Praha: O neznámých věcech čili Popis východních krajů Odorika z Pordenone (Argo – edice Itineraria)

Středověký misionář, františkánský mnich Odorik z Pordenone (1280/1285–1331) se nedávno dostal do širšího povědomí zásluhou celovečerního historického dokumentu „Až zařve lev“ dokumentaristy, fotografa a cestovatele Jana E. Svatoše. Hlavními hrdiny snímku, který nese podtitul „středověká road movie“, jsou dvě významné osobnosti českého vrcholného středověku: pátý český král Přemysl Otakar II. (1233–1278), a právě Odorik z Pordenone, jenž se hrdě hlásí ke královu odkazu. Za normálních okolností by se oba muži nikdy nesetkali, ale v dokumentu se nacházejí Odorikova duše a královo svědomí v Dantově Očistci a „probíhá“ mezi nimi pozoruhodný rozhovor, jenž je úchvatnou sondou do světa středověkého myšlení. Netradičně pojatý film, který měl na podzim 2023 premiéru také v televizi, oslovil mimo jiné i přední historiky.

Odorik z Pordenone, zvaný též bratr Oldřich, Čech z Furlánska, téměř zapomenutý středověký cestovatel, označovaný občas za „českého Marca Pola“, se tak pro většinu diváků filmu vynořil z hlubin minulosti a překvapil vším, co o sobě prozradil. Například byl zřejmě prvním Evropanem, jenž prošel Tibet a podal o tom svědectví. Mnozí začali pátrat, zda je jeho cestopis, který nadiktoval krátce před svou smrtí, přeložen do češtiny.

Ano, je přeložen. Původní překlad vyšel v roce 1962 a o šestatřicet let později se dočkal pod názvem „Cesta do říše velkého chána (1316–1330). Popis východních krajů světa“ reedice. Tento překlad vychází z latinského manuskriptu ze 14. století, jehož originál je dnes uložen ve Francouzské národní knihovně v Paříži.

Nyní mají všichni zájemci o středověké cestopisy a jejich autory k dispozici nový překlad Odorikova vyprávění. Nakladatelství Argo jej vydalo pod názvem „O neznámých věcech čili Popis východních krajů“ jako sedmnáctý svazek v rámci své řady Itineraria.

Kdo zná starší překlad, bude zaskočen. „Nový“ Odorik je v mnoha ohledech jiný. Je to dáno tím, že se jedná o překlad první tištěné, renesanční verze jeho cestopisu z roku 1513. Spis nazvaný „De rebus incognitis“ vydal a zároveň pod vlivem své doby zásadním způsobem upravil italský humanista Pontico Virunio (asi 1460–1520, vlastním jménem Ludovico da Ponte), rodák z benátského Belluna, který se považoval za Odorikova krajana, jenž pocházel Furlánska. Text z italštiny přeložil Jiří Špaček.

Odorik své dílo nadiktoval a původní zápis se bohužel nedochoval. Nevíme ani o středověkém „překladu“ do češtiny. Přesto máme k dispozici kolem sta různých verzí jeho textu, které svědčí nejen o jeho oblíbenosti. Vždyť i nejslavnější středověký cestopis tzv. Mandevilla, jenž se rovněž nedávno dočkal moderního překladu do češtiny (Jan z Mandevillu, Cesta kolem světa, edice Itineraria, 14. svazek, Argo, 2024), hodně čerpal a přejímal z Odorika.

Odorik nebyl prvním poutníkem, jenž vyrazil východním směrem. Měl řadu předchůdců, kteří byli různě motivováni ke svým cestám. Jejich „memoáry“ se ale nestaly tak slavnými jako právě ty jeho. Autor v nich barvitě líčí své více než deset let trvající misijní cesty až do Číny. Bohužel nevíme, co jej k cestě přimělo.

Jak již bylo uvedeno výše, liší se text z roku 1513 od verze ze 14. století. Mladší, upravená verze je svým způsobem světštější, chybí v ní především zprávy o náboženské a misijní činnosti, které nebyly pro čtenáře počátku 16. věku až tak atraktivní. Dílo se tak stalo spíše „přehledem“ rozmanitých orientálních kuriozit, které měly čtenáře zaujmout.

Samotnému překladu předcházejí dvě úvodní studie: „Proměny historických cestopisů jako sonda do dějin evropského poznávání Východu“ historičky Jany Valtrové a „Jeden autor, mnoho verzí“ Poliny Jiráňové, která se dlouhodobě věnuje cestopisné literatuře. Jana Valtrová je zároveň společně s orientalistou Vladimírem Liščákem spoluautorkou poznámkového aparátu.

Součástí nového Odorikova překladu je zajímavý černobílý i barevný obrazový doprovod. Barevná obrazová příloha tak přináší reprodukce sedmnácti miniatur doprovázejících Odorikův text, který je pod názvem „Itinerarium de mirabilibus orientalium Tartarorum“ součástí jedinečného rukopisu většinou označovaného jako „Livre des merveilles“, jenž mimo jiné obsahuje také cestopis Marca Pola nebo výše zmíněného Mandevilla. Bohatě iluminovaný manuskript vznikl zřejmě kolem roku 1410 a dnes se nachází ve Francouzské národní knihovně v Paříži (signatura Fr. 2810).

Všem zájemcům o Odorikovo dílo doporučujeme číst nejen nový překlad, jenž je velice podnětný, ale sáhnout také po tom starším z roku 1962, který více odpovídá původnímu „vyznění“ celého Odorikova vyprávění.

Marek Zágora

Odorik z Pordenone, O neznámých věcech čili Popis východních krajů, edice Itineraria, 17. svazek, Argo, Praha 2024, 152 stran, doporučená cena 258 Kč

PS: Nedávno vydalo barcelonské vydavatelství M. Moleiro společnou faksimilii prvních dvou cestopisů z „Livre des merveilles“ (BNF, Fr. 2810). Prvním textem je „Divisement du monde“ Marca Pola (fol. 1r až 96v) a druhým „Itinerarium de mirabilibus orientalium Tartarorum“ Odorika z Pordenone (fol. 97r až 115v). Na celkem dvou stech třiceti osmi stranách najdeme úchvatných sto jedna iluminací. Faksimilie vyšla v omezeném nákladu 777 exemplářů. MZ

Foto: Odorik z Pordenone přijímá od papeže pověření k cestě na Východ.

Internet:

https://argo.cz/knihy/o-neznamych-vecech-cili-popis-vychodnich-kraju/

K cestopisu Jana z Mandevillu:

http://stavitele-katedral.cz/praha-cesta-kolem-sveta-jana-z-mandevillu-argo-%E2%80%93-14-svazek-edice-itineraria/

K faksimilii z vydavatelství M. Moleiro:

https://www.moleiro.com/en/miscellanea/book-of-the-marvels-of-the-world-marco-polo.html