archiv detailpraha: krásný sloh a jižní tyroly – nejnovější svazek z řady historia et historia artium (nln)

Praha: Krásný sloh a Jižní Tyroly – nejnovější svazek z řady Historia et historia artium (NLN)

Ústav dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy vydal v Nakladatelství Lidové noviny jako dvacátý sedmý svazek své řady Opera Facultatis theologiae catholicae Universitatis Carolinae Pragensis. Historia et historia artium práci Romany Meluzínové „Krásný sloh a Jižní Tyroly“.

V rámci výše zmíněné řady vycházejí v Nakladatelství Lidové noviny již několik let velice zajímavé práce zaměřené především na dějiny umění. Je tomu tak i u nejnovějšího svazku, který je první pečlivou analýzou vztahu nástěnné a deskové malby Jižních Tyrol k malbě krásného slohu.

V oblasti Jižních Tyrol se téměř v každém kostele dochovaly pozůstatky středověkých nástěnných maleb. Autorka ale představuje jen ta díla, která vznikla kolem roku 1400, nejpozději pak v první třetině 15. století. Z nich pak ještě vybírá ta, která mají vztah k středoevropskému krásnému slohu a obzvláště k bohemikální malbě. Právě ve sledovaném období dosáhlo umění na našem území jednoho ze svých vrcholů a jeho vlivy se šířily až za hranice Svaté říše římské. Jižní Tyroly sice nikdy nebyly součástí českých zemí, přesto se jedná o oblast, která byla ve sledovaném období s Českým královstvím silně politicky propojena.

V pozdním středověku vládla v oblasti velice dobrá ekonomická situace, protože díky její strategické poloze tudy procházeli četní obchodníci, na čemž místní vydělávali (cla, mýta). Získané peníze pak byly použity na bohatou výzdobu kostelů. Později ale byly malby většinou zabíleny a objeveny až ve 20. století. Za to, že se až do současnosti dochovalo tolik maleb, může i pozdější špatná ekonomická situace v oblasti, která neumožnila zdejší kostely „upravit“ v období baroka.

Kniha je rozdělena do celkem šesti kapitol. Úvodní studie seznamuje s dějinami Tyrolska od starověku do počátku 15. století. Důraz je pak kladen na vztah k Čechám, resp. k zemím Koruny české, který byl „nejužší“ v době posledních Přemyslovců a pak za vlády Jana Lucemburského, který se pokusil oblast získat sňatkem svého syna Jana Jindřicha s dědičkou Tyrol Markétou Pyskatou. Jak se ale dobře ví, pokus to byl neúspěšný a oblasti se nakonec zmocnili Habsburkové. Pro oblast bylo rovněž typické, že zde významné církevní posty obsazovali duchovní ze záalpských oblastí. Pravděpodobně nejznámějším je Jiří z Lichtenštejna, který byl zvolen tridentským biskupem. I tento fakt měl význam při pronikání bohemikálních vlivů do umění.

Nejdůležitější částí knihy jsou následující čtyři kapitoly, které jsou zasvěceny dochovaným nástěnným a deskovým malbám. První tři se věnují nástěnné malbě podle místních škol a dílen, čtvrtá pak deskovým obrazům. V každé kapitole je v úvodu představena nejdůležitější literatura a dosavadní výsledky bádání. Poté jsou představena dochovaná díla. Nejprve jsou podrobně popsána a následně se autorka snaží o jejich stylové zařazení a přiblížení uměleckých vlivů, a nejen těch bohemikálních, ale všech, které z nich je možné vyčíst. Věnuje se tak i zatím nevyjasněnému původu některých krásnoslohových motivů ve sledované oblasti.

