Praha: Konec Přemyslovců. Skladba a fungování jejich pozdní monarchie – poslední svazek přemyslovské „hexalogie“ Josefa Žemličky (NLN)

Profesor Josef Žemlička je bezpochyby největším znalcem přemyslovské epochy u nás, o níž napsal řadu velice zajímavých a podnětných knih. Již v roce 1986 vyšlo jeho „Století posledních Přemyslovců“, které svou čtivostí a srozumitelností nejen oslovilo širokou veřejnost, ale ovlivnilo i řadu budoucích historiků. O dvanáct let později se pak kniha dočkala druhého, částečně přepracovaného vydání.

V té době ale „byla“ již na světě jeho další větší práce „Čechy v době knížecí (1034–1198)“, kterou v roce 1997 vydalo v rámci své edice Česká historie Nakladatelství Lidové noviny. Je možné, že v té době ještě nikdo netušil, že ve stejném nakladatelství, jehož kmenovým autorem se Josef Žemlička stal, vyjdou i další svazky, které jedinečným způsobem a hlavně ve obdivuhodné šíři přiblíží dobu a vládu knížat a králů z rodu bájného Přemysla Oráče.

V roce 2003 následovaly „Počátky Čech královských 1198–1253“ s podtitulem „Proměna státu a společnosti“. Jako třetí vyšla objemná monografie „Přemysl Otakar II. Král na rozhraní věků“ (2011). V roce 2014 bylo vydáno „Království v pohybu. Kolonizace, města a stříbro v závěru přemyslovské epochy“. Pátá monografie nazvaná „Do tří korun“ s podtitulem „Poslední rozmach Přemyslovců (1278–1301)“ pak spatřila světlo světa v roce 2017. Uběhly další tři roky a přemyslovská „hexalogie“ se dočkala závěrečného svazku. Monografií „Konec Přemyslovců. Skladba a fungování jejich pozdní monarchie“ završil autor své několik desetiletí trvající bádání o přemyslovském období.

Zásluhou Josefa Žemličky máme k dispozici jedinečné dílo, které v rámci jednoho konceptu představuje téměř tři sta let českých dějin, zasazených do širšího, především středoevropského kontextu. Nemáme před sebou pouze politické dějiny sledovaného období, ale velice široce pojatý výklad, jenž zahrnuje všechny možné oblasti tehdejšího života (sociální, náboženskou, hospodářskou, kulturní…). S tím souvisí i historikova práce, která se neomezuje pouze a jen na dochované písemné prameny různé povahy (se Zbraslavskou kronikou v čele), ale v potaz bere i prameny archeologické a vizuální a stranou nesmí ponechat ani nejnovější výsledky bádání příbuzných oborů. Při práci s prameny pak musí být pokud možno obezřetný a nesmí se nechat strhnout jejich vypovídací hodnotou.

Přesto si autor uvědomuje, že jeho práce je jen „pouhou mezibilancí v dlouhém a nikdy nekončícím sestavování historických obrazců a rekonstrukcí“. Je si dobře vědom všech úskalí a i přesto se vydal na dlouhou a trnitou výpravu do minulosti, jejímž výsledkem je pestrá a zároveň inspirující mozaika. Mnohé dílky v ní sice chybí, protože je již není možné dohledat a doplnit, ale i tak je daný výsledek hlubokou a zasvěcenou sondou do sledovaného období, která nás ale nesmí uspokojit, ba naopak vybídnout k dalším otázkám.

Původně to vypadalo, že éra dvou posledních českých králů z rodu Přemyslovců – Václava II. a Václava III. - bude vylíčena v závěrečném pátém svazku. Nakonec jim ale byly vyhrazeny hned svazky dva. O to vrstevnatější je líčení jejich doby a vlády.

V závěrečném svazku přibližuje Josef Žemlička na základě všestranného rozboru dochovaných písemných pramenů, které hojně cituje, a znalosti sekundární české i zahraniční literatury podobu a fungování „české“ společnosti a také vlády na přelomu 13. a 14. věku. Jednotlivé kapitoly jsou plné informací, z nichž autor skládá obraz tehdejší doby. Některým otázkám se věnuje podrobněji, u jiných alespoň předestírá základní myšlenky, které čekají na své hlubší zpracování.

Na přelomu staletí se ocitli Přemyslovci na vrcholu své moci („vládli“ v Polsku a také v Uherském království), což ale mělo své četné limity, s nimiž se musel především Václav II. vyrovnávat. Předposlední český král z Přemyslova rodu, je představen jako schopný panovník, který bohužel nemohl navázat na svého otce, ale naopak se musel vyrovnat sám se všemi nástrahami „nové“ doby.

