Praha: Monografie Charles IV. Portrait of a Medieval Ruler Václava Žůrka (Karolinum Press)

V roce 2018 vydalo Nakladatelství Lidové noviny jako 36. svazek své řady Česká historie knihu „Karel IV. Portrét středověkého vladaře“ medievisty Václava Žůrka, která vznikla jako jeden z nejvýznamnějších, i když „pozdějších“ příspěvků k sedmistému výročí narození římského císaře a českého krále z dynastie Lucemburků.

Veliké karlovské jubileum jsme si připomínali různými způsoby během celého roku 2016. Odborná i laická veřejnost tehdy doufala, že by mohlo vyjít hned několik nových prací o nejslavnějším Lucemburkovi a jeho době. Opak byl však pravdou. V převážné většině vycházela jen další, „nová“ vydání starších knih, v nichž nemohly být, příp. nebyly zohledněny výsledky nejnovějšího bádání. Dokonce to vypadalo, že se čeští historikové osobnosti a idealizovaného obrazu Karla IV. bojí. Proto se v jubilejním roce staly nakonec největším přínosem některé výstavy, z nichž ta nejvýznamnější „Císař Karel IV. 1316–2016“ byla postupně k vidění v Praze a Norimberku.

Úkolu napsat novou a zároveň alespoň částečně objevnou karlovskou monografii se nakonec chopil jako jediný Václav Žůrek, který se Karlu IV. a jeho době věnuje již řadu let. Jak uvedl v úvodu své práce, nenastal ještě čas na sepsání nového, podrobného Karlova životopisu, ale bádání za posledních dvacet let dospělo k řadě nových poznatků, které by měly být souhrnněji představeny širší veřejnosti.

Nyní se jeho práce dočkala pod názvem „Charles IV. Portrait of a Medieval Ruler“ překladu do angličtiny. Proč právě do angličtiny? Jak uvedl autor v předmluvě k anglickému vydání, zůstává Karel IV., jedna z klíčových postav pozdního středověku stále přehlížena v anglofonním bádání, což je částečně způsobeno nedostupností pramenů a především odborné literatury v angličtině. Cílem překladu je tak mimo jiné přispět k nápravě tohoto nedostatku.

Nesmíme opomenout, že od původního českého vydání vyšly hned dvě další karlovské monografie, a to v zahraničí. V roce 2020 vyšla v pařížském nakladatelství Fayard biografie „Charles IV. Un empereur en Europe“ francouzského historika Pierra Monneta, jenž se specializuje na politické a sociální dějiny pozdního středověku a Karlu IV. věnoval pozornost již několikrát, např. byl společně se Jeanem-Claudem Schmittem editorem Karlova Vlastního životopisu. Monnet představuje Karla IV. jako mimořádného panovníka, zákonodárce, neúnavného stavitele, vášnivého sběratele relikvií, velkého učence a neúnavného cestovatele. Karel je pro něj panovníkem mezi středověkem a moderní dobou, vladařem na křižovatce evropských jazyků a kultur, jenž vládl v době, kdy byla Evropa zmítána nejen morem a stoletou válkou, ale i počátky papežského schizmatu. Kniha se nedávno dočkala překladu do češtiny (Karel IV. Evropský císař, Karolinum, 2023).

Druhý, mnohem obsáhlejší Karlův „životopis“ pak vyšel v roce 2023 v Německu. Mnichovské nakladatelství C.H. Beck vydalo knihu „Kaiser Karl der Vierte. Das Beben der Welt“ známého německého historika Olafa B. Radera, jenž zasvěceně líčí život zbožného, relikvie sbírajícího císaře, který s vědomím své božské vyvolenosti rozšiřoval svou moc prostředky, které později chválil Machiavelli jako vladařské ctnosti. Český překlad této biografie připravuje k vydání na rok 2026 nakladatelství Argo.

Václav Žůrek pojal svého Karla IV. decentněji, i když jeho anglický překlad má se vším všudy téměř 350 stran, a to autor kompletně přepracoval pro anglické vydání poznámky pod čarou. Text je rozdělen do celkem dvanácti kapitol. První šestice přináší chronologický popis nejdůležitějších okamžiků Karlova života a jeho vlády v širším dějinném kontextu 14. věku. Zbývající kapitoly pak nabízejí nový, odlišný pohled na Karla Lucemburského, přibližují jeho panovnický styl a zaměřují se na vybrané fenomény, které umožňují lépe pochopit nejen jeho vládu, ale i jeho historické dědictví.

Žůrkova práce je tak na jedné straně Karlovým „životopisem“, na straně druhé pak přiblížením nejdůležitějších aspektů jeho života a vlády, na jejichž základě si můžeme alespoň částečně upravit idealizovaný obraz nejvýznamnějšího Lucemburka na našem trůně.

Dá se říci, že životopisné kapitoly nepřinášejí nic až tak nového. Začínají Karlovým narozením v květnu 1316 a spějí přes významné mezníky jeho života a vlády až k jeho smrti na konci listopadu 1378.

Mnohem přínosnější a podnětnější je druhá část Žůrkovy monografie. Nejprve se věnuje Karlovu panovnickému stylu, v jehož rámci je vladař představen jako úspěšný sňatkový stratég, což se projevovalo jak při výběru jeho vlastních manželek, tak při výběru partnerů a partnerek jeho dětí. Dále je prezentován jako uznávaný diplomat, jenž dával přednost vyjednávání před válkou, hospodář, který sice svými zásahy podporoval hospodářský rozmach českých zemí, ale přesto neustále potřeboval peníze, pro jejichž zisk byl schopen téměř čehokoliv, jako mecenáš a zakladatel, což se výrazně projevilo také v jeho vztahu k výtvarnému umění, a jako mistr improvizace, jenž byl schopen téměř okamžitě zareagovat na každou, často i nečekanou změnu.

