Praha: Národní galerie vydala reprezentativní knihu o životě a díle barokního malíře Petra Brandla – rozhovor s autorkou publikace Andreou Rousovou

Národní galerie v Praze vydala reprezentativní knihu o životě a díle Petra Brandla, jejíž autorkou je historička Andrea Rousová, kurátorka Staré sbírky NG. Po mnoha letech jde o soubornou monografii o umělci, který je českými malíři považován za patrona této profese. O knize je i náš následující rozhovor.

Peter Kováč: Malíř Petr Brandl měl pověst výtržníka, člověka obtíženého dluhy, rváče, narušitele cechovních pořádků. Opírá se tato charakteristika o skutečná fakta?

Andrea Rousová: To, že se Brandl nechtěl stát členem malířského cechu, lze vnímat spíše pozitivně, neboť talentovaným umělcům cech v jistých ohledech mohl brzdit kariéru. Co se týká pohledu na Brandla coby věčného dlužníka, musíme říct, že je to pravda. Těžko říct, co bylo příčinou: zda nedokázal nakládat s penězi či je byl schopen v krátkém čase utratit. Šlo o začarovaný kruh, z něhož až do konce svého života nevystoupil.

PK: Byla jeho touha vyrovnat se aristokracii oblékáním, služebnictvem, kočárem s koňmi a rozhazováním peněz za drahé jídlo, pití a tabák ve své době něčím výjimečným?

AR: V českém prostředí je Brandl postavou vskutku výjimečnou, a nejen v tomto ohledu. Podle dochovaných účtů za vámi zmíněné položky jej lze označit za hédonistu. Ale na rozdíl od Rubense či Rembrandta nevlastnil honosný dům, nesbíral umělecké předměty ani s nimi neobchodoval. Cestu za přilepšením našel na čas v důlním podnikání. V Jílovém u Prahy, kde se těžilo zlato, byl náčelníkem těžařstva. Nevíme však, zda byl úspěšný či neúspěšný.

PK: Vedle náboženských obrazů maloval také zvláštní obrazy neřestí, pochybných felčarů a šarlatánů, nerovných manželských párů. Pro koho byla taková díla určena?

AR: Z dochované desítky podobných žánrových maleb víme s jistotou pouze o jednom objednavateli. Byl jím Brandlův podporovatel a také blízký přítel hrabě František Josef Černín. Pro něho namaloval neobvyklou scénu, jak mladý lovec potká uprostřed krajiny kuplířku se dvěma prostitutkami a z měšce již bere zlaťáky. Hrabě byl velmi náruživým lovcem, proto jeden z výkladů hovoří pro Černínův kryptoportrét. Lovcova tvář však více připomíná Brandlovy rysy. Uvidíme, zda se během dalšího zkoumání dojde k nějakému závěru.

PK: Jak si vysvětlujete onen dramatický rukopis Brandlovy malby?

AR: Myslím si, že souvisí s jeho povahou, ale současně je nutné zdůraznit, že to byla v podstatě také módní záležitost. Dobové trendy se nevyhnuly ani jeho malířskému rukopisu. Petr Brandl měl velmi vyvinuté haptické čili sochařské cítění, jeho malby z vrcholného období jsou v podstatě reliéfy. Do maleb zasahoval prsty, násadou štětce ryl do nezaschnuté barevné vrstvy až na podklad.

PK: Malíře Petra Brandla zná skoro každý Čech. Proč ale není tolik známý v zahraničí?

AR: To je náš problém! Když provádím zahraniční kolegy v expozici Národní galerie, kolem pláten malíře Karla Škréty projdou mlčky, jakmile však stojí před obrazy Petra Brandla, slyším věty jako „český Rembrandt“ a dotazy, proč o něm nikdo neví. Snažíme se to změnit a galerie připravuje i velkou výstavu. Výzkum jeho tvorby je nyní navíc podpořen grantem. Již v tuto chvíli máme deset zcela nových, dosud neobjevených maleb a věřím, že jich bude ještě více. Rozhodně chceme malíře Petra Brandla uvést do evropského kontextu, kde má právo na své místo.

Internet:

http://www.ngprague.cz/product-detail/petr-brandl-mistr-barokni-malby