knižní novinky detailpraha: piero della francesca zůstává nadále tajemným malířem italské renesance (nakladatelství argo)

Praha: Piero della Francesca zůstává nadále tajemným malířem italské renesance (nakladatelství Argo)

Centrální institut pro dějiny umění v Mnichově je Mekkou všech historiků umění. Katalog jeho knihovny registruje od roku 1835 do loňského roku celkem 457 knih a 1032 časopiseckých studií o díle italského renesančního malíře Piera della Francesca. Počet je to úctyhodný, ale nikoliv konečný.

Zdálo by se, že pečlivá práce několika desítek a možná i set historiků umění musí nabídnout trvalé výsledky ohledně malířova života i tvorby. Stačí se však začíst do česky vydané knihy italského historika Carla Ginzburga Pierovo tajemství (nakladatelství Argo), aby čtenář s překvapením zjistil, že mnohé z toho, co bylo napsáno o tvorbě Piera della Francesca, jsou jen hypotézy, někdy přesvědčivější, jindy méně. Dokonce nechybí ani úplné smyšlenky.

O Pierovi toho moc nevíme. Předpokládá se, že se narodil někdy kolem roku 1418 v Borgo Sansepolcro. Na podzim 1439 je doloženo jeho působení v dílně Domenica Veneziana ve Florencii. V roce 1445 získal kontrakt na oltář v Sansepolcru, rokem 1451 datoval svoji fresku v Rimini zobrazující Sigismonda Malatestu, jak se modlí před svým patronem sv. Zikmundem. V letech 1458–1459 Piero působil v Římě. V 70. a 80. letech často pobýval v Sansepolcru. Zemřel v říjnu 1492. Je to jen pár ověřených faktů, ale kéž bychom podobné množství informací měli u nás třeba o Mistru třeboňského oltáře nebo Mitru litoměřického oltáře! Přesto je faktů k pochopení a k výkladu Pierova díla nesmírně málo.

Carlo Ginzburg je historik. Takže minimálně ho zajímá osobitý způsob komponování Pierových obrazů, malířova fascinace perspektivou a matematikou, jeho osobitá barevná paleta nebo zvláštní propojení italské renesance a nizozemské pozdní gotiky. Autor se soustředí pouze na otázku Pierových mecenášů a objednavatelů jeho obrazů a fresek a na otázky ikonografie v jeho raných a vrcholných dílech.

Zajímají ho konkrétně tři významné zakázky: obraz Kristova křtu v Národní galerii v Londýně, Bičování Krista v Urbinu (Galleria Nazionale delle Marche) a fresky s legendou o sv. Kříži v kostele San Francesco v Arezzu. V těchto dílech najdeme některé pozoruhodné a provokující ikonografické zvláštnosti.

Ve Křtu Krista scénu doprovázejí tři andělé. Objevíme je i v díle jiných umělců, ale zpravidla drží Kristův oděv, protože k pokřtění Ježíš přistupoval nahý nebo polonahý. Andělé u Piera nic nedrží, působí spíše jako křesťanské Grácie. Symbolizují sv. Trojici? Nebo něco jiného? Ještě záhadnější jsou tři postavy, které dominují obrazu Bičování Krista. Autor jim věnoval víc pozornosti než samotnému bičování. Jsou to biblické či symbolické postavy? Nebo jde o Pierovy současníky, jak naznačuje jejich dobový oděv? Je některý z nich objednavatelem obrazu?

Ginzburg probírá nejrůznější názory a sám se snaží najít argumenty, které by z hlediska historie poskytly odpověď na ony ikonografické zvláštnosti. Díky jeho pečlivému rozboru zjistíme, že většina hypotéz stojí zcela na vodě. Vůbec nic není jisté.

Sám Ginzburg se pracně snaží doložit souvislost raného díla malíře s významnými historickými událostmi, které se týkají sjednocení východní a západní církve a dobytí Konstantinopole Turky.

Svůj výklad začíná vjezdem byzantského císaře Jana VIII. Palaiologa do Florencie 15. února 1439. Přijel tam na koncil, který měl vytvořit trvalou unii pravoslaví a katolické církve. Ze strany Byzance šlo o značný ústupek. Konstantinopol byla v ohrožení a očekávala se pomoc západních křesťanů. Vjezd císaře podle Ginzburga Piero della Francesca prý pozoroval přímo ve florentských ulicích a tato mimořádná historická událost ho natolik oslovila, že její přímé ohlasy najdeme v jeho malířském díle.

Faktem je, že Pilát ve scéně Bičování Krista a císař Konstantin ve freskách v Arezzu mají nezaměnitelnou podobu Jana VIII. Palaiologa, kterou známe z dobových medailí. A podle Ginzburga také první malířovi příznivci a mecenáši měli s touto událostí mnohé společného.

Důležitou roli v tom sehrál Bessarion, Byzantinec, který byl jmenován kardinálem a po dobytí Konstantinopole Turky se snažil v Itálii udržet při životě odkaz řecké byzantské kultury. Další význam měla bohatá rodina Bacciů pro kterou Piero della Francesco vytvořil nástěnné malby v Arezzu.

Ginzburg se snaží z těchto vztahů vybudovat hypotézu, na které by se dalo stavět. Nechám na čtenáři, aby se v té ohromné mozaice historických faktů a renesančních reálií sám prokousal k názoru, zda Ginzburg je přesvědčivý. Mně osobně se zdá, že nikoliv. Nicméně musím ocenit, že tady je obrovská řada postřehů a málo známých dobových reálií, které každému historikovi umění poslouží k pochopení malířova díla. Z hlediska poznání a doslova obnažení metody práce historiků umění je tato kniha přímo skvostem. Až při jejím čtení si člověk uvědomí, jak nesmírně relativní je historické bádání opřené o interpretaci obrazů. Z hlediska metodologie je to mimořádné čtení, ač autorovy závěry nejsou ničím jiným než hypotézami.

Pro zvídavého čtenáře je tato kniha, která se nečte lehce, přesvědčivým důkazem, že navzdory úsilí mnoha historiků a historiků umění zůstává Pierovo tajemství nadále tajemstvím, které možná nikdy nerozluštíme. Možná i díky tomu jsou jeho díla tak neodolatelně přitažlivá, což potvrdí každý návštěvník Arezza.

 

Peter Kováč

 

Carlo Ginzburg, Pierovo tajemství. Piero della Francesca, malíř rané renesance, překlad Hana Voráčová, 200 stran, Praha Argo 2020, cena 330 Kč

 

Internet:

https://argo.cz/knihy/pierovo-tajemstvi-piero-della-francesca-malir-rane-renesance/


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru