Praha: Monumentální publikace Parléřovský mýtus. Rod Parléřů – dílo a jeho ohlas (Nakladatelství Lidové noviny a Univerzita Karlova - Nakladatelství Karolinum)

Komu se podaří dostat do vnitřního (dolního) triforia katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze, naskytne se mu jedinečná příležitost pohlédnout do tváří více než dvaceti osobností, které se velkou měrou zasloužily o vznik naší nejvýznamnější sakrální stavby. Mezi bustami najdeme i vypodobnění obou prvních stavitelů katedrály, Matyáše z Arrasu a Petra Parléře. Obě se nacházejí na severní podélné straně vysokého chóru. V Parléřově případě máme zřejmě před sebou dokonce jeho autoportrét, vlastní podobiznu muže, jehož umělecky přínos (a to nejen v architektuře) bývá občas srovnáván s tím Giottovým pro malířství. Právě po druhém verkmistru pražské katedrály byla pojmenována velká skupina stavitelů – Parléři.

S dílem Petra Parléře a členů jeho „rodiny“ se setkáváme v řadě uměleckohistorických studií a monografií. Ty jsou však většinou zasvěceny jen vybraným památkám, případně určitému období. Doposud nebyla k dispozici moderní, česky psaná „parléřovská“ monografie, která by představila širší veřejnosti úchvatné umělecké dědictví, které nezůstalo omezeno jen na země Koruny české.

Všechny milovníky středověkého umění a především architektury tak bezpochyby potěšilo nedávné vydání reprezentativní, bohatě ilustrované monografie nazvané „Parléřovský mýtus. Rod Parléřů – dílo a jeho ohlas“, kterou vydalo Nakladatelství Lidové noviny společně s Nakladatelstvím Karolinum Univerzity Karlovy. Autorem monumentální publikace je známý historik umění, profesor Jiří Kuthan.

Profesor Kuthan patří k „nejplodnějším“ autorům prací o středověkém umění u nás. Svědčí o tom řada publikací, které vyšly povětšinou v Nakladatelství Lidové noviny. Již v roce 2011 vydal společně s profesorem Janem Roytem obdobně reprezentativně pojatou publikaci o Svatovítské katedrále (Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Svatyně českých patronů a králů, NLN ve spolupráci s Katolickou teologickou fakultou UK v Praze), kterou můžeme vnímat jako „přípravu“ na velkou „parléřovskou“ monografii. Textové části tehdy ale nepřinesly téměř nic nového, žádné nové či objevné interpretace, což byla škoda. Patrně to však ani nebyl původní záměr autorů, kteří chtěli jen shrnout a přiblížit zajímavou historii výjimečné stavby, která je jedním ze symbolů české státnosti.

V roce 2016 jsme si připomínali sedmisté výročí narození římského císaře a českého krále Karla IV. a při této příležitosti vyšla další monumentální práce obou historiků umění nazvaná „Karel IV. Císař a český král – vizionář a zakladatel“ (Ústav dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Karlovy univerzity ve spolupráci s Nakladatelstvím Lidové noviny). Již v této publikaci byla veliká pozornost věnována Petru Parléřovi. Právě stavbám Petra Parléře a členů jeho rozvětvené rodiny, která používala znak se zalomeným úhelníkem, který najdeme např. na v úvodu zmíněné Parléřově bustě ve vnitřním triforiu Svatovítské katedrály nebo na soše sv. Václava ve Svatováclavské kapli, je vymezena celá kapitola. I zde však jde v mnohém především jen o shrnutí dosavadního bádání.

Řada lidí si mylně spojuje život a dílo Petra Parléře pouze s nejslavnějším Lucemburkem Karlem IV. Ve skutečnosti je ale s dílem Parléřů významně spjata i doba vlády Karlova nejstaršího syna a nástupce, římského a českého krále Václava IV., který se pokusil především dokončit otcovy započaté, finančně velice náročné projekty (např. kamenný most a katedrálu). Umění a době Václava IV. se profesor Kuthan věnoval v další kolektivní monografii - Římský a český král Václav IV. a počátky husitské revoluce - (Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Nakladatelství Lidové noviny), která vyšla v roce 2019 k šestistému výročí narození Václava IV. Letos by pak měla ještě vyjít (na knižních pultech se měla objevit již před třemi roky) v Nakladatelství Lidové noviny další Kuthanova monografie „Architektura doby Václava IV. (1378–1419)“, v níž Parléři budou mít bezpochyby rovněž své neoddiskutovatelné místo. Uvidíme, třeba se jí opravdu v tomto roce dočkáme.

