Praha: Ptačí medicína Hildegardy z Bingen - zajímavá sonda do lékařství a ptačího světa ve středověku

Nakladatelství Academia vydalo jako 41. svazek své edice Europa český překlad části přírodovědně-medicínského spisu „Physica" německé mystičky, vizionářky, lékařky a spisovatelky Hildegardy z Bingen (1098-1179).

Hildegarda z Bingen, zvaná též „Rýnská Sibyla", byla již ve středověku považována za svatou, ale nikdy nebyla oficiálně svatořečena. O jejím významu v dějinách katolické spirituality svědčí i fakt, že v říjnu 2012 byla teprve jako čtvrtá žena zařazena mezi učitele církve (Doctor Ecclesiae universalis).

Její dílo je na dobu svého vzniku úchvatné. Je autorkou řady vidění, kázání, básní, hymnů, četných dopisů a také mnoha lékařských a přírodovědných spisů. Mezi nejznámější spisy patří její „Liber scivias", dílo, které vzniklo v letech 1141-1151. Přesnější název je „Sci vias Domini" (Poznej cesty Páně, jednoslovně také „Cestyvěz"). Autorka v nich popisuje svá vidění, v nichž propojuje kosmologii a antropologii s teologií.

Velice se zajímala o přírodu a nechala sepsat celkem dva přírodovědné spisy - příručku praktické medicíny „Causae et curae" a spis „Physica".

Samotnému překladu nejprve předchází krátké seznámení se životem a dílem „Rýnské Sibyly". Pozornost je věnována také vybraným pramenům ornitologie, z nichž Hildegarda mohla čerpat, resp. čerpala (kupř. Aristoteles, Plinius Starší, Physiologus, Hrabanus Maurus). Následuje několik poznámek k medicíně ve středověku a magii v medicíně, které jsou s dílem Hildegardy z Bingen úzce spojeny. Několik stran přibližuje také Hildegardinu medicínu, zejména pak tu, jež vychází z jejího přírodovědného díla o ptácích. Některá doporučení měla jistě vyzkoušena i v praxi.

Šestá kniha výše zmíněné „Physicy", menšího přírodovědného encyklopedického díla, nazvaná „De avibus", tedy „O létavcích" je, jak napovídá latinský název, věnována především ptákům a pojednává o celkem sedmasedmdesáti létavcích. Ve spisu totiž nezmiňuje pouze ptáky, ale zahrnuje do něj i létající hmyz.

Důležitou součástí každého textu, který začíná názvem ptáčka, jsou návody, jak se dají tito „létavci" uplatnit v každodenní medicíně. Hildegarda se u některých ptáků věnuje i popisu jejich vzhledu a některých vybraných vlastností. Bohužel to není pravidlem a tak nebylo u některých snadné určit, o jaký druh se konkrétně jedná.

Vlastnosti každého létavce hodnotí podle čtyř základních kvalit: vlhký, suchý, teplý a studený. Právě podle nich lze pak uvažovat o jejich větším či menším využití v každodenní medicíně.

Hildegarda uvádí velké množství konkrétních receptů, jak z jednotlivých „létavců" připravit účinný lék. O některých z jejich doporučení můžeme dokonce tvrdit, že platí až do současnosti. Na druhou stranu uvádí i takové „létavce", které v medicíně nelze vůbec využít.

Kladem knihy jsou beze sporu i tabulky zařazené za překladem. V první jsou uvedeny názvy „létavců" podle Hildegardy společně s jejich německými, latinskými, řeckými, odbornými latinskými a českými názvy. V druhé tabulce jsou pak názvy nemocí, které se podle Hildegardy daly ptáky léčit. V poslední pak přehled jednotlivých ptáků tak, jak se vyskytují u Aristotela, ve Physiologu, u Solina, Plinia Staršího, Isidora ze Sevilly, Hrabana Maura a hlavně Hildegardy z Bingen.

Překlad vydaný pod názvem „Ptačí medicína" je velice zajímavým čtením a zároveň úchvatnou sondou nejen do světa středověkého lékařství, ale i do pestrého ptačího světa, jemuž lidé ve středověku věnovali velkou pozornost.

Marek Zágora

Hildegarda z Bingen, Ptačí medicína, Academia, Praha 2013, 184 stran, doporučená cena 255 Kč.

Internet:

http://www.academia.cz/ptaci-medicina.html