Václav Žůrek se badatelsky hodně věnuje i rituálům a ceremoniím, zejména pak korunovacím. Karel Lucemburský byl korunován celkem šestkrát. Mnoha dalších korunovací se pak sám zúčastnil i jako divák. Na korunovační obřad kladl Lucemburk velký důraz, a proto nechal sepsat nový korunovační řád (Ordo coronandum regem boemorum), který měl sloužit ke korunovacím českých králů.

Velevýznamnou symbolickou roli sehrával také nově zavedený obřad vánočního čtení, kdy v rámci jitřní mše na Boží hod vánoční předstoupil Karel v plném majestátu před věřící a s obnaženým mečem v ruce přednášel pasáž z Lukášova evangelia začínající slovy „Vyšlo nařízení od císaře Augusta“. Panovník se tak prezentoval jako nejvyšší světský vládce, šiřitel evangelia a zároveň ochránce církve.

Karel IV. je dále představen jako moudrý panovník. Obraz moudrého vládce dotvářeli i vzdělaní a schopní rádcové, kterými se obklopoval (kupř. Arnošt z Pardubic, Jan ze Středy), a také vzdělanci a literáti, kteří se svými texty na tomto obrazu významným způsobem podíleli (kupř. Jindřich z Mügelnu). Karel je jako moudrý vladař spjat rovněž s pražskou univerzitou. Často byla u něj zdůrazňována jeho znalost několika jazyků a navíc sám proslul jako spisovatel.

V posledních letech se hodně napsalo o Karlu IV. jako o zbožném králi. Právě zbožnost byla považována za jeho charakteristickou vlastnost, která se projevovala mnoha způsoby. Na jedné straně se prezentoval jako ochránce církve, donátor kostelů a klášterů, sběratel relikvií a také jako bojovník proti nevěřícím. Trochu jinak se dnes ale nahlíží na jeho zálibu ve sbírání ostatků svatých. Jejich shromažďováním naplňoval svůj obraz zbožného panovníka, ale před rokem 1352 ostatky svatých téměř nesbíral, nejvíce jich naopak shromáždil v letech 1353–1355, kdy se snažil prezentovat jako vhodný kandidát na císaře. Po své korunovaci jim pak věnoval mnohem menší pozornost.

Praha se stala „zásluhou“ velkého množství relikvií „svatým“ městem, druhým Římem, do něhož následně mířily davy poutníků. Karel IV. toho dokázal velice dobře využít, když zavedl slavnost ukazování ostatků, která ale byla spjata hlavně s říšským pokladem (svátek Kopí a hřebů Páně). Panovníkova zbožnost se projevovala také jeho úctou k vybraným světcům v čele se sv. Václavem, jemuž zasvětil i nejvýznamnější součást korunovačních klenotů, novou královskou korunu.

Důležitou roli v Karlově panovnické a dynastické koncepci hrála také historie, která měla zdůraznit legitimitu jeho vlády a nároky Lucemburků na trůn, zejména pak v Říši. Proto se v jeho službách nacházeli spolupracovníci a literáti, kteří kladli velký důraz např. na panovníkův vztah ke Karlovi Velikému. Pro císaře pracovali i kronikáři, kteří měli zdůraznit jeho legitimitu literární formou (Jan Marignola, Přibík Pulkava z Radenína). Jiní zase měli za úkol podat oslavné svědectví o jeho vládě a době (František Pražský, Beneš Krabice z Weitmile).

Závěrečná kapitola sleduje a přibližuje druhý život Otce vlasti, který započal již během kázání nad jeho mrtvým tělem. Základy Karlova idealizovaného obrazu byly položeny jím samotným v rámci jeho propracované panovnické ideologie, která se stala základním kamenem jeho vlády. Tento obraz pak ovlivnil jeho vnímání na další staletí. K nejvíce proměnám pomyslného Karlova „obrazu“ došlo v 19. a 20. století a ten ovlivňuje vnímání jeho významu a odkazu i v současnosti.

Podnětná kniha Václava Žůrka se po zásluze dočkala překladu do angličtiny. Především v druhé části přináší nový, objevný pohled na osobnost, život a vládu Karla IV. Ukazuje jej v mnoha různých rolích, které byly důležité jak pro jeho sebeprezentaci, tak i panovnickou reprezentaci. Zároveň přiblížením vybraných fenoménů jeho vlády upravil autor alespoň částečně císařův tradovaný idealizovaný obraz, který však i přesto nadále přetrvává.

Marek Zágora

Václav Žůrek, Charles IV. Portrait of a Medieval Ruler, Karolinum Press, Prague 2025, 348 stran, doporučená cena 700 Kč

Obsah:

Introduction to the English Editionewe

Note on use of personal and local names

I. The Family Origin of Young Wenceslas

II. Youth (1323–1346)

III. Years of Building and Striving for Recognition (1346–1349)

IV. Imperial Campaign (1349–1355)

V. Emperor and King (1355–1368)

VI. Late Years (1368–1378)

VII. Rulership Style of Charles IV

VIII. Rituals and Ceremonies

IX. Wise King

X. Pious King

XI. History in the Service of Dynasty

XII. Afterlife of the Great Emperor and Father of the Homeland

Bibliography of sources and secondary literature

List of illustrations

Names and Places Index

Internet:

https://karolinum.cz/knihy/zurek-charles-iv-portrait-of-a-medieval-ruler-32240

Ke knize „Karel IV. Evropský císař“ Pierra Monneta:

http://www.stavitele-katedral.cz/praha-karel-iv-evropsky-cisar-%E2%80%93-desaty-svazek-edice-medievistika-nakladatelstvi-karolinum/