Jak naznačil přehled vybraných Kuthanových monografií za posledních přibližně deset let, vše směřovalo k napsání větší „parléřovské“ monografie. Ta je na světě a opět se jedná o obří publikaci, která se nehodí ke čtení do postele, ale určitě se bude vyjímat v knihovně. To je bohužel často „osud“ podobných publikací, které po svém zakoupení a letmém prolistování míří rovnou do knihovny, aby mohl její majitel ukázat a říci, že ji má.

Možná, že kniha byla „zamýšlena i jen k pouhému listování“, ale myslím si, že se jedná o práci, do níž by se měl zájemce o gotickou architekturu a umění i začíst. Kniha prý vychází z výsledků nejnovějšího bádání. To však neodpovídá realitě. Nestačí se jen kouknout do seznamu pramenů a literatury, tam lze uvést všelicos, ale je nutné se opravdu začíst. Je jasné, že převážná většina čtenářů, a já nejsem výjimkou, nemá přehled o veškeré literatuře k tématu, přesto si stačí přečíst pasáže věnované parléřovskému dílu v zemích Koruny české. V části věnované Kutné Hoře píše autor o chrámu sv. Barbory a dává jeho rysy do souvislostí s parléřovským dílem, které v závěru kapitoly spojuje s Petrovým synem Janem. V poslední době se ale začalo živě hovořit o tom, že autorem původního, velice inovativního projektu svatobarborského chrámu byl samotný Petr Parléř. Jiří Kuthan to mohl určitě zmínit, případně se k tomu alespoň jednou větou vyjádřit. Nebo to snad neví… To si nemyslím.

Je znát, že je Jiří Kuthan hlavně odborníkem na architekturu, protože více než 90 % textu je zaměřeno právě na architekturu. Vnímat parléřovskou architekturu odděleně od sochařství však není téměř možné. Bohužel „náznaky“ kapitol o sochařství jsou opravdu jen takovými náznaky či zárodky, které budou potřebovat další rozpracování.

Bohužel část textu je „tradičním kuthanovským“ přehledem jednotlivých dochovaných a částečně i nedochovaných památek, proto odborníci budou postrádat nějakou podrobnější analýzu. Kniha sice asi má podle všeho oslovit co nejširší čtenářskou obec se zájmem o dějiny umění a historii, přesto se nabídnutá šance k hlubší analýze měla využít.

Publikace je rozdělena do celkem pěti různě rozsáhlých oddílů. Nejdůležitější jsou první tři, které jsou pak členěny podle jednotlivých lokalit nebo památek. V prvním oddílu se seznamujeme se samotným rodem Parléřů a jeho „přímým“ dílem. Heinrich (Jindřich) z Gmündu, otec Petra Parléře, nejslavnějšího člena rodu, vzešel zřejmě z Kolína nad Rýnem, kde vyrůstala velkolepá stavba nové katedrály. Usadil se ve Švábském Gmündu a tam působil na stavbě kostela sv. Kříže, který je vskutku obdivuhodnou stavbou. Přídomek „z Gmündu“ se v 2. polovině 14. století pojí i se jmény dalších mistrů, o nichž se domníváme, že byli vzájemně propojeni i příbuzenskými vazbami. Jim bylo svěřeno vedení řady velkých a často prestižních staveb, které jsou představeny v první části. Působili v Basileji, ve Freiburgu im Breisgau, Ulmu, Augsburgu, Štrasburku, Vídni a jejich účast se předpokládá např. i v Norimberku a snad i v Řezně. Zaujmou i dvě „překvapivé“ lokality: Milán a Záhřeb.

