Praha: Nejzajímavější výstavy Národní galerie v roce 2023: Josef Mánes na jaře a Petr Brandl na podzim

Národní galerie Praha představila 17. ledna 2023 výstavní plán na rok 2023. Z tiskového zpravodajství NG vybíráme nejzajímavější výstavy.

JOSEF MÁNES: ČLOVĚK – UMĚLEC – LEGENDA

31/3 – 16/7 2023

Valdštejnská jízdárna

Kurátorský tým: Markéta Dlábková, Veronika Hulíková

Poslední samostatná výstava významného umělce se konala v roce 1971. NGP iniciovala při příležitosti významných životních jubileí autora v roce 2017 badatelský projekt, který byl podpořen Grantovou agenturou ČR. Jeho výsledky přináší publikace Let s voskovými křídly vydaná v roce 2022 ve spolupráci NGP, Ústavu dějin umění Akademie věd ČR a nakladatelství Arbor vitae.

Cílem výstavy je znovu a blíže představit rozsáhlou Mánesovu tvorbu i životní osudy, ale také nahlédnout pod vrstvu po desetiletí tradovaných stereotypů spojených s jeho dílem.

Významnou část výstavy bude tvořit kapitola Život po životě – Člověk versus legenda. Ta začíná recepcí umělcovy tvorby po jeho smrti, kdy se nejprve stává ikonou tzv. generace Národního divadla. Pokračuje přes konec 19. století, kdy je jeho jméno vtěleno do názvu uměleckého spolku obracejícího se k novým výtvarným směrům. Uzavírá se ve 20. století, kdy se „mánesovský mýtus“ proměňuje směrem od národoveckého pojetí první poloviny století k ideologizaci umělce v rámci socialistického realismu.

PETR BRANDL: PŘÍBĚH BOHÉMA

20/10 2023 – 11/2 2024

Valdštejnská jízdárna

Kurátorka: Andrea Steckerová

Výstava po více než padesáti letech přiblíží dílo nejvýznamnějšího umělce barokního umění v Čechách – Petra Brandla (1668–1735). Představí jeho monumentální plátna, která jsou pro účel této výstavy restaurována, dále portrétní produkce a námětově velice zajímavé žánrové malby. Poprvé budou k vidění jeho nově objevená díla.

Výstava je koncipována jako vyprávění dvou paralelních příběhů: děl malíře a jeho života. Umělcův život, k němuž máme četné archivní doklady, je pozoruhodný i dnes nejen bohémským a revoltujícím stylem, ale lze v něm najít zajímavé aktuální paralely: Brandl byl celoživotním dlužníkem, neboť se zhlédl v životním stylu šlechty a luxusu, který si chtěl dopřát. Dluhy jej několikrát dostaly do vězení. I z toho důvodu se mu nevyhnuly soudní spory o výživné s manželkou Helenou. Problémy měl l také s objednavateli děl, neboť často nedodržoval smluvní podmínky.

I přesto se stal nejlépe placeným umělcem své doby, a to zřejmě i kvůli velice osobitému a originálnímu stylu a malířskému rukopisu, u něhož lze vypozorovat jisté paralely s malbou Rembrandtovou.

Další výstavy:

18. BIENÁLE ARCHITEKTURY V BENÁTKÁCH 2023

20/5⁠ – ⁠26/11 2023

Benátky, Arsenale a Český a Slovenský pavilon Giardini della Biennale

Komisařka výstavy: Helena Huber-Doudová

Autorský tým: Eliška Pomyjová, David Neuhäusl, Jan Netušil

Mezinárodní bienále architektury v Benátkách je největší a nejprestižnější přehlídkou současné architektury a aktuálních architektonických tendencí. Národní galerie Praha, zastoupená Helenou Huber-Doudovou, je komisařem české reprezentace. 18. bienále architektury v Benátkách 2023 se NGP zúčastní s projektem The Laboratory of No-More Precarious Future (Laboratoř již ne-více-prekarizované budoucnosti). Ten se zabývá jednou z klíčových otázek současnosti – mohou mladí architekti a architektky pracující v nevhodných profesních podmínkách stavět lepší svět?

Koncept připravený mladým autorským kolektivem složeným z architektů Elišky Pomyjové, kurátorky Karolíny Pláškové a motion designera a pedagoga UMPRUM Jana Netušila, byl rozpracován architektem Davidem Neuhäuselem. Je postaven na jedinečné myšlence a výzkumu profesních podmínek zaměstnávání mladých architektů a architektek v českém i mezinárodním kontextu. Aktuální nestandardní situace, kdy je Český a Slovenský pavilon uzavřen, umožňuje autorům nalézt nové inovativní digitální a prostorové řešení.

