Knižně vyšla disertační práce medievistky Kateřiny Kubínové (roz. Engstové), v níž se zabývá tématem, jemuž byla doposud věnována převážně okrajová pozornost: římské inspiraci v kultuře za vlády Karla IV.
Autorka přibližuje nejprve dějiny Říma od doby císaře Konstantina Velikého až do počátku 15. století. Město Řím, které středověk označoval jako zlaté (aurea), svaté (sacra) či dokonce paní a vládkyní měst (domina, princeps urbium), nedokázalo navázat na svou slavnou antickou minulost. Přesto bylo jeho postavení v rámci středověkého světa výjimečné. Řím byl znám jako město plné rozličných podivuhodností, o nichž se dalo dočíst v dobové literatuře. Bylo to rovněž Svaté město, do něhož mířily davy poutníků, bylo sídlem hlavy všech křesťanů, sídlem papeže. Řím byl ale pokládán také za hlavní město císařů, hlavně poté, co bylo císařství na Západě obnoveno korunovací Karla Velikého roku 800. Jinou věcí bylo, že žádný císař (až na jednu výjimku) v něm prakticky nesídlil. Velký důraz byl pak kladen na císařskou korunovaci v bazilice sv. Petra, čímž vyvrcholila celá cesta za císařskou hodností. Řada římských králů císařské korunovace nikdy nedosáhla, protože se jednalo o velice náročnou akci hned z několika hledisek.
Kubínová se věnuje kontaktům Čechů s Římem doby předhusitské a také zobrazování Říma v českém středověkém umění. Vrcholem jsou pro ni osobní návštěvy Karla IV. Ten navštívil Věčné město dvakrát, nejprve roku 1355, kdy zde byl korunován římským císařem, podruhé pak roku 1368, kdy nechal císařovnou korunovat svou čtvrtou manželku Alžbětu Pomořanskou. Právě rokem 1355 lze datovat počátky inspirace Římem, kterou lze vysledovat v karlovské kultuře.
Autorka podrobně popisuje obě Karlovy návštěvy Říma, zejména pak jeho první setkání s Věčným městem o Velikonocích roku 1355. Karel slíbil již roku 1346 papeži Klimentu VI., že se v Římě zdrží pouze jeden den, tedy den své císařské korunovace. Chtěl si město ale důkladněji prohlédnout, proto přijel k Věčnému městu dříve a vstoupil do něj nejprve jako poutník. Dostatečný prostor je pak věnován oběma korunovacím.
Celá kniha je proložena úryvky z České kroniky italského minority Jana Marignoly (zemřel 1358/1359), jejíž sepsání si objednal samotný Karel IV. a v níž nalezneme řadu zmínek o Římu od jeho založení až po vysvětlení nároků a předurčení Karla Lucemburského pro císařskou důstojnost. Četné jsou připomínky „římských" tradic, mezi které patří např. i oslava císařských předchůdců, za vlády Karla IV. zejména Oktaviána Augusta, Konstantina a Karla Velikého.
Poslední část je věnována Praze, z níž chtěl Karel IV. vytvořit své nové císařské sídlo a snažil se navazovat na tradici města Řím, který pro něj byl velkou inspirací. Praha se měla stát svatým městem, jakým byl Řím. Karel IV. proto přivezl z Věčného města do Prahy velké množství ostatků a svatých obrazů, které mu měly k tomu dopomoci. Některým z nich se práce věnuje podrobněji. Praha se stala svým způsobem „novým" Římem, „odrazem důstojnosti císařského majestátu". Kniha je vybavena velice zajímavou a rozsáhlou černobílou obrazovou přílohou (149 fotografií, kreseb a plánků).
Marek Zágora
(autor je externím doktorandem na katedře historie Ostravské univerzity)
Kateřina Kubínová, Imitatio Romae. Karel IV. a Řím, nakladatelství Artefactum, Praha, 2006, 442 stran, doporučená cena 350 Kč.
Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | Statistiky toplist | Zpět nahoru