Následující oddíl představuje dílo Petra Parléře a dalších členů rodu v zemích Koruny české. „Kapitoly“ zasvěcené pražskému dílu Petra Parléře vycházejí z autorových výše zmíněných monografií o katedrále a Karlu IV., jiné např. o kostele sv. Bartoloměje v Kolíně nad Labem jsou „jen“ přetiskem jeho starších studií (v tomto případě z roku 2002!), o čemž svědčí mimo jiné i černobílý obrazový doprovod. V některých „kapitolách“ je relativně málo textu, základem je spíše obrazový materiál. Některá témata jsou tak pouze nastíněna a je potřeba si k nim vyhledat další literaturu.

Za jisté novum můžeme považovat třetí oddíl věnovaný inspirační síle „parléřovské“ architektury a skulptury na území Svaté říše římské i za jejími hranicemi, i když někdo může oponovat, že podobný „přehled“ najdeme v publikacích, které vyšly v souvislosti s velkolepým mezinárodním výstavním projektem „Die Parler und der Schöne Stil 1350–1420. Europäische Kunst unter den Luxemburgern“ (Kolín nad Rýnem, svazky 1. – 3. 1978, 4. svazek 1980, Resultatband 1980).

Třetí část, která je rozdělena podle geografických oblastí, případně měst, může být některými odborníky považována za nejpřínosnější, protože se profesoru Kuthanovi podařilo nashromáždit obdivuhodný přehled staveb či jejich částí, které nesou více či méně jasné rysy „parléřovského“ stylu. Teprve při procházení tohoto oddílu si člověk uvědomí výjimečnost Parléřů, jejich přínos a hlavně enormní ohlas jejich obdivuhodného díla, s nímž se můžeme setkat na řadě staveb na velké části evropského kontinentu.

Předposlední část knihy – Krásný sloh v době kolem roku 1400 – madony a „krásné“ piety – působí trochu nepatřičně a zároveň nadbytečně, což ale není pravda. Bohužel se opět jedná o jedno z témat, které zůstalo jen „nakousnuto“. Samo by si určitě zasloužilo svou vlastní rozsáhlejší monografii. Pátý, závěrečný oddíl je pak shrnutím „parléřovského“ mýtu, hlavního tématu knihy.

Za hlavními oddíly je ještě zajímavá ediční poznámka, jejíž první část, v níž autor shrnul vývoj bádání o osobnosti a dílu Patra Parléře od 19. století až do současnosti, mohla být klidně zařazena jako úvod na úplný začátek publikace. Druhá část poznámky je pak autorovým poděkováním. Za poznámkou je pak ještě navíc důležitá příloha, v jejímž rámci je představen rod Petra Parléře, jeho příbuzní a následovníci.

Protože je hlavní parléřovskou památkou u nás katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha byla za tradiční seznam pramenů a literatury zařazena speciální biografická příloha - Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě v historické a uměleckohistorické literatuře – která přináší chronologicky řazený výběr podle data vydání (do roku 2019).

Kniha je jako vždy u reprezentativních publikací z Nakladatelství Lidové noviny nádherná po stránce grafické, již pouhé listování v ní je zážitkem. Neodmyslitelnou součástí publikace a zároveň jejím velkým kladem je přebohatý a kvalitní barevný i černobílý obrazový doprovod (přes osm set šedesát položek!), jehož autorem je z převážné části sám Jiří Kuthan, jehož fotografie a cit pro detail můžeme obdivovat ve všech jeho knihách. Na jednotlivých fotografiích si můžeme navíc prohlédnout řadu zajímavých detailů, k nimž za normálních okolností není přístup. Obrazový doprovod tvoří také různé mapy, plánky, půdorysy a rekonstrukce. Je jen škoda, že některým fotografiím nebyl dopřán větší formát. Některé památky by si pak určitě zasloužily i novější fotky.

I když musíme být k poslední práci profesora Kuthana kritičtí, jedná se s vysokou pravděpodobností o jeho „opus magnum“, které se stane pro další badatelky a badatele základním dílem, z něhož budou vycházet při dalším „parléřovském“ bádání.