Projekt rozpracovává koncept „laboratoře pro kolektivní přemýšlení a sdílení know-how“. Sestává se z digitální prezentace před Českým a Slovenským pavilonem v Giardini, Ve výstavním prostoru v Arsenale bude návštěvník konfrontován se dvěma realitami: továrnou a laboratoří, kde je tzv. imerzivní, znepokojující prostředí architektonické kanceláře napojeno na online prostor. Webová stránka poskytne vizualizace dat a bude sloužit jako fórum pro veřejnost. Doprovodná publikace shrne mezinárodní výzkum k danému tématu.

Národní účast České republiky na bienále se uskuteční díky podpoře z Národního plánu obnovy a Ministerstva kultury ČR. V současnosti již NGP připravuje vyhlášení open callu pro umělce k účasti na 60. Bienále umění v Benátkách 2024, jehož hlavním kurátorem bude Adriano Pedrosa.

1939–2021: KONEC ČERNOBÍLÉ DOBY

Od 26/5 2023

Veletržní palác – 2. patro

Kurátorský tým: Michal Novotný, Eva Skopalová, Adéla Janíčková

Nová expozice představí v originálním architektonickém řešení přes 360 exponátů ze sbírek NGP. Doplní již existující sbírkové expozice 1918⁠–⁠1938: První republika, 1796⁠–⁠1918: Umění dlouhého století, i nově otevřenou expozici 1956⁠–⁠1989: Architektura všem.

Název Konec černobílé doby nepojmenovává zpracovávané období, ale je spíše heslem pro přístup zvolený při tvorbě expozice. České dějiny a vývoj po roce 1939 mají stále přímý vliv na současnost. Žijeme v době, kdy zhruba polovina Čechů na vlastní kůži zažila totalitní předlistopadový režim. Snad i proto se v posledních letech vede ve společnosti mnohdy polarizující diskuse o revizi tohoto období. Expozice se snaží přistoupit ke zkoumanému materiálu bez jakýchkoliv předchozích soudů a s vědomím toho, že kvalita umění v této době byla a stále je zásadně spojena s politickými názory jejích soudců.

Expozice představí šíři dobových přístupů a ukáže, že i v této době existovalo více různých pojetí umělecké kvality, jeho sociopolitickou podmíněnost a proměny. Tvoří ji výlučně díla ze sbírky NGP. Právě klady i nedostatky sbírkového fondu, kdy se do něj řada děl dostala a řada výstav odehrála na politickou objednávku, by měla ukázat umění v jeho maximální šíři a komplexitě jako svědectví doby, a ne jako ze společnosti, politiky a ekonomiky vyvázaný estetický fenomén.

Kategorie dvou protikladů, které černá a bílá metaforicky symbolizují, se nyní po století bojů za rovnoprávnost a tváří v tvář globálním krizím hroutí. Stojíme před nutností překonat polaritu mezi svobodou jednotlivce a zájmem kolektivu, napětím, které utvářelo dvě hlavní společenské ideologie 20. století, a z nich vycházející dvě zcela odlišné koncepce toho, co je umění. Název je tak proklamací směrem k budoucnosti a expozice by měla pomoci ukázat, že oba póly ani v této době neexistovaly jako černá a bílá maxima, ale spíše jako škála různých stupňů šedi.

AKVAREL MEZI PRAHOU A VÍDNÍ

22/9 2023 – 7/1 2024

Veletržní palác – 1. patro

Kurátorský tým: Petr Šámal, Petra Kolářová

Akvarel, tedy práce s vodou ředěnými barvami na papíře, stojící na pomezí kresby a malby, je v dějinách výtvarného umění technikou s dlouhou tradicí. Charakterizuje jej lehkost, suverenita a virtuozita, neboť z podstaty své techniky skýtá minimum možností pro váhání a pozdější opravy.

Největšího rozvoje dosáhl v 19. století, kdy se stal velmi univerzální technikou, jež zasáhla do většiny výtvarných oblastí a oborů. Jedním z tehdejších center akvarelistického umění byla Vídeň, kde se akvarel stal důležitou součástí měšťanské a šlechtické výtvarné kultury. NGP má ve svých sbírkách početné a reprezentativní příklady rakouského akvarelu z tohoto období (zejména díla Rudolfa von Alta, Franze Alta, Thomase Endera či Josefa Kriehubera) a zároveň disponuje vynikajícími akvarelovými pracemi českých malířů a malířek z doby, kdy Praha a Vídeň byly součástí jedné monarchie. Výstava tak bude založena na prezentaci umění obou uměleckých center a ukáže jejich vzájemné spojitosti.

Akvarel se tehdy etabloval jako technika hned několika populárních výtvarných oborů, klíčových pro vizuální kulturu 19. století: byly to především veduta, krajina, interiérové vyobrazení a drobný portrét. Tyto obory tvoří jádro výstavy, která se chronologicky neomezuje jen na období biedermeieru, kdy vrcholila popularita akvarelu jako samostatného výtvarného média. Sleduje význam a využití této důležité výtvarné techniky až do přelomu 19. a 20. století a její souvislosti s moderním uměním.

(Zdroj: tiskové zpravodajství Národní galerie Praha)