Praha: Marie Mžyková přivádí malíře Vojtěcha Hynaise na Olymp evropské akademické malby (Academia a Galerie Kodl)

Nakladatelství Academia ve spolupráci s aukční Galerií Kodl vydává reprezentativní dvousvazkovou publikaci věnovanou životu a dílu malíře Vojtěcha Hynaise (1854-1925), velké osobnosti českého umění na přelomu 19. a 20. století. Jde doslova o opus magnum historičky umění docentky Marie Mžykové, která se tvorbou umělce systematicky zabývá po několik desetiletí.

Na počátku jejího zájmu stála malá publikace o Hynaisovi z roku 1990, vydaná v edici Malá galerie pražským nakladatelstvím Odeon. Malá galerie tehdy českým zájemcům nabízela dobře připravené nevelké monografie, věnované světovým malířům od Hieronyma Bosche až po Henriho Matisse. Šlo často o docela zdařilé kompilace. Monografie Marie Mžykové se z ediční řady vyčleňovala důkladnější přípravou a také tím, že tam autorka poprvé publikovala svoje vlastní rozsáhlé bádání.

Poté následovala Mžykovou úžasně připravená výstava Křídla slávy konaná od září 2000 do ledna 2001 v pražské Galerii Rudolfinum a doprovázená velkým odborným katalogem. Výstava obecně mapovala kulturní souvislosti Francie v poslední čtvrti 19. a v prvním desetiletí 20. století s uměleckou tvorbou ve střední Evropě.

Klíčovou osobností výstavy byl právě Vojtěch Hynais, který dlouhá léta působil v Paříži a propojoval znalost tehdejšího pařížského uměleckého světa s pražskou scénou. Tematicky byla celá výstava zaměřena na francouzskou a českou akademickou malbu a Hynais se tam dostal do přímé konfrontace s Thomasem Couturem, svým učitelem Jeanem-Léonem Géromem nebo Jamesem Tissotem.

Po tomto pečlivém průzkumu se Mžyková pustila do obsáhlé monografie Vojtěcha Hynaise, kterou nyní jako dvousvazkovou publikaci vydalo nakladatelství Academia a Galerie Kodl.

Hynais, ač rodák z Vídně (otec byl český krejčí), patřil kdysi k umělcům, kteří bývali zařazeni do kategorie českého národního umění 19. století. Společně s takovými malíři, jako byl Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Julius Mařák nebo Václav Brožík, spadal pod uměleckohistorickou škatulku „generace Národního divadla“.

Zde byli tito „národní“ tvůrci ctěni, ale panovala představa, že v zahraničí by spadli do kategorie regionálního akademického umění. A akademici, jakkoliv kvalitní a ve své době žádaní, byli vylučováni z přehledů dějin umění, kde se preferovali Manet, Courbet, impresionisté, Gauguin, Seurat nebo Vincent van Gogh. V Hamiltonově knize Painting and Sculpture in Europa 1880-1940 z prestižní edice dějin umění The Pelican History of Art (1. vydání 1967) budete marně hledat francouzského akademika Williama-Adolpha Bouguereaua, ač jeho tvorbu bezmezně obdivoval třeba surrealista Dalí. Ostatně, není tam ani Alfons Mucha.

K radikální změně došlo ve chvíli, když v Paříži otevřeli v roce 1986 Musée d’Orsay, které představilo francouzské umění mezi lety 1848 a 1914 bez stylového známkování a vylučování. Vedle sebe se tak dostali jako hodnotově rovnocenní tvůrci Thomas Couture a Édouard Manet, Jean-Léon Gérome a Auguste Renoir nebo Alexandre Cabanel a Edgar Degas. Mimochodem, tento nový objektivnější pohled na francouzské umění druhé poloviny 19. století reflektovala v Praze vynikající výstava Od Courbeta k Cézannovi v Národní galerii, připravená už v roce 1982 Jiřím Kotalíkem ve spolupráci s pracovníky Musée d’Orsay. Dnes by podobná akce byla atrakcí i ve vídeňské Albertině!

Mžyková uvádí Vojtěcha Hynaise detailně do souvislostí pařížského a středoevropského umění druhé poloviny 19. století. Patřil třeba k těm, kteří v Paříži jako modelku využívali mladičkou a atraktivní Marii (Suzanne) Valadonovou. Valadonová je známá především jako modelka Puvise de Chavannes a Renoira i jako přítelkyně Toulouse-Lautreca nebo Degase, který ji zasvětil do tajů malířství.

Z životopisných přehledů této vlivné modelky a později i malířky se jméno Hynaise téměř zcela vytratilo, ač s ní spolupracoval po několik dlouhých let. Až loni na velké výstavě Valadonové v Barceloně otevírala expozici fotografie velikosti billboardu zachycující, jak Vojtěch Hynais v pařížském ateliéru maluje nahou Valadonovou.

Mimochodem Valadonová tehdy otěhotněla a po devíti měsících se jí narodil syn Maurice, který později převzal příjmení bohatého katalánského studenta Utrilla, který se do Valadonové zamiloval. Byl možným otcem Hynais? Modelka nikdy jméno otce neprozradila…

I tento malý detail ukazuje, jak důvěrně se Hynais sžil s pařížským kulturním prostředím a bouřlivou uměleckou atmosférou pulzující v ateliérech na tehdejším Montmartru.

Mžyková pečlivě mapuje tyto společenské a umělecké souvislosti. Využívá toho, že není jen teoretičkou umění z kateder vysokých škol, ale má intenzivní a živý kontakt s výtvarným uměním daný její dlouholetou odbornou památkářkou praxí jako vědecké pracovnice Národního památkového ústavu v Praze. To se promítlo i do zpracování Hynaisova díla. Text spojuje dohromady tradiční dějiny umění s odborným znalectvím. Proto autorku zajímá mj. ateliérová práce a sám proces vzniku obrazů.

Dvoudílná kniha je opatřena četnými odkazy, poznámkami a velmi pečlivou dokumentací. K tomu je důležitým doplňkem kompletní soupis Hynaisových obrazů, což se stane vyhledávanou pomůckou pro historiky umění, ale také pro pracovníky aukčních síní a sběratele.

Kniha je reprezentativně vydaná. Podíl na tom má i velkorysé grafické zpracování, kvalitní tisk a papír, stovky a stovky prvotřídních barevných fotografií. Jde o vrchol současných evropských polygrafických možností. Pro každého milovníka Hynaisova díla je samo listování knihou svátkem. Umělce Marie Mžyková doslova přivádí na Olymp evropské akademické malby na přelomu 19. a 20. století.

Peter Kováč

Marie Mžyková, Hynais, 2 díly, 852 stran, velký formát, Praha 2025, nakladatelství Academia a Galerie Kodl, doporučená cena 2200 Kč (na e-shopu nakladatelství 1760 Kč)

Internet:

https://www.academiaknihy.cz/kniha/hynais/