Praha: Nakladatelství Argo připravilo nové vydání Jména růže – Eco tak trochu přepsal a pročistil svoji nejslavnější knihu!

Umberto Eco - Jméno růže: nové, upravené a doplněné vydání tohoto slavného literárního díla vychází v těchto dnech v pražském nakladatelství Argo v překladu Zdeňka Frýborta. Argo pro informaci čtenářům vydalo i tento překlad rozhovoru z roku 2012, kde Eco objasňuje záměry a úpravy.

Proč je zapotřebí po třiceti letech předělávat román, který měl takový úspěch?

„Mluvit o „přepsání“ díla je trochu přehnané. I jiné knihy jsem postupně opravoval a upravoval na základě připomínek od čtenářů a překladatelů – a nikdo si toho ani nevšiml. Udělal jsem to hlavně proto, že mě některé věci iritovali. Hlavně jsem odstraňoval slova, která se opakovala. A upravil jsem text trochu i pro čtenáře – odlehčil jsem latinské citáty. Ale jelikož jsem se třicet let románu nedotkl, tím čištěním jsem se teď téměř bavil.“

Tvrdíte, že to jsou hlavně kosmetické změny. Ale portréty Viléma a knihovníka se proměnily víc, jsou jiní i tělesným vzhledem, jsou méně groteskní.

„Když jsem psal Jméno růže, liboval jsem si v citátech, což se posléze stalo znakem postmoderního románu, ale tehdy to ještě nebylo tak rozšířené. Po třiceti letech jsem si řekl: trochu to zkrouhnu. V portrétu knihovníka jsem odstranil jeden citát, protože mi už nepřipadal podstatný, tím se trochu změnil. A Vilémovi jsem ustřihl žluté chlupy čouhající z uší, ale ne proto, aby se podobal Seanu Connerymu, jak se tvrdí.“

A proč tedy?

„Za to může Sherlock Holmes. Připadalo mi teď, že jsem až moc zdůraznil odkaz na Sherlocka Holmese, jako by nestačilo jméno Vilém z Baskervillu. Tehdy mě takové analogie bavily, ale nemám to zapotřebí, tak jsem mu chlupy ustřihl. To jsou jediné dva pozměněné portréty postav. Předělal jsem je, aby byly samostatnější, nezávislé na pramenech. Dnes jsou víc středověcí.“

Také jste zkrátil a omezil výčty: přešla vás vášeň pro seznamy?

„Každý seznam musí mít správně proporce. Telefonní seznam je příliš dlouhý, do Odyssea bych ho nedával. Odlehčil jsem takhle scénu z Coena Cypriani (Cypriánovy večeře): v 80. letech jsem byl nadšen ze svého objevu tohoto neskutečného textu a chtěl jsem o něm všechno napsat, ale pro normálního čtenáře to bylo těžko překonatelné úskalí. Nechtěl jsem skončit jako Mozart, když mu Josef II. vytkl příliš mnoho not.“

Rozhovor s autorem o revidovaném vydání Jména růže přeložila Anežka Charvátová. Rozhovor poskytlo nakladatelství ARGO.

Internet:

http://www.argo.cz/knihy/190759/jmeno-ruze/