Přes všechny výše uvedené výtky je monumentální publikace „Parléřovský mýtus. Rod Parléřů – dílo a jeho ohlas“ Jiřího Kuthana skutečným novodobým pomníkem uměleckému dílu Parléřů, které se své době stalo svým způsobem téměř celoevropským fenoménem a i nadále zůstává velice inspirující.

Marek Zágora

Jiří Kuthan, Parléřovský mýtus. Rod Parléřů - dílo a jeho ohlas, Nakladatelství Lidové noviny a Univerzita Karlova Nakladatelství Karolinum, Praha 2021, 723 stran, doporučená cena 1 499 Kč

Z obsahu:

Úvodem – ve znamení zalomeného úhelníka – rod Parléřů v době vlády Lucemburků

I. ROD PARLÉŘŮ – JEHO DÍLO VE SVATÉ ŘÍŠI ŘÍMSKÉ A V UHERSKÉM KRÁLOVSTVÍ

Švábský Gmünd – východisko mistrů Gmündských. Kostel sv. Kříže

Kolín nad Rýnem a rod Parléřů

Augsburg – přestavba dómu a jeho nový chór

Freiburg im Breisgau – parléřovské dílo na stavbě münstru

Basilej – nový chór a další součásti dómu z druhé poloviny 14. a raného 15. století

Norimberk – město a jeho velké stavby v době císaře Karla IV.

Vídeň jako významné mocenské a umělecké centrum střední Evropy. Vztah Vídně k lucemburské Praze

Řezno – dóm sv. Petra v poslední čtvrti 14. a v první čtvrtině 15. století

Ulm – münster a rod Parléřů

Štrasburk – Michael Parléř, pražští Junkeři a štrasburská katedrála

Milán – Parléři na stavbě dómu

Záhřeb – Janko Parléř daleko od Prahy

II. DÍLO PETRA PARLÉŘE A DALŠÍCH ČLENŮ JEHO RODU V ZEMÍCH ČESKÉ KORUNY

Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě

Praha – kamenný most se Staroměstskou mosteckou věží

Praha – kaple Všech svatých na Pražském hradě

Praha, Staré Město – kostel Matky Boží před Týnem, Staroměstská radnice, Karolinum

Kolín nad Labem – kostel sv. Bartoloměje

Zlatá Koruna – cisterciácké opatství a působení Michaela Parléře

Kutná Hora – pokladnice království za Václava IV. – kaple Vlašského dvora a kostel sv. Barbory

Moravská sekundogenitura Lucemburků – Heinrich z Gmündu ve službách Jošta Lucemburského

Arcibiskup Arnošt z Pardubic – pražská katedrála a parléřovské stopy v Kladsku

K vazbám architektury a skulptury ve Slezsku s uměním Prahy a českých zemí v době Karla IV. a Václava IV.

Horní a Dolní Lužice ve svazku České koruny

Parléřovská architektura a sochařství jako dominantní fenomén v umění českých zemí za vlády Karla IV. a Václava IV.

III. INSPIRAČNÍ SÍLA „PARLÉŘOVSKÉ“ ARCHITEKTURY A SKULPTURY VE SVATÉ ŘÍŠI ŘÍMSKÉ A ZA JEJÍMI HRANICEMI

Alsasko – Thann (kostel sv. Theobalda),; Colmar (chór kostela sv. Martina)

Bern – stavba radnice; münster sv. Vincence; nález soch (torzo krásnoslohové piety)

Rýnská Falc – Heidelberg (chór kostela sv- Ducha)

Švábsko – Esslingen am Neckar (kostel P. Marie)

Tyrolsko – Bolzano (kostel Nanebevzetí P. Marie), Merano (špitální kostel sv. Ducha); ostatková busta svatého biskupa, snad sv. Cassiana, dnes ve Vídni

Hesensko – Frankfurt nad Mohanem (kostel sv. Bartoloměje a dílo Maderna Gerthenera); Wetzlar (kostel P. Marie)

Dolní Sasko – Duderstadt (kostel sv. Cyriaka)

