archiv detailpraha: od 10. do 19. května 2013 jsou na pražském hradě vystaveny české korunovační klenoty

Praha: Od 10. do 19. května 2013 jsou na Pražském hradě vystaveny české korunovační klenoty

Od 10. do 19. května 2013 jsou na Pražském hradě ve Vladislavském sále vystaveny české korunovační klenoty, zejména nejvzácnější dílo - Svatováclavská koruna. Výstava je přístupná denně od 9 do 18 hodin.

Vše, co se týká Svatováclavské koruny, začalo v roce 1344 a hlavní roli v tom sehrál Karel IV., tehdy osmadvacetiletý lucemburský kralevic s titulem markrabě moravský. Na jaře si u papeže Klimenta VI. prosadil, aby pražský arcibiskup měl právo pomazat vybraného kandidáta na českého panovníka a současně započal se stavbou gotické katedrály na Pražském hradě, která se měla stát důstojnou architektonickou kulisou, v níž se pak po staletí odehrávala korunovace.

Kralevic dal tehdy i pokyn k vytvoření nové české královské koruny, o jejíž existenci máme první historickou zmínku z roku 1346. Tehdy 6. května papež Kliment vydal v Avignonu bulu, kterou hrozil nejpřísnějšími tresty každému, kdo by tento klenot někdy zcizil nebo ho dal do zástavy. Pokud by tak někdo učinil - píše se v dokumentu - „propadne hněvu všemohoucího Boha a blažených apoštolů Petra a Pavla."

Karel IV. patřil i ke spoluautorům českého korunovačního řádu. Obřad začínal vždy v předvečer na Vyšehradě, ráno se jeho část odehrávala v ložnici budoucího vládce, vyvrcholením pak byla samotná korunovace v chóru Svatovítské katedrály. Nová Svatováclavská koruna byla poprvé použita v neděli 2. září 1347 při korunovaci Karla IV. - na hlavu mu ji vložil arcibiskup Arnošt z Pardubic.

Královská koruna nebyla jen obyčejným symbolem panovnické moci, který si vládce položil čas od času na hlavu. Byla chápána jako rituální, magický a náboženský předmět. Do křížku na koruně byla vložena částečka z trnové koruny, kterou byl kdysi mučen Kristus. Takové svaté schránce se říká relikviář, takže královská koruna se od počátku stala nejen světským, ale i církevním předmětem hodným nejvyšší úcty. Věřící by před ní měl pokleknout!

Trny z Kristovy koruny se ve středověku považovaly za cennější než drahokamy. A tím, že Karel jeden z nich vložil do královské koruny, učinil tak českého panovníka opravdovým zástupcem Božím na zemi, vyvolencem nebes, či, jak se tehdy říkalo, králem z milosti Boží. On sám to nevymyslel. Trn z Kristovy trnové koruny už více než jedno století obsahovala i koruna francouzských králů a není vyloučeno, že inspiraci si Karel IV. přivezl právě z Paříže, kde byl jako mladík na vychování.

Svatováclavskou korunu doplňuje královské jablko a žezlo. Oba tyto předměty nepocházejí z doby Karla IV., ale vyrobili je v Praze až renesanční zlatníci za vlády prvních Habsburků.

Jablko sloužilo k manifestaci panovnické moci - proto je na něm i nápis: Bůh vládne nebesům a králové zemi. Tepané reliéfy v horní části se vztahují k příběhům starozákonního krále Davida, který byl tradičně příkladem dobré a spravedlivé vlády středověkého panovníka, dole je starozákonní Adam v ráji, praotec celého lidstva.

Žezlo je v českém korunovačním řádu nazýváno prut moci a spravedlnosti, byl to svého druhu magický předmět, který král jím měl ubránit svoji vládu před veškerým zlem a bloudícím jím ukázat cestu. Má podobu hůlky, na jejímž konci jako by vyrostl nádherný zlatý květ. Odborníci považují české žezlo i jablko za nejkrásnější středoevropské klenoty 16. století.

 

Peter Kováč

 

Na reprodukci zmenšená kopie Svatováclavské koruny v chrámové pokladnici v Cáchách. Foto autor.


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru