výstavy detailpraha: král václav iv. jako obdivovatel umění (výstava v císařských konírnách pražského hradu)

Praha: Král Václav IV. jako obdivovatel umění (výstava v Císařských konírnách Pražského hradu)

Pražský hrad v Císařských konírnách nabízí do 3. listopadu 2019 výstavu k připomenutí 600 let od smrti českého a římského krále Václava IV., který v Čechách vládl dlouhých 41 let. Výstava, kterou s kolektivem odborníků připravil Jaroslav Sojka, se soustředí především na umění tzv. krásného stylu kolem roku 1400, kdy Praha byla uměleckým centrem Evropy. České exponáty doplňují zápůjčky z Německa, Polska, Slovenska, Rakouska a USA.

Krásný styl je český uměleckohistorický termín, který se prosadil oproti méně výstižnému německému pojmu „měkký styl“. Označení mělo delší historickou genezi. Proslulá Krumlovská madona (dnes v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni) byla v oficiálních dokumentech své doby označena za „krásné dílo“ – „de pulchro opere“. Jan Hus tvrdil, že muži při pohledu na světice zachycené na obrazech krásného stylu myslí víc na pokušení než na zbožnost a teolog Matěj z Janova prohlásil, že krásné madony mají tváře těch nejsličnějších dívek.

Sochaři a malíři se opravdu snažili, aby Panna Maria byla tou nejkrásnější ženou na světě. Šlo i o oficiální představu. Pražský arcibiskup Jan z Jenštejna, jeden z mecenášů krásného stylu, nazýval Marii „Venuší živé krásy“. Nádhera byla vyjádřena nejen pohledným obličejem, ale také harmonickou souhrou záhybů pláště, které v divákovi vyvolávaly rafinovanou představu nadpozemské krásy.

Základním typem se stala madona – stojící Maria držící v náručí malého Krista a pieta – sedící Maria s mrtvým Kristem na kolenou. V obou případech Panna Maria působí jako věčně mladá dívka nepoznamenaná plynutím času. Někdy se tvrdí, že to byl až Michelangelo, který ve Vatikánské pietě zobrazil mladou dívku držící svého třiatřicetiletého syna. Ale jde o omyl. Mladičkou truchlící Marii znali už pražští sochaři krásného stylu.

Praha se v době vlády Václava IV. stala vývozcem soch a obrazů. Krásné madony a krásné piety se dochovaly na území dnešního Polska, Německa, Švýcarska, Rumunska, Rakouska a Itálie. Technologické rozbory materiálu v posledních letech prokázaly, že nejpůsobivější sochy krásného stylu byly vytvořeny z pražské opuky. Nikdy nemělo naše umění takový respekt jako na přelomu 14. a 15. století. V roce 1392 nakupoval v Praze díla krásného stylu i vévoda z Derby, pozdější anglický král Jindřich IV.

Václav IV. měl nepochybně podobně vytříbený vkus jako anglický princ. Možná není náhoda, že slavná Toruňská madona, jedno z prvních děl krásného stylu, stála před malovaným závěsem s erby českého a římského krále, kterým tehdy byl Václav IV. Možná šlo o panovníkův dar pro německé řádové rytíře, jejichž přátelství si považoval.

Na votivním obraze Jana Očka z Vlašimi vidíme Václava IV. jako zbožného panovníka. Podobizna odpovídá tomu, co si o něm poznamenal Édmond de Dyter, kronikář a člen brabantského poselstva: „Václav je mužem sečtělým, moudrým a laskavým, vládnoucím několika jazyky.“ Oficiální portrét však nenaznačuje panovníkovy tajné touhy.

Na miniatuře z obrovské šestisvazkové bible, která byla největší panovníkovou uměleckou zakázkou, spatříme Václava IV. zcela nahého v obležení lazebnic, které jsou půvabné jako madony krásného stylu. Není to výjimečný obrázek. Lazebnicemi se to v Bibli Václava IV. jen hemží, což dokládá faksimile všech svazků, jež jsou do 17. listopadu vystaveny v Českém muzeu stříbra v Kutné Hoře na výstavě Václav IV., kterou připravil historik Marek Zágora. V Praze je vědecká kopie jen jednoho ze šesti dílů.

Bible byla nejposvátnější knihou všech křesťanů, nositelkou mystických poselství a také zavazujícím morálním příkladem. Václav IV. se ale jejím prohlížením spíše dobře bavil. Bílé košilky lazebnic jsou na stránkách jeho rukopisu někdy až velmi průsvitné a vše spíše odkrývají, než zakrývají, nejednou jsou prsa dívek přímo obnažena a nechybějí ani jejich úplné akty. Působí to až skandálně, byť se současní historikové umění snaží vysvětlit, že jde jen o symboly a alegorie.

