Praha: Lendlova proslulá sbírka secesního umělce Alfonse Muchy vystavena v Obecním domě

V roce 1982 trenér Jan Kukal seznámil tenistu Ivana Lendla se spisovatelem Jiřím Muchou, synem Alfonse Muchy. Jiří Mucha nadšením pro otcovo výtvarné dílo Lendla zcela strhnul a ten pak začal sbírat vše, co se týkalo malířovy nejslavnější tvorby, to jest plakátů a propagačních dekorativních tisků.

Se stejnou zarputilostí, se kterou Lendl na kurtech bojoval s Connorsem a McEnroem, sháněl po aukcích Alfonse Muchu a vybudoval jedinečnou sbírku, kterou v plném rozsahu může veřejnost poprvé obdivovat v pražském Obecním domě od 10. dubna do 31. července. Jde o světovou událost!

Sláva Alfonse Muchy začala v Paříži v 90. letech 19. století. Umělec se narodil v moravských Ivančicích v rodině soudního zřízence, od mládí rád kreslil, ale v osmnácti se marně pokoušel dostat se na Akademii výtvarných umění v Praze.
Takže začal v dekoratérské firmě ve Vídni, kde se podílel na výrobě divadelních kulis a opon. A po večerech chodil do kurzů kreslení.

Jako sedmadvacetiletý s podporou hraběte Khuena odjel do Paříže, aby tam navštěvoval soukromé výtvarné školy. Tok peněž od mecenáše skončil v lednu 1889 a Mucha se musel živit, jak se dalo. Naštěstí jeho výtvarný talent byl ohromující a záhy se stal vyhledávaným ilustrátorem pro majitele novin a časopisů i vydavatele knih.

O vánočních svátcích roku 1894 Alfons Mucha pracoval v litografické manufaktuře pana Lemerciera na korekturách pro jednu zakázku svého přítele, když tam zatelefonovala rozhořčená herečka a divadelní podnikatelka Sarah Bernhardtová, že se jí vůbec nelíbí plakát k nové hře Gismonda. Požadovala okamžitě jiný návrh a od jiného výtvarníka! Zoufalý ředitel podniku Jean de Brunoff oslovil Muchu, který byl právě po ruce. Plakáty se sice neživil, ale svolil, že to zkusí.

Dvoumetrový plakát se stal šlágrem. Vytisklo se ho a prodalo na čtyři tisíce kusů za 130 tisíc franků; část nákladu zpeněžila tiskárna pod rukou a Sarah za to žádala odškodné pět tisíc franků. Mucha si uvědomil sílu a možnosti masové reklamy a byl dobře pochopen těmi, kteří zjistili, jak malíř dokáže svým dílem probudit komerční sny a touhy obyčejných lidí. Umělec byl zapojen do propagace nejrůznějších výrobků a Lendlova unikátní sbírka v plném rozsahu představuje všechny obory, do kterých Mucha pronikl.

Navrhoval poutače, plakáty i obaly pro čokolády, tabákové výrobky, sušenky, šampaňské a likéry. Podílel se na turistickém ruchu pozvánkami k návštěvě Monte Carla. Jeho plakáty na kolo Perfecta od anglického výrobce se dostaly až do Londýna. Na všech reklamách umístil Mucha pohledná děvčata, jejichž dlouhé vlasy se kroutily v rytmu evropské secese. Jako jeden z prvních pochopil, že dívčí krása ohromí muže a pro ženy bude výzvou k tomu, aby se snažily vypadat podobně.

Jeden z autorů katalogu Lendlovy sbírky, historik umění Karel Srp tvrdí, že Mucha záměrně využíval náměty a motivy převzaté z náboženského a mytologického umění a nově je použil v komerčních souvislostech. „Pracoval s nimi jako s volnými podprahovými odkazy," říká Srp. Takto třeba Mucha přehodnotil jeden z nejoblíbenějších antických námětů bohyně nesoucí květiny - Flóry. Pro propagaci piva z oblasti Mázy si vybral pohlednou krásku bujarých tvarů, která svírá v ruce plný korbel a jako ozdoby ve vlasech má žlutý ječmen i zelený chmel a spolu s nimi květy vlčího máku, které hojně rostou v severní Francii.

Reklama, stejně jako dnes, slušně vynášela. Záhy umělec obýval dvoupatrový přepychový ateliér v domě v ulici Val-deGrâce v centru Paříže a scházela se u něj vybraná společnost, výtvarníci, vědci i spisovatelé. Dochovala se fotografie malíře Paula Gauguina, který tu jen v saku a bez kalhot hraje na harmonium.

Mucha jako zapálený zednář věřil, že umění člověka pozvedne k výšinám, takže byl zastáncem myšlenky „umění pro lid". Pro výzdobu domácností vytvářel tzv. dekorativní panó, tištěné obrazy, které se daly kdysi koupit za pár franků. Opět velmi krásné dívky na nich představovaly roční doby, květiny, denní doby nebo drahokamy.

Umělec měl i smysl pro vlastní propagaci. Na výstavě v Obecním domě najdeme plakát, který upozorňoval na jeho speciální výuku vizuální reklamy. Vyučování přitahovalo zejména mladé Američany, což malíři mj. otevřelo cestu ke slávě i v USA. Na podzim 1906 přijel do Chicaga, kde se ubytoval u rodiny Černých, kterou navštěvoval i mladý skladatel a pianista Rudolf Friml. Mucha pro jeho vystoupení navrhl plakát, ale dodnes se nenašel žádný jeho výtisk. A to je zřejmě jediné reklamní dílo, které ve sbírce Ivana Lendla chybí.

Mucha se do Čech vrátil v roce 1910 s projektem Slovanské epopeje. Ale užitou a reklamní grafiku nepověsil na hřebík. Navrhl třeba nádherný plakát pro představení Princezna Hyacinta, kde mu jako modelka posloužila Andulka Sedláčková, rodící se hvězda němého filmu. Malíř vytvářel i propagaci pro sokolské slety, pro rodné Ivančice zdarma udělal poutač k regionální výstavě v roce 1913, připravoval plakáty pro prezentaci Slovanské epopeje.

Plakátům, reklamě a dekoracím prostě Mucha věnoval velkou část svého života a tohle vše uvidí diváci v pražském Obecním domě od 10. dubna do konce července.

PhDr. Peter Kováč

Internet:

http://www.lendl-mucha.cz/