Praha: Mistr Třeboňského oltáře, zajímavá monografie Jana Royta (Jan Royt: Master of the Třeboň Altarpiece)

Univerzita Karlova v Praze vydala v nakladatelství Karolinum dlouho očekávanou monografii věnovanou dílu jednoho z největších evropských malířů poslední čtvrtiny 14. století, Mistru Třeboňského oltáře. Jedná se o vůbec první obsáhlejší monografii tohoto anonymního malíře, jenž je pojmenován podle svého nejvýznamnějšího díla. Autorem této na první pohled reprezentativní publikace je náš přední historik umění Jan Royt.

Autor rozdělil text své práce do celkem pěti kapitol, z nichž ta nejrozsáhlejší, čtvrtá je věnována samotnému malíři a jeho dílu. Možná někoho zaskočí pořadí jednotlivých kapitol. Většinou je tomu tak, že úvodní kapitola je podrobným a analytickým rozborem dosavadního bádání. Autor však tuto kapitolu nazvanou „Mistr Třeboňského oltáře v pohledu historiků umění“ zařadil až na samotný závěr.

První kapitolu naopak zasvětil představení malířství západní a střední Evropy poslední čtvrtiny 14. věku. Jedná se především o výčet nádherných, dochovaných uměleckých děl, která vznikla ve sledovaném období, z nichž některá mohla „být“ inspirací pro samotného Mistra Třeboňského oltáře. Royt chtěl také ukázat, jak kvalitní díla vznikala v západní Evropě. Jejich srovnáním s dílem Mistra Třeboňského oltáře a jeho dílny chtěl pak doložit, že i na našem území za vlády Lucemburků působili výjimeční umělci.

Při čtení této kapitoly bohužel zarazí hned několik nepřesností. Např. u trvání vlády Václava IV. Royt píše, že byl českým králem 58 let. Václav IV. se narodil v roce 1361 a zemřel roku 1419, tedy dožil se padesáti osmi let. Korunován českým králem byl však „až“ ve dvou letech, takže jim ve skutečnosti byl „pouze“ 56 let.

Na stejné straně (s. 15) dále píše, že v roce 1378 byli zvoleni dva papežové, takže nastalo papežské schizma. Karel IV. se pak se svým nejstarším synem Václavem měl vydat do Francie tento rozkol odstranit. Ve skutečnosti se Karlova cesta do Francie uskutečnila na přelomu let 1377 a 1378, k volbě dvou papežů došlo až v čase, kdy již byl Karel IV. zpátky.

Zarážející jsou ale i jiná tvrzení, např. na straně 44 uvádí, že Jošt Lucemburský byl bratrem Václava IV. a Zikmunda Lucemburského. Stejně je tomu již na straně 17. Podíváme-li se do rejstříku, tak tam je ještě zajímavější informace: Jošt Lucemburský, markrabě moravský, bratr Karla IV.! Pochopit lze kupř. překlep na stejné straně, tedy čtyřicáté čtvrté, že Václav IV. zemřel v roce 1619, místo 1419, ale na druhou stranu si myslím, že Jošt Lucemburský je natolik známou osobností přelomu 14. a 15. století, že by se chyby týkající se jeho příbuzenského vztahu ke Karlu IV., resp. k jeho synům neměly vůbec objevit.

Jan Royt se dopouští nepřesností i při přehledu děl výtvarného umění západní Evropy sledovaného období. Nejvíce je to znát u francouzských názvů rukopisů Jana, vévody z Berry, který byl ve své době jedním z největších bibliofilů vůbec. Royt především zaměňuje jednotlivé názvy manuskriptů a tak Přebohaté hodinky vévody z Berry jsou pro něj Très Belles Heures du Duc de Berry, ve skutečnosti ale jde o Les Très Riches Heures du Duc de Berry (s. 21).

I v dalších kapitolách objevíme občas nějakou nejasnost, kupř. u rukopisu Liber depictus uvádí Royt dobu vzniku kolem roku 1320 (s. 50), i když dílo vzniklo minimálně o třicet let později. Kolísá také datace u Votivního obrazu Jana Očka z Vlašimi, který autor považuje za jeden z možných stylových předstupňů Mistra Třeboňského oltáře, jednou jej datuje před rokem 1371 (s. 64 a 66), podruhé před rokem 1373 (s. 67). Autor se často opakuje a někdy je to na škodu.

V druhé kapitole představuje Royt zdroje a východiska české deskové malby v letech 1340 a 1380, kdy tato malba prošla docela zásadní proměnou. Nevěnuje se pouze deskové malbě, ale zdroje a inspiraci hledá i v malbě nástěnné a knižní.

