Praha: Objevení pozapomenutého sochaře a kreslíře Jana Křížka, českého Francouze - výstava ve Valdštejnské jízdárně v Praze

PRODLOUŽENO DO 13. ŘÍJNA 2013!

Národní galerie v Praze připravila atraktivní výstavu bilancující tvorbu českého výtvarníka Jana Křížka (1919 až 1985), jenž je zapomenutou, přitom zajímavou osobností mezi českými umělci, kteří působili během svého života ve Francii.

Křížek pocházel z Dobroměřic u Loun, studoval na Českém technickém učení kreslení a geometrii, naučil se tam i modelování do hlíny, a poté byl přijat na pražskou Akademii výtvarného umění do sochařského atelieru, kde se u Bohumila Kafky seznámil s tradičními hodnotami evropského sochařství Rodinova směru.

Na studijní cestu vyrazil do Francie a po únoru 1948 se rozhodl, že tam zůstane natrvalo. Seznámil se s Pablem Picassem, který ho nadchnul pro keramiku a umožnil mu pracovat ve Vallauris, lákala ho francouzská abstrakce i umění ornamentu, kamarádil se s českými výtvarníky. Byla to Toyen, která ho uvedla mezi pařížské surrealisty.

Nejvíce ho však zaujala tvorba nazývaná art brut. Tento pojem, který bývá česky překládán jako „umění v surovém stavu", vymyslel francouzský výtvarník Jean Dubuffet a označoval jím tvorbu diletantů, neškolených amatérů, u nichž se projevil přirozený umělecký talent.

Šlo především o kresby duševně chorých a lidí na úplném okraji společnosti, jejichž tvorba se běžně považovala za výraz podivínství a bláznovství. Dubuffet v tom však spatřoval ničím nezkažený inspirační zdroj pro moderní umění. Stejně tak art brut fascinoval i Jana Křížka, a ač sám měl profesionální výtvarné školení, k tomuto směru se hlásil a stal se jeho představitelem.

Současně ho v umění zaujalo vše archaické a primitivní, v čemž hledal nepopiratelnou sílu a tvůrčí svěžest, jak sám psal v dopisech adresovaných otci surrealismu André Bretonovi. Ve Francii objevil pravěké skalní kresby, sochařské umění Keltů, Sumerů a Mínojců a tzv. primitivní díla přírodních národů i předkolumbovských indiánských civilizací.

Člověk má ve Valdštejnské jízdárně občas dojem, že zabloudil na archeologickou výstavu. Křížkovy sošky jako by připomínaly kulturu neznámé neolitické civilizace, pracující ve sféře umění jen s hlínou a nahrubo opracovanými kameny. Kresby zase vypadají, jako by je malovalo dítě. Za vším je ale patrná výtvarná kreativita, česká hravost a francouzská radost z tvoření.

Sochař neohromuje monumentálními tvary, vše je drobné, komorní, intimní. Užité umění se v jeho pojetí stává plastikou a socha zas užitným předmětem denní potřeby. Vše pohromadě nabízí na výstavě úžasný zážitek!

Křížek nikdy nezbohatl. V roce 1962 si sám se svojí ženou Jiřinou postavil jednoduchý dřevěný domek na francouzském venkově, přivydělával si chovem králíků, včelařením a pěstováním zeleniny. O deset let později dostal příspěvek od obce Goulles, aby si do domácnosti mohl zavést elektřinu.

Výstava sleduje umělcovy životní osudy i vývoj jeho tvorby. Organizátorům se podařilo shromáždit řadu děl, zapůjčených jak z veřejných, tak soukromých fondů v České republice i z muzeí a sbírek ve Francii.

Nejde jen o Křížkovy práce. Cenné je, že divákovi jsou nabídnuty souvislosti s francouzským uměním i tvorbou jeho přátel od Václava Boštíka až po Jeana Dubuffeta a Pabla Picassa. Kupříkladu Picassovu keramiku do Prahy zapůjčilo Muzeum Picassa v Barceloně.

Dialog je podnětný a ukazuje kvality a význam Křížkova díla. Výstavu Národní galerie v Praze pořádá ve spolupráci s Francouzským institutem v Praze a Galerií Benedikta Rejta v Lounech a vychází k ní obsáhlý katalog, jejž s pečlivostí připravila Anna Pravdová, která se objevování tvorby umělce věnuje více než patnáct let.

Peter Kováč

Jan Křížek a umělecká Paříž 50. let, Valdštejnská jízdárna, Praha, Národní galerie, do 13. října 2013, kurátorka: Anna Pravdová, architekt: Zbyněk Baladrán.

Foto poskytlo zdarma tiskové oddělení Národní galerie

Internet:

http://jankrizek.cz/

http://www.ngprague.cz/cz/77/0/4390/sekce/jan-krizek-1919---1985-a-umelecka-pariz-50-let/