Vestfálsko – Münster (farní kostel P. Marie; kostel sv. Lamberta); Lemgo (náhrobek Otty zur Lippe a jeho manželky Ermgardy von der Mark v kostele sv. Mikuláše)

Pasov – (dóm sv. Štěpána, kaple sv. Ondřeje zv. Herrenkapelle, mistr Hans Krumenauer)

Dolní Bavorsko – Landshut (kostel sv. Martina,. Špitální kostel sv. Ducha; dílo mistra Hanse von Burghausen); Neuötting (kostel sv. Mikuláše); Straubing (kostel karmelitánů; farní kostel); Wasserburg na Innu (farní kostel sv. Jakuba)

Salcbursko – Salcburk (kostel P. Marie, mistr Hans von Burghausen); Altenmarkt im Pongau (krásnoslohová madona); Bad Gastein (kostel sv. Mikuláše)

Horní Falc – Amberg (kostel sv. Martina, náhrobek markraběte Ruprechta Pipana)

Horní Franky – Bamberg (chórové lavice v západním chóru dómu; chór kostela P. Marie)

Míšeňsko, država rodu Wettinů – Drážďany (presbytář nedochovaného kostela sv. Kříže; zbořená Busmanova kaple při františkánském kostele); Míšeň (dóm, rozšiřování letneru; Knížecí kaple)

Durynsko – Altenburg (zámecká kostel sv. Jiří)

Halle an der Saale – (kostel sv. Mořice, mistr Conrad von Einbeck)

Střední německo – stavby s bohatě členěnými fasádami; kostel johanitů v Saalfeldu; Querfurt (tumba hraběte Gebharda XIV. z Querfurtu)

Barby – (františkánský kostel – figury zakladatelů, epitaf Alberta a Jutty z Barby s výjevem Klanění tří králů; náhrobek hraběte Günthera z Barby a jeho manželky)

Arcibiskupství v Magdeburku – arcibiskupové Dietrich von Portitz, Albert ze Šternberka, Peter Wurst zvaný Jelito – studniční kaple při křížové chodbě dómu, severní předsíň dómu, skulptura krásné piety, palácová kaple P. Marie a sv. Gangolfa; sufragánní biskupství v Halberstadtu a v Havelbergu – biskup Johann Wöpelitz; letner dómu v Havelbergu

Braniborsko, Uckermark, Neumark a Pomořany – dílo mistra Hinricha Brunsberga: Brandenburg (kostel sv. Kateřiny); Gartz (kostel sv. Štěpána); Chojna/Königsberg in der Neumark (radnice, kostel P. Marie); Stargard Szczeciński/Stargard in Pommern (kostel P. Marie); Szczecin/Stettin (katedrála sv. Jakuba, kostel sv. Petra a sv. Pavla); Prenzlau (kostel P. Marie); Tangermünde (radnice)

Nizozemí – Kampen (kostel sv. Mikuláše; Rutger z Kolína nad Rýnem, syn Michaela von Savoyen)

Země řádu německých rytířů – Marienburg/Malbork, Marienwerder/Kwidzyn, Toruň

Dolní Štýrsko a Istrie – Ptujska Gora/Maria Neustift; Velika Nedelja/Großsonntag; Hajdina; Ptuj/Pettau; Pazin (klenba kostela sv. Mikuláše)

Uherském království v době Zikmunda Lucemburského

Odezva parléřovského díla v polském království

K expanzi „parléřovského“ stylu

IV. KRÁSNÝ SLOH V DOBĚ KOLEM ROKU 1400 – MADONY A „KRÁSNÉ“ PIETY

V. PARLÉŘOVSKÝ MÝTUS

Ediční poznámka

Rod Petra Parléře, jeho příbuzní a následovníci

Seznam pramenů a literatury

Biografická příloha: Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě v historické a uměleckohistorické literatuře (řazeno chronologicky podle data vydání) – výběr

Seznam a zdroje vyobrazení

Rejstřík osobních jmen

Rejstřík místních jmen

Internet:

https://www.nln.cz/knihy/parlerovsky-mytus/