V následující, nejkratší kapitole knihy, se Royt pokusil nastínit duchovní zázemí tvorby Mistra Třeboňského oltáře. Významnou roli přikládá zejména třetímu pražskému arcibiskupovi Janovi z Jenštejna, v jehož duchovní tvorbě lze najít paralelu meditativního charakteru tvorby Mistra Třeboňského oltáře.

Nejpřínosnější a zároveň nejpodnětnější částí knihy je kapitola přibližují dochované dílo Mistra Třeboňského oltáře, resp. jeho dílny. Třem deskám samotného Třeboňského oltáře, který autor považuje za inkunábuli krásného slohu nejen v Čechách, je samozřejmě věnována pozornost největší. Podrobně se věnuje především jejich ikonografii. Představuje rovněž jednotlivé pokusy o rekonstrukce původní podoby Třeboňského oltáře. Sám přichází hned s několika různými variantami a nabízí i celkový pohled na umístění retáblu v interiéru kostela sv. Jiljí v Třeboni.

Ostatním dílům Mistra Třeboňského oltáře již nevěnuje takovou pozornost. Uvádí díla, u nichž je autorství jisté, na druhé straně přibližuje i „četná“ díla, jež byla jeho tvorbou i tvorbou jeho dílny inspirována. Jan Royt každé dílo stručně představuje a seznamuje čtenáře s názory svých „předchůdců“, s nimiž se buď ztotožňuje, nebo rozchází. Žel nic víc.

Nechybí podkapitola zabývající se chronologií jednotlivých dochovaných děl. Autor nejprve opět rekapituluje chronologii historiků umění, kteří se dílu Mistra Třeboňského oltáře věnovali před ním, a na závěr se k chronologii vyjadřuje sám.

Kniha je doplněna atraktivním obrazovým doprovodem (přes 90 položek), škoda jen, že při popisu dochovaných desek Třeboňského oltáře došlo k přehození pořadí obrázků a tak při popisu desky se scénou Zmrtvýchvstání Krista máme před sebou fotografie Kladení Krista do hrobu a naopak.

Kladem publikace je určitě i zařazení zajímavé přílohy z pera Adama Pokorného, který ve svém textu přiblížil obecně techniku malby Mistra Třeboňského oltáře. I čtenář – laik tak získá představu, jak vznikaly deskové obrazy. Ocenit musíme i mapku s vyznačenými lokalitami, kde byla v knize zmíněná díla původně umístěna, nalezena, resp. kde se nacházejí dnes.

Vydání monografie „Mistr Třeboňského oltáře“ je bezpochyby záslužným počinem, zaplňuje jedno z bílých míst české uměleckohistorické literatury. Škoda jen, že se autor nevyvaroval některých nepřesností. Přes všechny výtky si kniha zasluhuje pozornost nejen historiků umění, ale i širší, uměnímilovné veřejnosti.

Marek Zágora

Ve světě i doma obdivované dílo gotického Mistra Třeboňského oltáře, nejslavnější osobnosti českého malířství všech dob, se konečně dočkalo souborného zpracování. Úkolu se ujal renomovaný historik umění Jan Royt, odborník na otázky obsahového poselství středověkého umění. Svým způsobem je publikace zaměřena a strukturována podobně jako monografie Jaroslava Pešiny o Mistru vyšebrodského oltáře (1982). Pojetí je tedy akademicky tradiční, což ale není vždy na škodu.

Roytův text je souhrnem názorů českých i zahraničních odborníků na umělce, jehož jméno pro nás zůstalo zahaleno a utajeno. Přímo v třeboňském klášteře sice působil v roce 1404 malíř Michal, který byl kanovníkem, ale Royt ztotožnění nepovažuje za průkazné, ač Třeboňský mistr měl podle něj k augustiniánům nesmírně blízko. Škoda, že duchovní zázemí tohoto „intelektuálního“ řádu zůstalo stranou pozornosti, protože se jistě v mnohém promítlo do malířova uvažování i estetiky. Jen trochu to autor naznačuje v pasáži věnované možné symbolice barev.

O původu stylu umělce se vedou mezi odborníky spory. Podle některých vyrostl v Čechách a jako tovaryš se dostal do západní Evropy, podle jiných k nám přišel jako cizinec z oblastí, kde vzkvétalo tzv. franko-vlámské umění, což byly zejména francouzské vévodské dvory.  Royt proto věnoval pozornost v základním obrysu vývoji deskové malby ve střední Evropě i ve Francii a v Nizozemí. V otázce geneze umění Třeboňského mistra se nakonec přiklonil k tomu, že umělec vyšel z domácí tradice a stal se největším z malířů tzv. krásného stylu.

