Praha: Listopadové číslo kulturně historické revue Dějiny a současnost je věnováno středověké Francii

Hlavním tématem jedenáctého čísla Dějin a současnosti jsou "Králové a lotři středověké Francie", které připravil se svými kolegy medievista Martin Nejedlý. Jedná se o u nás zcela nový pohled na pozdně středověkou Francii.

První příspěvek Václava Žůrka nazvaný „Ampule, ostruhy a lilie" má podtitul „Korunovace moudrého krále" a přibližuje korunovaci francouzského krále Karla V. Moudrého. Čtenář se seznámí s průběhem korunovace, obřadu, který byl naplněn mnoha symbolickými významy. Nejdůležitějším aktem celého ceremoniálu bylo pomazání, které bylo prováděno směsí křižma se svatým olejem, jež byla uchovávána ve svaté Ampuli v remešském opatství sv. Remigia. Podle tradice byl touto směsí kdysi „pokřtěn" francký král Chlodvík. Autor si všímá i dalších předmětů, které byly s korunovačním aktem spjaty („main de justice", meč, koruna). Nechybí ani zmínka o schopnosti francouzských králů léčit krtici, i když podobné schopnosti měli i králové angličtí. Významným pramenem pro poznání korunovace je pak beze všech pochybností korunovační řád, který nechal Karel V. sepsat.

Další mladý medievista Jaroslav Svátek představil ve svém článku osobnost francouzského šlechtice Tanguyho du Châtel (1369/1370-1458), který roku 1418 zachránil dauphina, budoucího krále Karla VII. před vojáky burgundského vévody Jana Nebojácného. Jeho prvním pánem byl Ludvík Orleánský, jehož odkazu zůstal věrný až do konce života. Byl typickým představitelem nižší francouzské šlechty, který často měnil „politické" tábory, ale nečinil tak ze zištných důvodů. Nejvíce se „zapsal" do dějin ale jako vrah burgundského vévody Jana Nebojácného, kterého zavraždil v roce 1419 před zraky budoucího Karla VII. na mostě v Montereau poté, co se vévoda dostal do léčky. Po této události žil v ústraní až do své smrti v roce 1458.

Třetí příspěvek, jehož autorem je francouzský medievista Laurent Vissiére, je věnován nejhoršímu a nejméně oblíbenému rádci dauphina a pozdějšího francouzského krále Karla VII. Georgesi de Trémoille, který dokázal ve svůj prospěch využít i služeb Jany z Arku. Vše, co činil, dělal jen pro své vlastní blaho.

Poslední text Martina Nejedlého přibližuje kontroverzního šlechtice Gillese de Rais, jenž na jedné straně proslul jako odvážný bojovník po boku Jany z Arku a velký mecenáš umění, na straně druhé byl ale s vysokou pravděpodobností sadistickým pedofilním vrahem, který byl obviněn i ze spolčení s ďáblem, jak o tom vypovídají dochované písemné prameny. Na jeho zločiny se nakonec přišlo. Byl obviněn z celkem tří provinění: vzpoury proti moci božské a světské, paktu s ďáblem, od něhož chtěl získat bohatství a politický vliv, a až nakonec provinění proti přírodě, vraždění a znásilňování chlapců. Gilles de Rais byl odsouzen a popraven. „Život" Gillese de Rais ale nekončí jeho smrtí, tou začíná šlechticův druhý život, kdy se jeho „zvrácená" osobnost stala předmětem řady literárních děl a také odborných publikací. Martin Nejedlý si klade řadu podnětných otázek, zejména se pak zamýšlí nad tím, jak má medievista 21. století přistupovat ke středověkým textům, jež pojednávají o „nepojmenovatelném".

Všechny čtyři texty jsou velice zajímavým čtením a ukazují francouzský středověk z jiného úhlu, než jsme byli zvyklí.

Marek Zágora

Obsah:

Václav Žůrek, Ampule, ostruhy a lilie. Korunovace moudrého krále

Jaroslav Svátek, Králův zachránce, vévodův vrah. Klikatá životní dráha šlechtice Tanguyho du Châtel

Laurent Vissiére, Panna a netvor. Nenáviděný Georges de la Trémoille

Martin Nejedlý, Medievisté a tabu. Nepojmenovatelné zločiny zrůdného modrovouse