Hned první část představuje mistra Václava, jehož dílu se autorka věnovala již ve své diplomové práci. Jedná se o malíře, jenž bezesporu prošel školením v Praze. Jeho nejznámějším dílem je proslulý cyklus Měsíců v Orlí věži hradu Buonconsiglio v severoitalském Tridentu. Malíř pravděpodobně pocházel z Čech a před rokem 1407 se stal malířem výše zmíněného tridentského biskupa Jiřího z Lichtenštejna. Z jeho díla lze vyčíst vlivy knižní i nástěnné malby. Inspiraci čerpal nejen z v jeho době tolik populárních gotických vzorníků a náčrtníků, ale i z dobové literatury, hlavně poezie. Často maloval i to, co viděl ve svém okolí, a dokázal mistrovsky propojit kupř. činnosti šlechty s každodenními pracemi rolníků a řemeslníků. Velkým kladem je jeho úžasný smysl pro detail.

Mezi odborníky nepanuje shoda, zda všechna díla spjata s malířem jménem Václav, jsou výtvorem stejného umělce, resp. jeho dílny. Meluzínová se kloní k domněnce, že se jedná o jednoho umělce, jenž prošel vývojem a působil postupně v několika dílnách. Jeho nejstarším dílem jsou malby v kostele v Pergine, posledním známým pak malby v pohřební kapli Panny Marie v Rifianu.

Následující kapitoly jsou pak věnovány takzvané bolzanské a brixenské škole. Bolzanská škola vznikla na počátku 15. století v oblasti Bolzana a typickým rysem je narativní sloh s užitím jednoduchých kompozičních řešení. Po roce 1400 se pak objevují prvky krásného slohu a reflexe českých a bohemizujích vzorů.

Brixenská škola je zastoupena tvorbou několika dílen, které se podílely kolem roku 1400 a v první čtvrtině 15. věku na malbách v křížové chodbě dómu v Brixenu. Pozornost je věnována i jejich následné produkci v okolních oblastech. Někteří malíři působili dokonce i mimo brixenské biskupství. V dílech této školy jsou zřetelné dvě tendence: severoitalská altichierovská a severská (česká a rakouská). Nejkvalitnější malby pak umně propojují všechny tyto vlivy.

Poslední stěžejní kapitola je věnována deskovým obrazům, kterým byla v německy mluvících zemích i v Itálii již věnována větší pozornost. Autorka se věnuje celkem devíti dílům, která pak dává do souvislostí s českým deskovým malířstvím. Dokazuje, že někteří autoři dochovaných děl znali např. tvorbu Mistra Vyšebrodského oltáře, jiní byli ovlivněni i knižní malbou.

Meluzínová představila hlavní díla nástěnné a deskové malby v Jižních Tyrolích, která jsou různé kvality, a dokázala, že podněty krásného slohu pronikaly do oblasti hned z několika různých směrů a z více uměleckých center. Některá díla, zejména pak ta nejkvalitnější jsou spjata i s konkrétními jmény. Prvním je jedinečný mistr Václav, s bolzanskou školou je spjat Hans Stotzinger, s brixenskou pak autor IV. pole křížové chodby brixenského dómu, Hans (či Erasmus) z Brunecku.

Součástí textu je bohatý černobílý obrazový doprovod (téměř osmdesát položek), jak jsme tomu u publikací z řady Opera Facultatis theologiae catholicae Universitatis Carolinae Pragensis. Historia et historia artium zvyklí. Díky němu si můžeme alespoň trochu udělat představu o jihotyrolských malbách, o nichž autorka pojednává.

Jde ale o to, že ne všechna díla, která popisuje, mají svou fotografii. Další díla pak sice najdeme v zajímavé barevné obrazové příloze, ale řada jiných pro odborníky i laiky zajímavých chybí. Lepší by asi byl celobarevný obrazový doprovod, z něhož by se dalo vyčíst více. Možná by to chtělo i více detailů. Na druhou stranu ale chápu, že by barevné fotografie zvýšily cenu knihy.

