Praha: Nakladatelství Academia vydalo překlad úžasné knihy francouzského historika Jeana-Clauda Schmitta Konverze Hermanna Žida

Nakladatelství Academia vydalo ve své řadě Historie již několik velice zajímavých titulů. Mezi nimi pak i dvě práce významného francouzského medievalisty Jeana-Clauda Schmitta, jehož dílo je do češtiny překládáno od počátku tohoto století.

První knihou vydanou Academií byla Schmittova „dřívější" (ve francouzštině vyšla v roce 1979) studie nazvaná „Svatý chrt. Guinefort, léčitel dětí", v níž se Schmitt představil jako odborník na vztahy mezi lidovou i vzdělaneckou kulturou středověku a také na lidové pověry a představy.

Nedávno pak spatřil světlo světa překlad jedné z jeho posledních větších prací „Konverze Hermanna Žida" s podtitulem „Autobiografie, historie a fikce". Zatím vyšlo v češtině pět knih, jejichž je Schmitt autorem, respektive na nichž se autorsky podílel.

Jean-Claude Schmitt na sebe naposledy „upozornil" v listopadu 2010, kdy spolu s Pierrem Monnetem vydal pod názvem „Vie de Charles IV de Luxembourg" překlad vlastního životopisu českého krále a pozdějšího římského císaře Karla IV. Překlad autoři doplnili i důkladným rozborem. Právě autobiografiím a jejich významu ve středověku se v několika posledních letech věnuje Schmitt soustavněji.

Zvídavý autor je fascinován bohatstvím a vypovídací hodnotou středověkých textů, s nimiž neustále pracuje, a snaží se je „uchopit" a zároveň pochopit z mnoha různých úhlů pohledu.

Na základě důsledné interpretace pramene ukazuje, kolik podstatných informací lze získat z různých a často spolu nesouvisejících textů, které byly doposud přehlíženy. Přesněji badatelé nevěděli, jak mají s takovým pramenem pracovat. Schmitt ale takový způsob práce našel a uplatnil při něm různé metody, zejména pak ty antropologické.

Základem knihy o „svatém chrtu" bylo exemplum, které sice bylo známo, ale původně téměř nikoho nezaujalo. Hlavním pramenem „Konverze" je pak jedinečný příběh obrácení (Opusculum de conversione sua), který byl sepsán v polovině 12. století původně Židem z Kolína nad Rýnem, který přestoupil na křesťanskou víru a stal se premonstrátem v opatství Cappenberg ve Vestfálsku.

Text je znám několik staletí a již dlouhá léta je odborníky považován za jednu z nejstarších autobiografií, ve skutečnosti ale rozděluje historiky na dvě skupiny: na ty, kteří si myslí, že se jedná o pravdivý příběh konvertity, a na ty, kteří celý text považují za pouhou fikci, na jejímž vzniku se podíleli křesťanští duchovní. Jeana-Clauda Schmitta nelze ale zařadit ani do jedné skupiny, protože on pracuje s textem v úplně jiné rovině.

Samotný text je pro něj především zdrojem informací o době jeho vzniku. Pátrá po společenských a kulturních souvislostech, snaží se odkrýt všechny skryté významy, k čemuž využívá i velkého množství „podobných" písemných pramenů, jež se nám dochovaly do současnosti.

Jean-Claude Schmitt předkládá čtenáři nejprve výsledky bádání o textu za poslední cca. tři staletí. Text byl znám a mnoho badatelů mu věnovalo svou pozornost. Nejvíce se věnovali záhadné osobě autora, Židovi jménem Juda, který po konverzi přijal jméno Hermann. Rovněž se hodně diskutovalo nad pravdivostí a fikcí jednotlivých částí textu.

