Praha: Národní galerie na cestě k českému provincionalismu

Nelichotivou bilanci předvedl generální ředitel Národní galerie Vladimír Rösel na tiskové konferenci 30. ledna 2013. Galerie by na provoz potřebovala od státu 350 miliónů korun ročně, ale od vlády rozpočtové odpovědnosti dostane pouhé dvě třetiny částky.

Rösel, instalovaný do čela instituce s pověstí investičního bankéře, který sem napumpuje ze soukromých zdrojů peníze, dospěl k závěru, že jediným řešením je radikálně omezit provoz galerie - tak se dá něco ušetřit. V krátké době proto Národní galerie uzavře Kinský palác, neboť budova v samém srdci velkoměsta navzdory všem ekonomickým zákonům nevydělává. Prý za to může špatná strategie Knížákova vedení. V září se uvidí, kolik peněz se tím ušetřilo.

Na podzim 2013 Národní galerie zavře Anežský klášter, a to na dobu neurčitou. Česká gotika se nastěhuje na jaře 2014 do Salmovského paláce, do Anežského kláštera by se mělo vrátit české umění 19. století, ležící dnes v depozitářích, ale protože na to peníze nejsou, tak tam zatím asi nic nebude.

Novou zprávou je instalace Heleny Musilové do čela sbírky moderního umění. Jejím hlavním úkolem bude „humanizace" Veletržního paláce.

Žádnou slávou není na tiskové konferenci představený výstavní program NG, který se podobá spíše programu průměrné krajské galerie. Nejsou prostě peníze a je to citelně znát.

Na tiskové konferenci se vedení Národní galerie pochlubilo jen loňským návštěvnickým rekordem Veletržního paláce ve výši 165 tisíc diváků, což je nejvíce od roku 1995. S čísly se dá čarovat. Takže do rekordu se započítalo i 65 tisíc diváků, kteří sem přišli kvůli Muchově Slovanské epopeji, která ale patří Galerii hlavního města Prahy a NG jí prostory jen pronajímá.

Národní galerie, která kdysi měla za ředitelování akademika Jiřího Kotalíka pověst renomované mezinárodní instituce, míří směrem k provincionalismu. Být investičním bankéřem Röslem, požádal bych o odvolání.

PhDr. Peter Kováč