomu 15. a 16. věku) došlo k posílení pozic obou karlštejnských purkrabích, kteří měli odpovědnost za Svatováclavskou korunu, korunní archiv a ostatní významné písemnosti uschované na Karlštejně. K cennostem v té době neměl snadný přístup ani samotný český král.

Markéta Novotná pojednala o karlštejnské manské soustavě, přičemž se většina lenního zboží nacházela ve velké vzdálenosti od hradu. Karlštejnské panství vzniklo ve 40. a 50. letech 14. století. Lenní soustava hradu pak fungovala především jako zboží, kterým král hmotně zajišťoval své služebníky. Tato soustava přežila až do 60. let 19. věku, kdy došlo k zániku lenního zřízení v Čechách.

Zdeněk Chudárek ve svém příspěvku dokazuje, že stavební historie hradního areálu hradu Karlštejn není notoricky známá, jak se donedávna tvrdilo. Autor na příkladech budování kaple sv. Kříže a kaple sv. Kateřiny ukazuje, že ke stavebním změnám a funkčním proměnám docházelo ještě ve 14. století. Další stavební úpravy přišly v následujících stoletích.

David Venclík dal do souvislostí hrad Karlštejn a korunovace českých králů v 19. století, kdy jako jediný byl v roce 1836 korunován Ferdinand I. (V.). V roce 1812 navštívil hrad František I., který dokonce nařídil opravy hradu, jež podle něj byly nutné. K úpravám pak došlo na přelomu 30. a 40. let, ale záhy se ukázalo, že tyto úpravy nejsou dostatečné. Dlouhá léta se jednalo o dalších úpravách hradu, které se nakonec ve velkém rozjely až od roku 1887. Během těchto oprav, jež trvaly téměř dvacet let, zavítal na hrad roku 1901 i František Josef I., který se ale nikdy nenechal korunovat českým králem.

Poslední dva příspěvky jsou věnovány restaurování na hradě Karlštejně, které proběhlo v letech 1981 až 2008. Nejprve je přiblíženo z pohledu investora, Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště středních Čech v Praze. Druhý text restaurátorů Petra Bareše a Jiřího Brodského pak přibližuje problematiku, způsoby a průběh restaurování schodištních cyklů Velké věže Karlštejna a nástěnných maleb v kapli sv. Kateřiny. Obě stati jsou doplněny srovnávacím obrazovým doprovodem, kdy jsou představeny především deskové a nástěnné malby před a po restaurování.

Reprezentativní soubor statí zaujme nejen texty, ale i nádherným, bohatým obrazovým doprovodem jednotlivých textů (barevné i černobílé fotografie, kresby, plánky, rekonstrukce).

Publikace „Karlštejn a jeho význam v dějinách a kultuře" je podnětným příspěvkem o jednom z nejvýznamnějších českých hradů, kterým Karlštejn beze všech pochybností je. Zároveň přináší a zpřístupňuje nejnovější výsledky bádání o této výjimečné památce, jejíž významné místo v našich dějinách je nezpochybnitelné.

Marek Zágora

Kolektiv autorů, Karlštejn a jeho význam v dějinách a kultuře, Národní památkový ústav, Praha 2010, 213 stran, doporučená cena 300 Kč.

Obsah:

Jiří Kuthan: K osobnosti a dílu císaře Karla IV.

Tomáš Durdík: Karlštejn v kontextu hradní architektury Karala IV.

Naděžda Kubů: Karlštejn - vznik a vývoj hradního muzea a jeho proměna vnáznakovou interiérovou instalaci

Zuzana Všetečková: Krátká úvaha ke karlštejnskému apokalyptickému cyklu

Petr Čornej: Hrad mezi králem a stavy

Markéta Novotná: Karlštejnská manská soustava

Zdeněk Chudárek: Stavební dějiny a funkční proměny hradu Karlštejna ve 14. století

David Venclík: Hrad Karlštejn a otázka korunovace českých králů v 19. století

Dagmar Martincová: Restaurování na hradě Karlštejně v letech 1981-2008 zpohledu investora

Petr Bareš - Jiří Brodský: Problematika a způsoby restaurování schodištních cyklů Velké věže hradu Karlštejna a restaurování nástěnných maleb kaple sv. Kateřiny