Schmitt sám si klade otázky typu: Co je to pravda? Jakou roli hrála fikce ve středověku? Může být historie fikcí a naopak? Co vše se skrývá pod pojmem „autor" ve středověku? Na některé otázky nachází odpovědi, u jiných pak naznačuje alespoň směr, kterým by se mělo bádání dále ubírat. Podle něj mohou vedle sebe pravda a fikce existovat.

Text „Opuscula" začíná záhadným snem, kterému mladý Žid Juda nerozumí. Zeptá se proto rabína, ale ani ten není schopen sen přesvědčivě vyložit. Juda až později po svém přestoupení na křesťanskou víru porozumí dávnému snu, který byl vlastně ohlášením jeho konverze.

Právě snům přikládá Schmitt významnou úlohu ve spojení s autobiografií ve středověku. Prostřednictvím snu odhaluje člověk sám sebe, dostává se do bezprostřední přítomnosti Boha. V samotném „Opusculu" snem všechno začíná a také končí (když Juda/Hermann svému snu porozumí).

Autobiografie se týká reprezentace sebe samotného. Ve středověku sice nevznikly autobiografie v moderním slova smyslu, ty jsou až mladšího data, přesto se dochovalo několik textů, které splňují jistá kritéria, přesněji odhalují nejniternější osobnost, vnitřní život a také vnitřní vědomí.

Bohužel těchto textů není mnoho. Jedním z nejvýznamnějších textů, který Jean-Claude Schmitt hojně cituje, je „autobiografie" mnicha Guiberta z Nogentu, který na počátku 12. století sepsal své vzpomínky na dětství, na různá pokušení a především popsal i své sny. Snům a jejich „výkladům" je věnovaná rozsáhlá kapitola.

Schmitt se věnuje i fenoménu konverze, pojímání obrazů nebo významnému vztahu židovství a křesťanství. Především konverze pro něj není jen přestoupením z jedné víry na druhou.

Konverzi chápe v mnohem širších souvislostech, jak dokládá např. u kláštera v Cappenbergu, který byl původně šlechtickým (hraběcím) sídlem, ale „došlo" k jeho „proměně" v premonstrátský klášter, v němž měl podle „Opuscula" působit i samotný Juda/Hermann. Dalším příkladem může být i proslulá bysta Fridricha I. Barbarossy, jež „prošla" konverzí, a stal se z ní nádherný relikviář.

V textu „Opuscula" se objevuje vedle Judy/Hermanna i několik historicky doložených osobností působících v první polovině 12. věku. Nejvýraznější je postava benediktinského opata Ruperta z Deutzu, s kterým Juda vedl rozsáhlé diskuse. Opat sice odpověděl na všechny Judovy otázky, ale ještě jej nepřesvědčil natolik, aby konvertoval. Ke konverzi dospěl až později.

Součástí knihy je i překlad celého „Opuscula" do moderní češtiny. Přeložen je i výňatek ze „Života Godfrieda, hraběte z Cappenbergu", který byl sepsán také v polovině 12. století a v němž se objevuje zmínka o konverzi mladého Žida, kterým byl pravděpodobně míněn „autor" textu „Opusculum de conversione sua".

Podnětná Schmittova kniha „Konverze Hermanna Žida. Autobiografie, historie a fikce" je velice poutavým, i když občas komplikovanějším čtením, během něhož získáme odpovědi na spoustu zajímavých otázek, ale zároveň se „objeví" další, které mohou čtenáře donutit k hlubšímu zamyšlení nad kulturními a společenskými souvislostmi a to nejen v období 12. století.

Marek Zágora

Jean-Claude Schmitt, Konverze Hermanna Žida. Autobiografie, historie a fikce, Academia, Praha 2010, 349 stran, doporučená cena 450 Kč.

O knize „Svatý chrt. Guinefort, léčitel dětí" více na:

http://www.stavitele-katedral.cz/praha-svaty-chrt-guinefort-lecitel-deti-ze-13-stoleti-jedno-ze-stezejnich-del-jeana-claude-schmitta-lze-koupit-za-akcni-cenu/