Jeho pražský dvůr se stal předním kulturním centrem tehdejší střední Evropy. Některými svými plány navíc předběhl svou dobu, např. když chtěl v Praze založit vysoké učení. Tento plán dovedl ke zdárnému konci až jeho vnuk, římský císař a český král Karel IV., který na svého děda v mnohém navázal.

Poslední léta vlády Václava II. a jeho „krátkého“ života (zemřel v Kristových letech) nebyla vůbec jednoduchá a navíc byla i velice nákladná. I když Přemyslovci získali polskou a také uherskou korunu, neovládali svá království rovnoměrně. Uherská vláda byla velice krátká, a tak se snažili alespoň udržet vládu v Polsku, kde ve skutečnosti ale ovládali jen ústřední Krakovsko a Sandoměřsko s výseky okolo větších měst. V dalších oblastech byla jejich autorita čím dál tím slabší. Vychýlení mocenské rovnováhy velice bedlivě a zároveň nevraživě sledovali Habsburkové, zejména pak římský král a bývalý Václavův švagr Albrecht. Své zájmy také sledovala papežská kurie, která prosazovala v Uherském království své neapolské spojence.

Počátkem roku 1305 byl český král již vážně nemocen a začal připravovat půdu na nástup svého jediného syna Václava. Bohužel vláda Václava III. byla velice krátká, takže nedošlo ani k jeho korunovaci. Jeho život a současně i vládu Přemyslovců u nás uzavřela nečekaná olomoucká vražda, která dodnes zůstává jednou z největších záhad českého středověku. Podobně k ní přistupuje i samotný Josef Žemlička. V závěrečných kapitolách líčí situaci po „olomoucké tečce“ a přibližuje cestu k Lucemburkům.

Profesor Žemlička se jako tradičně prezentuje jako velice schopný „vypravěč“, jenž dokáže velké množství informací přiblížit nejen přitažlivou, ale hlavně srozumitelnou formou. Přesto jsou pasáže, kde se nejen laik může v návalu pojmů, letopočtu a jmen ztrácet.

Součástí textu je pěkný, i když černobílý obrazový doprovod (fotografie, mapy), a nechybí ani rozumně pojatý poznámkový aparát.

Poslední svazek Žemličkovy „hexalogie“ je velice inspirujícím čtením, k němuž se lze i zpětně vracet. Je možné, že čtenáře, kterým se do ruky dostane až tato monografie, přiměje k přečtení i předchozích „dílů“, které na sebe navazují. Završení celé knižní série můžeme bezpochyby vnímat i jako první příspěvek k letošnímu 750. výročí narození „stříbrného“ krále Václava II.

Marek Zágora

Josef Žemlička, Konec Přemyslovců. Skladba a fungování jejich pozdní monarchie, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2020, 724 stran, doporučená cena 689 Kč

Z obsahu:

Pozdravení

I. NAPŘÍČ SPOLEČNOSTÍ

1. Paleta „urozených“

2. Církev privilegovaná i sloužící

3. Lidé měst a venkova

4. Bohemi, Teutonici, Iudei

II. MONARCHIE V SOUVISLOSTECH

5. Král jako fenomén latinského světa

6. Integrační role pražského dvora

7. Šlechtická „ohrada“: sněmy a zemský soud

8. Proměny regionů

III. SOUŘADNICE ČESKÉHO „REGNUM“

9. Právo knížete, právo země, práva jiná

10. Křižovatky provinciální justice

11. Dvojí panování

12. „Vylepšování“ královských majetků

IV. DOTEKY VÁCLAVOVY DOBY

13. Technika moci a způsob vlády

14. Reformní úsilí

15. Beneficium, feudum, alod

16. Vzorce kultury a vzdělání

17. Stavební aktivita, gotika a dvorské umění

V. TRPKÁ PŘÍCHUŤ ROZLETU

18. Tísnivé vyhlídky

19. Válka střída mír

20. Na hraně možností

21. Osudové měsíce

VI. PŘÍLIŠ RYCHLÁ UMÍRÁNÍ

22. Smrt a pohřeb jako státně politický akt

23. Zkoušky soudržnosti

24. Poslední rok

25. Dovětek k 4. srpnu 1306

VII. ČAS BILANCÍ

26. Komu dědictví?

27. Cesta k Lucemburkům

28. Přemyslovská ohlédnutí

A závěr? Barevný středověk čili zamyšlení nad šesti svazky

Internet:

https://www.nln.cz/knihy/konec-premyslovcu-skladba-fungovani-jejich-pozdni-monarchie/