Praha: O hranicích dějinných období. Na příkladu středověku a renesance – podnětná esej Jacquese Le Goffa

Na počátku dubna loňského roku zemřel světoznámý, uznávaný francouzský medievista Jacques Le Goff, jehož všechny podstatné práce již byly přeloženy do češtiny. Nakladatelství Karolinum nedávno vydalo překlad jeho posledního textu, který ještě stihl sám připravit k vydání a vyšel ve Francii tři měsíce před jeho smrtí. Jedná se o typicky le goffovskou esej, na jedné straně velice inspirativní, na druhé straně provokující.

Text nazvaný „O hranicích dějinných období. Na příkladu středověku a renesance“ vyšel jako první „svazeček“ nové edice „medievistika“, kterou řídí Le Goffův žák Martin Nejedlý. Cílem této nové ediční řady je představit české odborné veřejnosti a také dalším čtenářům se zájmem o středověk především překlady aktuálních a výjimečných zahraničních děl, která se zabývají středověkými dějinami a kulturou. První svazek této edice je velkým příslibem.

Autor se ve své eseji vrací ke svým celoživotním výzkumům, metodickým principům historické práce se zvláštním zřetelem na otázku předělu mezi středověkem a renesancí.

Zamýšlí se nad samotným pojmem periodizace, přibližuje, jaké periodizační modely existovaly v minulosti, a vrací se k otázce, zda je vůbec nutné historii periodizovat.    Samotnou periodizaci jako takovou nakonec nezatracuje, je totiž nástrojem orientace v čase a hledání historického smyslu. Pro současné historiky je tedy významným polem zkoumání a reflexe.

Autor si klade množství otázek, na něž hledá odpovědi. U některých zůstávají odpovědi jen nastíněny, což je svým způsobem typický Le Goffův přístup. Je to pobídka pro další badatele, aby se nad daným problémem zamysleli a sami hledali odpovědi.

Le Goff věnuje hlavní pozornost období středověku a renesance. Právě renesance bývá vnímána jako samostatné období, které „nahrazuje“ temný středověk a kterým začíná zcela nová, „lepší“ doba. Autor však s tímto konceptem nesouhlasí a podává nepřeberné množství důkazů o tom, že v období od 15. do 18. století nedošlo v oblasti ekonomické, politické, sociální a kulturní k žádné tak zásadní změně, která by byla jasnou hranicí mezi středověkem a renesancí.

Ani rok 1492, který je mnoha historiky považován za jeden z největších mezníků v dějinách lidstva, touto hranicí není. To, co rok 1492, spojovaný především s objevením Ameriky, dal Evropě a světu, se totiž naplno projevilo až o několik století později.

Jacques Le Goff pracuje naplno se svým konceptem „dlouhého středověku“, který mnoho let promýšlel a zpřesňoval. „Dlouhý středověk“ trvající od 3. do druhé poloviny 18. století je podle něj spojen kulturní dominancí latiny a „jednotného či rozpolceného“ křesťanství, ale také strukturou společnosti, formou výroby, stravováním, rolí dopravy a dalšími rysy, k jejichž zásadním proměnám dochází až v průběhu 18. věku.

Ve středověku můžeme hovořit hned o několika renesancích, tedy v množném čísle. Renesance 15. a 16. století je pak pro Le Goffa poslední středověkou renesancí, která „připravuje a ohlašuje nový věk ve druhé polovině 18. století“.

„Důkazy“, jež Jacques Le Goff ve své poslední, svým způsobem „buřičské“ eseji podává, jsou velice přesvědčivé. Je jisté, že svými názory vyvolá živou diskusi, a to nejen mezi medievisty, ale i odborníky na období novověku. Podnětný text určitě osloví širší odbornou veřejnost, pro medievisty by pak jeho četba měla být povinná.

Marek Zágora

Jacques Le Goff, O hranicích dějinných období. Na příkladu středověku a renesance, Karolinum, Praha 2014, 90 stran, doporučená cena 170 Kč

Obsah:

Úvodem

Prolog

Starověké periodizace

Pozdní zrod středověku

Historie, výuka, periody

Zrození renesance

Renesance dnes

Středověk a jeho proměna v "dobu temna"

Dlouhý středověk

Periodizace a globalizace

Poděkování

Bibliografie

Přeložená díla

Internet:

http://cupress.cuni.cz/ink2_ext/index.jsp?include=podrobnosti&id=242396&zalozka=2