Praha: Objevení Italové ve Strahovské obrazárně (Luca Cambiaso and the Judgement of Paris from the collections of Emperor Rudolf II at Prague Castle)

Desítku nově identifikovaných a restaurovaných obrazů italských malířů doby manýrismu a baroka představuje do 31. prosince 2014 Strahovská obrazárna, sídlící v klášteře premonstrátů v Praze. Malby restaurovali Adam Pokorný a před několika lety zesnulý Mojmír Hamsík, autorsky je určil historik umění Zdeněk Kazlepka z Moravské galerie v Brně.

Kazlepka se obrazům věnoval téměř čtyři roky a k jeho největším objevům patří Paridův soud, který namaloval slavný janovský malíř Luca Cambiaso (1527-1585), mimo jiné autor malířské výzdoby stropu baziliky ve španělském El Escorialu, kam jej povolal uměnímilovný král Filip II.

„Závěsných obrazů tohoto umělce je málo, věnoval se především nástěnným malbám, takže strahovský Paridův soud výrazně obohacuje katalog jeho osobitého díla," komentuje objev Kazlepka.

Protože Cambiasovy obrazy jsou velice vzácné a prakticky nejsou ve volném aukčním prodeji, je mimořádně těžké určit tržní hodnotu. Podle Libora Šturce, kurátora Strahovské obrazárny a vedoucího průzkumného projektu, se jejich cena pohybuje kolem několika miliónů korun.

Kazlepka také zjistil, že Paridův soud se kdysi nacházel ve sbírce císaře Rudolfa II. na Pražském hradě, což potvrzují záznamy v rudolfínských inventářích z let 1621 až 1648. Na rozdíl od většiny dalších obrazů z proslulé hradní obrazárny nebyl Cambiasův obraz odvezen mimo Čechy. Otázkou zůstává, jak se dostal do strahovských sbírek. Snad byl zakoupen s dalšími díly ze šlechtických obrazáren někdy v průběhu 19. století.

Druhým mimořádně hodnotným objevem je rozměrný obraz představující Vraždění neviňátek v Betlémě. Do nejstaršího strahovského katalogu byl zapsán jako kopie Petra Pavla Rubense, kterou vytvořil český malíř Petr Brandl. Kazlepka nicméně dílo identifikoval jako malbu Andrey Celestiho, malíře působícího převážně v barokních Benátkách.

Tyto dva nejcennější obrazy budou po výstavě zařazeny do stálé expozice Strahovské obrazárny, která dnes čítá dvě stě mistrovských děl od gotiky po rokoko.

Peter Kováč

Resumé:

About ten newly identified and restored paintings of Italian artists of mannerism and baroque periods is presented till December 31, 2014 at the Strahov Gallery located in the premonstrate monastery in Prague. One of the most important discoveries is he painting The Trial of Paris by famous Genovese painter Luca Cambiaso (1527-1585).

Art historian Zdeněk Kazlepka from the Moravian Gallery in Brno discovered that The Trial of Paris belonged to the collection of the Emperor Rudolph II at the Prague Castle, what is confirmed through the evidence of  Rudolphinian  inventories from 1621-1648. For the Strahov collections it was probably acquired together with other works of art from aristocratic galleries sometime in the 19th century.

Another remarkable discovery is a large painting The Killing of Innocents in Betlehem by Andrea Celesti, painter active in baroque era in Venice.

Internet:

http://www.strahovskyklaster.cz/obrazarna-a-historicke-saly-konventu-obnova-pamatek/obrazarna-a-historicke-saly

Z oficiální tiskové zprávy:

Luca Cambiaso 1527 Moneglia - 1585 El Escorial

The Judgement of Paris, 1570s

Oil on canvas

Unsigned

Inv. No. O 1211

Technological examination and restoration: Adam Pokorný, 2013

In all likelihood, this remarkable painting was originally housed in the collections of Emperor Rudolf II at Prague Castle. This assumption is corroborated by records in some of the Rudolfine inventories dating from 1621 to 1648.

Described as Judicium de Paris vom Luca de Jenua, the painting - formerly placed in a space between two galleries - is listed under the number 1009 in the inventory from 1621. According to the 1623 inventory, the picture was to be (or was) sold for 300 guilders, along with 56 paintings with erotic subjects to Daniel de Brierß, a goldsmith and merchant of Frankfurt. However, not all of the paintings intended for De Brierß seem to have been sold or transferred to Frankfurt as some of them subsequently emerged in various aristocratic collections.

This painting must have remained at Prague Castle because the work is recorded in the inventories drawn up between the years 1635-1648. However, there is no further mention of the picture in the Prague Castle gallery's later inventories that were written up in the course of the 18th century. Conceivably, the painting was sold to Strahov either directly, or later on, from a yet-unspecified aristocratic collection. Besides The Judgement of Paris, there was another painting by Cambiaso in Rudolf's collection, listed under the number 1196, that represented Callisto Bathing, which hung in Prague Castle's Spanish Hall.