Je škoda, že v publikaci není žádná mapa Jižních Tyrol. Málokdo si totiž vybaví, jaké území se pod názvem přesně skrývá. A určitě by bylo přínosné, kdyby byly na mapě alespoň zaznačeny lokality s popisovanými památkami. Tak by si čtenář udělal představu, na jakém území např. působil mistr Václav, resp. jeho dílna.

Kniha Romany Meluzínové „Krásný sloh a Jižní Tyroly“ je zajímavým a podnětným příspěvkem k dějinám malířství krásného slohu. Zároveň se nabízí řada dalších otázek (např. rozdělování práce v dílnách, podíl hlavního mistra), na něž je ale nutné teprve najít odpověď.

 

Marek Zágora

 

Romana Meluzínová, Krásný sloh a Jižní Tyroly, Opera Facultatis theologiae catholicae Universitatis Carolinae Pragensis. Historia et historia artium vol. XXVII, Ústav dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2017, 224 stran a 16 stran barevných obrazových příloh, doporučená cena 269 Kč

 

Obsah:

DĚJINY TYROLSKA DO POČÁTKU 15. STOLETÍ A JEHO VZTAH K ČECHÁM

Hrabata z Tyrol a vznik Tyrolska

Politické boje o tyrolské dědictví

Tyrolsko pod habsburskou nadvládou

Leopoldinská dynastie v Tyrolích

Jiří z Lichtenštejna a jeho episkopát

Fridrich IV. a Zikmund Lucemburský

MISTR VÁCLAV

Trident: cyklus Měsíců v Orlí věži hradu Buonconsiglio

Riffian/Rifiano: kaple Panny Marie

Merano: průchod věže farního kostela

Pergine: kostel sv. Karla (sv. Mikuláše)

Tramín/Termeno: farní kostel sv. Kvirika a Julity

Autor cyklu Měsíců a Václav z Rifiana

BOLZANSKÁ MALÍŘSKÁ ŠKOLA

Sarental/Sarentino: kostel sv. Cypriana

Terlano/Terlan: farní kostel Nanebevzetí Panny Marie

Hrad Runkelstein/Roncolo

Durnholz/Valdurna: kostel sv. Mikuláše

Kampill/Campiglio: kostel sv. Martina

Völser Aicha/Aica di Fié: kostel sv. Kateřiny

Söll/Sela u Tramínu: kostel sv. Mořice

BRIXENSKÁ ŠKOLA A MALÍŘI Z BRUNECKU

Brixen/Bressanon: křížová chodba dómu

IV. pole; Výzdoba severního křídla; VIII. pole; IX. pole; X. pole; XI. pole; XII. pole; XIII. pole

Novacella/Neustift u Brixenu: X. a XI. pole; IV. pole

Kematen/Caminata: kostel sv. Mikuláše

Sterzing/Vipiteno: kostel sv. Ducha

Hall u Innsbrucku: kostel sv. Salvátora

Fragmentární malby autora IV. pole v Brixenu

Tramín/Termeno: kostel sv. Kvirika a sv. Julity

Deutschnofen/Nova Ponente: kostel sv. Heleny

Dreikirchen/Tre Chiese u Barbiana: Kostel sv. Gertrudy

Gufidaun/Gudon: kostel sv. Martina

DESKOVÉ OBRAZY

Mariánský oltář z hradu Tirol

Ukřižování z Novacella

Votivní obraz Hilpranda z Jauffenburgu

Madona z městského muzea v Bolzanu

Oboustranně malovaná deska z Freisingu

Kristus na hoře Olivové z městského muzea v Bolzanu

Pašijový diptych z hradu Chur/Coira

Bolestný Kristus z Hall u Innsbrucku

Oltář z kostela sv. Zikmunda v Pustertalu

SHRNUTÍ – STRUKTURA KRÁSNOSLOHÝCH MOTIVŮ A JEJICH PŮVOD

 

Internet:

https://www.nln.cz/knihy/krasny-sloh-jizni-tyroly/


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru