Praha: Koruna českých královen se vrátila po šesti stoletích zpět do Čech

Při výkopových pracích v roce 1985 objevili dělníci v Daszyńské ulici ve Slezské Středě značné množství stříbrných mincí. Nález z městečka nedaleko polské Vratislavi nevzbudil velkou senzaci. Ale v květnu 1988, při hloubení základů telefonní ústředny, se našly poblíž stejného místa mince zlaté, což vyvolalo zájem památkářů, ale i hledačů pokladů. Důkladně byla prozkoumána vyvezená suť a zemina a na světlo světa se vrátily kdysi ukryté poklady českých králů.

Téměř celý poklad ze Slezské Středy byl nyní Poláky zapůjčen na výstavu Královský sňatek, která v Domě u Zvonu v centru Prahy do 6. února připomíná sedmi sté jubileum, kdy se hrabě Jan Lucemburský stal díky manželství s Eliškou Přemyslovnou českým králem.

Největší atrakcí polského objevu století je nádherná zlatá koruna s osmdesáti šesti drahými kameny a šestadvaceti perlami (obr. 1). Výrazným dekorem vzácného díla jsou figurky orlů, které v zobácích drží zlaté prsteny. Prý jde o starý byzantský symbol dobré věštby, která má zabezpečit spravedlivou a štědrou vládu v království. Zlatá křídla orlů jsou zdobena safíry a spinely, jejich oči jsou z červených rubínů.

Podle názoru odborníků byla koruna ve 14. století určena pro korunovace českých královen a soudě podle různých oprav se asi často používala. Zřejmě ji na své hlavě kdysi měla Eliška Přemyslovna, manželka Jana Lucemburského, i Blanka z Valois, kterou si vzal Karel IV. Není však vůbec jisté, zda zlatnické veledílo, pečlivě restaurované polskými konzervátory, vzniklo původně na objednávku českých panovníků.

Do Prahy se královská koruna možná dostala až druhotně a před tím mohla být jako svatební korunovační insignie používána císařským rodem Štaufů, kteří orla či orlici měli ve svém znaku a vehementně je uplatňovali při výzdobě svých uměleckých děl (viz obr. 3 - orlice z 1. pol. 13. století, Darmstadt, Landesmuseum).

Ostatně o tom, že část štaufských pokladů se dostala za Lucemburků či Přemyslovců do Čech, svědčí i gema čili rytina do drahého kamene, která byla v Praze ve 14. století zasazena do zlatého korunovačního kříže a zobrazuje císaře a sicilského krále Fridricha II., nejslavnějšího z dynastie Štaufů.

Přímo s Fridrichem II. pak souvisí v pokladu ze Slezské Středy přenádherná brož či spona (obr. 2), která je také ozdobena motivem orla, což je skvostná kamej vyřezaná do chalcedonu. Brože tohoto typu se používaly jako oděvní doplňky k sepnutí reprezentačního oděvu, takže možná kdysi spojovala dva konce korunovačního pláště královny.

Mince, které se ve Slezské Středě našly jako součást pokladu, pocházejí převážně z Čech z první poloviny 14. století a podle numismatiků jde o soubor, který nemá svým rozsahem v Polsku ani u nás obdoby. Dominuje mezi nimi 3824 stříbrných pražských grošů, které nechal razit Jan Lucemburský. Právě značný počet českých mincí naznačuje, že vše patřilo velmi bohaté osobě, která měla dobrý kontakt na Pražský hrad. Mužem v pozadí, který by mohl takové spojení zprostředkovat, byl Jan ze Středy, rodák ze Slezské Středy, vysoký dvorský hodnostář na dvoře Karla IV., který to v Praze dotáhl až na post kancléře.

Jan ze Středy v roce 1348 zajišťoval pro Karla IV. ve Slezské Středě půjčku značné finanční hotovosti, kterou poskytl židovský lichvář Mosche. Věřitel byl i s rodinou velkoryse odměněn mimo jiné tím, že pak už nemusel platit žádné daně. Možná s touto nebo podobnou transakcí souvisela i zástava zlaté koruny, nádherné spony a několika prstenů i zlatých šperků z osobního majetku panovníka.

Jak ale vzácný poklad zmizel na mnoho staletí v propadlišti dějin? A proč ho Karel IV. nevykoupil zpět, zejména když korunu potřeboval pro slavnostní korunovace svých dalších manželek?

Vysvětlením by mohl být mor, který v plné síle zasáhl Evropu v roce 1348. Strach a zoufalství, jaký epidemie vyvolala, popisuje detailně na mnoha stranách svého Dekameronu spisovatel Giovanni Boccaccio. Lidé doslova šíleli strachy. V Itálii pomřela během pár měsíců polovina obyvatelstva.

Českému království, k němuž Slezská Středa ve 14. století patřila, se mor vyhnul. Nicméně díky hrůzostrašným zprávám z Itálie vypukla panika i u nás. Vzplanuly i velké vášně a křesťané začali obviňovat Židy ze zavlečení moru z Předního východu do Evropy. V roce 1349 se ve Vratislavi, 40 km od Slezské Středy, konal velký pogrom. Hrůzná událost musela mezi Židy ve Slezsku vyvolat obavy o vlastní život i majetek.

Je pravděpodobné, že bankéř, jako byl Mosche, zazdil někde v podzemí svého domu to nejcennější, co měl, čili zastavený poklad českých králů i vlastní finanční hotovost, kterou měl v českých mincích, ale i ve zlaťácích pocházejících z Florencie a Benátek.

Historikové zjistili, že hněv křesťanů vůči Židům přímo ve Slezské Středě udeřil naplno v roce 1362, kdy byla židovská komunita vyhnána z města. Možná tato událost vedla k tomu, že český královský poklad vyhrábla lopata bagru až v květnu 1988 při hloubení základů pro novou telefonní ústřednu.

PhDr. Peter Kováč

K výstavě:

http://www.kralovskysnatek.cz/

Viz též:

http://www.stavitele-katedral.cz/praha-senzacni-vystava-kralovsky-snatek-o-umeni-doby-elisky-premyslovny-a-jana-lucemburskeho/