Nesilnější částí monografie jsou Roytovy úvahy k ikonografii děl Třeboňského mistra a o možné rekonstrukci oltáře pro klášter v Třeboni. Polemiku vede především s Evou Kolářovou, která přišla s myšlenkou, že Třeboňský oltář je mýtus a ve skutečnosti šlo o dvě různá díla. Royt se drží staré hypotézy Josefa Cibulky o jednom velkém celku s mnoha deskovými obrazy s tím, že nápady svého předchůdce upravuje a doplňuje.

Překvapivě málo prostoru je v textu věnováno ostatním dílům Třeboňského mistra a jeho dílny i okruhu. Kniha nabízí kvalitní celostránkové barevné reprodukce, chybí jen více působivých detailů. Užitečným doplňkem je stať restaurátora Adama Pokorného o malířské technice Třeboňského mistra na základě výzkumů laboratoře pražské Národní galerie.

Peter Kováč

Admired both in its home country and in abroad, the work of the gothic Master of the Třeboň Altarpiece (Meister von Wittingau), the most famous personality of Czech painting ever, finally received complex treatment. The task took renowned art historian Jan Royt, an expert on issues of content message of medieval art. In a way, the publication is focused and structured much like the monograph on the Master of the Vyšší Brod Altarpiece ( Meister von Hohenfurth) by Jan Pešina(1982). The concept is therefore in a way scholarly and traditional, but it does not mean it has to be bad.

Royt´s text is a summary of opinion of the Czech and foreign experts on the artist, whose name remained veiled and unknown. Though right in the Třeboň monastery worked in 1404 painter Michal, a canon, Royt does not consider the identification conclusive, even if the Master of Třeboň was in his opinion extremely close to the augustinians. It´s a pity that the spiritual background of this "intellectual" order did not get attention here, as it was certainly reflected in the artist´s thinking and aesthetics. The author mentions it only marginally in the passage dedicated to the possible symbolism of colours.

As for the origins of the artist´s style, there are controversies among the experts. According to some, he grew up in Bohemia and as a journeyman came to Western Europe, according to others, he came to Bohemia as a foreigner from the areas with flourishing so-called Franco-Flemish art, which were mainly French ducal courts. Royt therefore paid attention, in the form of the basic outline, to the development of the painting on wood in Central Europe, France and Netherlands. On the genesis of the art of the Master of Třeboň he finally endorsed opinion that the artist originated in the local tradition and became the greatest painter of so-called beautiful style.

The strongest part of the monograph are Royt´s reflections on iconography of works of the Master of Třeboň and about possible reconstruction of the altarpiece for the Třeboň monastery. He argues in the first place with Eva Kolářová, who came up with the idea that the Třeboň Altarpiece is a myth and that in fact it was two different works of art (http://stavitele-katedral.cz/eva-kolarova-the-trebon-altarpiece-reality-or-myth-reconstruction-orignial-provenance-dating-commissioner/). Royt sticks to the old hypothesis of Josef Cibulka about one large unit with many board paintings, and he modifies and suplements ideas of his predecessor.

Pity that just a minimum space in the text is dedicated to other works of the Master of Třeboň, his workshop and circuit. The book offers quality full page colour reproductions, I am just missing more impressive details. A usefull addition is the passage of restorer Adam Pokorný on painting techniques of the Master of Třeboň based on research of the laboratory of the National Gallery in Prague.

Peter Kováč

Jan Royt, Mistr Třeboňského oltáře, Karolinum, Praha 2013, 292 stran, doporučená cena 620 Kč.

Internet:

http://www.cupress.cuni.cz/ink2_stat/index.jsp?include=podrobnosti&id=10627

Obsah:

Úvodem

Malířství západní a střední Evropy v poslední čtvrtině 14. století

Zdroje a východiska české deskové malby v letech 1340-1380

Duchovní zázemí tvorby Mistra Třeboňského oltáře

Mistr Třeboňského oltáře

Třeboňský oltář

K rekonstrukci Třeboňského oltáře

Díla Mistra Třeboňského a jeho dílny

K chronologii děl Mistra Třeboňského oltáře a jeho dílny

Mistr Třeboňského oltáře a krásný sloh

Díla ovlivněná tvorbou Mistra Třeboňského oltáře

Mistr Třeboňského oltáře v pohledu historiků umění

Závěrem

Příloha: Technika malby Mistra Třeboňského oltáře (Adam Pokorný)

Literatura

Seznam vyobrazení

Poděkování

Lokalizační mapka

Master of the Třeboň Altarpiece (Resumé)

Jmenný rejstřík