How both of Cambiaso's paintings arrived in Rudolf's collection remains undetermined. All we know is that the Emperor employed many art advisors and art dealers, whose task it was to purchase paintings all over Europe for him. Many works arrived at Prague Castle in the form of gifts.The paintings Diana and Callisto in Turin (Galleria Sabauda) and The Death of Adonis in Rome (Galleria Nazionale d'Arte Antica - Palazzo Barberini) are stylistic variations of this painting. Analogous in style and composition with Titian-esque prototypes and dated to the early 1570s, these two canvases assimilate the lessons of Cambiaso's Venetian training.

In all its stylistic traits, The Judgement of Paris correlates with Cambiaso's brushwork. His style is distinguished by soft brush strokes that dissolve the shadows into an expressive chiaroscuro enshrouding the exposed bodies and faces, a cool and restrained tonality, a confident and keen handling of the brush applied in thin, translucent layers of colour, a correlation between the light skin tones and the green and pinkish hues, and last but least, the type of figures.

By the early 1570s, to which we date the production of this Strahov picture, the artist abandoned the visually-compelling palette of cool colours and sumptuous painterly treatment, striving instead for a renewed balance between subdued tonality and deliberate, refined brushwork. In doing so, he transformed his religious subjects into tools of meditation and restrained the erotic charge of his secular themes, thus divesting his work of all forms of double-entendre sensuality.

Zdeněk Kazlepka

Luca Cambiaso 1527 Moneglia -1585 El Escorial

Paridův soud, 70. léta 16. stol.

Olej, plátno.

Nesignováno.

Inv. č. O 1211.

Technologický průzkum a restaurovaní: Adam Pokorný, 2013.

Pozoruhodný obraz pochází s největší pravděpodobností ze sbírky císaře Rudolfa II. na Pražském hradě. Potvrzují to záznamy v některých rudolfinských inventářích z let 1621 až 1648.Obraz popsaný jako Judicium de Paris vom Luca de Jenua, původně umístěný v prostoru mezi dvěma galeriemi, nalezneme pod číslem 1009 v inventáři z roku 1621. Jak vyplývá ze seznamu z roku 1623, obraz měl být (či byl) prodán za 300 zlatých spolu s 56 obrazy s erotickými náměty Danielovi de Brierß, frankfurtskému zlatníkovi a obchodníkovi.

Všechny obrazy určené pro De Brierße však zřejmě nebyly prodány či odvezeny do Frankfurtu, neboť řada z nich se posléze ocitla v různých šlechtických sbírkách. Obraz zřejmě na Pražském hradě zůstal i nadále, jelikož jej zaznamenávají inventáře pořízené v letech 1635-1648. V pozdějších inventářích obrazárny vzniklých v průběhu 18. století jej však již nenalezneme. Je možné, že obraz byl na Strahov prodán buď přímo, či později z nějaké dosud neznámé pražské šlechtické sbírky. Vedle Paridova soudu se v Rudolfově sbírce pod číslem 1196 nacházel ještě další Cambiasův obraz představující Kallistó v koupeli, který byl umístěn ve Španělském sále. Jak se oba Cambiasovy obrazy dostaly do Rudolfových sbírek, není známo. Víme, že pro císaře pracovalo několik uměleckých poradců a agentů, kteří pro něj obrazy nakupovali po celé Evropě. Mnohé obrazy se na Pražský hrad dostaly také darem.Stylovými variantami tohoto obrazu jsou Diana a Kallistó v Turíně (Galleria Sabauda) nebo Adonidova smrt v Římě (Galleria Nazionale d'Arte Antica - Palazzo Barberini).

Tyto obrazy, jež jsou stylově i kompozičně podobné tizianovským prototypům a datované do počátku sedmdesátých let, jsou ohlasem Cambiasovy benátské lekce.Paridův soud odpovídá všemi svými slohovými vlastnostmi Cambiasovu malířskému rukopisu. Jsou jimi měkké tahy štětcem, které rozpouštějí stíny do působivého chiaroscura, do něhož se halí obnažená těla i obličeje, zdrženlivý chladný kolorit, jistota svěžího přednesu pracujícího s průsvitnými řídkými tóny, vazba světlého inkarnátu, zelených a narůžovělých tónů a v neposlední řadě i typika postav.

Na počátku 70. let 16. století, kam klademe i vznik strahovského díla, malíř postupně upouští od barevné krásy chladného koloritu a bohatého malířského přednesu a zaměřuje se na obnovení rovnováhy mezi tlumenými tóny a uváženým a uhlazeným rukopisem, čímž náboženské náměty přetváří v nástroj meditace, profánní náměty umravňuje, a tak vše zbavuje jakékoliv formy smyslné dvojznačnosti.

Zdeněk Kazlepka