Je téměř vyloučené, že by se v bibli nechal zobrazit Karel IV. s polonahými krasavicemi. Mezi uměním otce a syna zela hluboká propast. Karel vybudoval hrad Karlštejn, aby tam rozjímal nad křesťanskými relikviemi. Václav si postavil hrad Točník, aby tam holdoval lovecké vášni a dobrému vínu. Hlavní palác připomíná bludiště, kde jen jeho pán věděl, kudy lze do místností nepozorovaně vstoupit i je tajně opustit. Václav měl totiž neblahé zkušenosti s tím, že byl během života dvakrát zajat a vězněn, jednou dokonce svým bratrem. Že však královské komnaty Točníku spojuje tajná cesta přímo do vinných sklepů hradu, souviselo spíše s Václavovým požitkářstvím než se strachem o vlastní život.

V tomto ohledu si vydobyl i negativní pověst. Papež Pius II. v Historii české o něm napsal, že byl svému otci zcela nepodobný, oddával se rozkoším a dbal více vína než povinností státníka. Miloval náruživě lov, nestřídmě holdoval pití a jídlu, jeho jednání bylo nepředvídatelné a příslovečná byla jeho vášeň k pohledným dívkám. Představu o neschopném dědici Karla IV., kterým Václav ale nebyl, v Evropě přiživoval jeho vlastní bratr Zikmund, který usiloval o císařský trůn.

Díla uměleckých řemeslníků shromážděná na pražské výstavě z domácích i zahraničních sbírek dokládají, jakým luxusem se král Václav obklopoval. Patří k nim třeba jezdecké sedlo zapůjčené z Metropolitního muzea v New Yorku, které zdatný umělec vyzdobil motivy mileneckých párů. Nebo slavnostní roh na pití zapůjčený z Drážďan, který byl vytvořen z rohu zubra doplněný zlacenou montáží, aby se mohl bez problému postavit na hodovní stůl. Oba předměty náleží k zázrakům gotiky. Ne náhodou Zikmund Lucemburský vyrazil v červnu 1420 na hrad Točník, aby se tam podle svědectví kronikáře s neskrývaným zájmem podíval na poklady, které po sobě zanechal jeho zesnulý bratr.

Kromě luxusního řemesla Václava IV. fascinovaly bohatě iluminované rukopisy. Pražská výstava věnuje pokladům z dílen středověkých ilustrátorů knih samostatnou místnost. Knihovnu měl král v závěru života na Novém hradě u Kunratic, kam utíkal z bouřlivé Prahy, kde se schylovalo k občanské válce husitů s katolíky. Tam, obklopen rukopisy s krásnými lazebnicemi, dostal 16. srpna 1419 krátce po poledni záchvat mrtvice. Bolest projela celým tělem a Václav prý zařval jako raněný lev. Po tříhodinové agónii zemřel.

Bouřlivé demonstrace v Praze zabránily důstojnému pohřbu. O rok později dokonce vytáhli husité královo mrtvé tělo z hrobky ve Zbraslavském klášteře, položili ho na oltář a polévali pivem, aby si prý mrtvý král dopřál toho, co měl kdysi tak rád. Místní rybář pak tělo tajně pochoval na své vinici. Trvalo další tři roky, než se Václavovy ostatky ocitly v hrobce českých králů na Pražském hradě.

 

Peter Kováč

 

PS.

K samotné výstavě: Její obecná koncepce je pojata jako král Václav IV. a umění jeho doby, trochu mi však chybí zmapování vlastních estetických zájmů krále a jeho konkrétních objednávek. Ale možná to bude jako významná kapitola v katalogu, který snad ještě vyjde. Katalog chybí i z toho důvodu, že v popiskách zjevně nebylo dosti místa k odborné argumentaci ohledně datování památek (např. Mistr Týnského Ukřižování), k objasnění jejich funkce a významu i k připsání jednotlivých děl konkrétním uměleckým dílnám. Ocenil bych fakt, že se na Pražský hrad dostaly ze zahraničních sbírek (zejména Polsko, Rakousko, Německo, USA) některé cenné zápůjčky. Určitě jsou atrakcí této bilance.

 

K výstavě:

http://www.stavitele-katedral.cz/praha-cesky-a-rimsky-kral-vaclav-iv-a-goticke-umeni-krasneho-slohu-kolem-roku-1400/

https://www.hrad.cz/cs/kultura-na-hrade/program/cesky-a-rimsky-kral-vaclav-iv-11831

 

Texty k obr:

1. Zbožný Václav IV. z Votivního obrazu Jana Očka z Vlašimi z doby, kdy byl ještě pod dohledem svého otce Karla IV.

2. Krásná Panna Maria s malým Kristem – detail z deskového obrazu v Alšově jihočeské galerii na Hluboké.

3. Nahý král Václav mezi lazebnicemi – detail z Bible Václava IV.

4. Točník – hrad Václava IV., který byl v jeho době nejluxusnějším sídlem v Evropě.

5. Světice z Dolní Vltavice je na výstavě ukázkou krásného stylu z doby Václava IV.

 

Foto Peter Kováč


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru