Praha: Krajiny českého středověku – podnětná sonda do středověkého vnímání prostoru

Nakladatelství Dokořán vydalo zajímavou knihu historika Tomáše Klimka nazvanou „Krajiny českého středověku“, v níž navázal na své četné studie o středověkém vnímání prostoru a krajiny, středověkých komunikacích a dopravě.

Klimek dává hned v úvodu jasně najevo, co je hlavním cílem jeho knihy: přiblížit a rozkrýt některé z aspektů středověkého pojetí prostoru a ukázat jejich odraz v myšlení každodenního života. Vybral si téma, jemuž u nás nebyla doposud věnována rozsáhlejší pozornost. Když už se někdo touto problematikou zaobíral, tak pouze okrajově. Pojetí prostoru bylo v naprosté většině historických prací přehlíženo.

Téma vnímání prostoru a krajiny zasahuje hned do několika vědních oborů: historie, etnografie, filozofie, sociologie, politologie a dokonce psychologie. Podobu konkrétní krajiny a funkce jejích jednotlivých částí pak je možné rekonstruovat s pomocí dalších oborů, jako jsou např. geologie, klimatologie, dendrochronologie, letecká archeologie, historická geografie či toponomastika.

Tomáš Klimek se zabývá vnímáním prostoru a krajiny v „českém“ středověku v období od počátku 12. až do konce 14. století. Zajímá ho především, jak prostředí na středověkého člověka působilo a jak se v něm orientoval. Zamýšlí se i nad samotným pojmem „prostor“, který je nutno vnímat i v propojení s časem.

Autor prostudoval dochované písemné prameny (hlavně kroniky, listiny, ale i popravčí knihy, exempla nebo poezii) a získané informace analyzoval z hlediska diachronní sémantiky, jejímž cílem je rozpoznat přesné významy jazykových jednotek a rozkrýt jejich vývoj. Uvědomuje si i četné metodické potíže, kupř. problém dvojjazyčnosti. Dochované texty jsou psány hlavně latinsky, ale autoři těchto textů v běžném životě mluvili česky a německy. Právě jejich rodná řeč měla zásadní vliv na jejich latinský slovník.

Samotný text je rozdělen do celkem tří částí. V první kapitole nejprve přibližuje koncept moderního prostoru a zejména pak středověký koncept prostoru v textech z českého prostředí.

Druhou část věnuje Klimek samotné krajině a vnímání jejích konkrétních částí. Pozornost věnuje nejprve lesu, který byl doposud většinou prezentován jako nepřátelské prostředí a velice nebezpečné místo (Jacques Le Goff). Les je ale v pramenech „českého“ středověku prezentován odlišně. Lidová imaginace jej nevnímá tak negativně. Negativní vnímání lesa je pak spjato spíše s městským prostředím a se vzdělanci.

Tomáš Klimek se dále věnuje středověkému vnímání vodních toků (řek a potoků), které v krajině představovaly často nebezpečnou, nepřekonatelnou překážku a obecně byly pak vnímány jako hranice. Vodní toky ale mohly i pomáhat.

Podobným způsobem byly vnímány také hory, které byly především něčím nedosažitelným a nezvladatelným, především tím, co komplikovalo lidem cestu. Na druhé straně plnily v krajině významnou funkci orientačních bodů.

Poslední kapitola je zasvěcena orientaci v krajině. Právě informace o orientaci v krajině jsou významným zdrojem poznatků o středověkém vnímání prostoru, které se zcela odlišuje od toho současného. Při práci s dochovanými prameny (např. listinami) je častým problémem interpretace jednotlivých geografických údajů. Čím jsou dochované prameny mladší, tím jsou detailnější a jejich údaje preciznější, což je dáno i potřebami lidí a institucí, pro které jsou hlavně listiny vydávány. Svou roli hrálo i určování směru a světových stran.

Kniha Tomáše Klimka „Krajiny českého středověku“ je velice podnětným čtením. Zároveň se jedná o zajímavou sondu do středověkého myšlení a rovněž vnímání prostoru a krajiny.

Marek Zágora

Tomáš Klimek, Krajiny českého středověku, Dokořán, Praha 2014, 208 stran, doporučená cena 298 Kč

Internet:

http://www.dokoran.cz/index.php?Krajiny_ceskeho_stredoveku&p=book.php&id=752

Obsah:

ČÁST PRVNÍ – Vhled do středověkého paradigmatu. Koncept (ne)abstraktního prostoru

1/ Koncept moderního prostoru

2/ Prostor a středověké myšlení

3/ Středověký koncept prostoru v textech z českého prostředí

Jednotka prostoru

ČÁST DRUHÁ – Krajina a vnímání jejich částí

4/ Les – výlučný typ středověké krajiny?

Les jako literární klišé

Fyzická podoba lesa a český mezioborový výzkum

Strach z lesa v lidové imaginaci a faktické nebezpečí

Postavení lesa v okolní krajině

5/ Lidé a vodní toky

Význam vodních toků v imaginaci

Řeky a potoky – pomocník nebo nepřítel?

6/ Hory a vertikální svět

Uctívání hor

Hory a hierarchie

Hory a určování polohy v krajině

Hory a doprava

ČÁST TŘETÍ – Orientace v krajině

7/ Přímé popisy cest a problémů s orientací v terénu

8/ Určování polohy a směru – sémantická analýza

Sémantika a obtíže interpretace geografických údajů

Určení blízkosti

Určování směru

Určování stran

Závěr