Praha: Reprezentativní publikace Karel IV. Císař a český král – vizionář a zakladatel (NLN)

K letošnímu sedmistému výročí narození římského císaře a českého krále Karla IV. vydal Ústav dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Karlovy univerzity ve spolupráci s Nakladatelstvím Lidové noviny monumentální, téměř čtyři kila vážící publikaci nazvanou „Karel IV. Císař a český král – vizionář a zakladatel“ známé autorské dvojice, historiků umění Jiřího Kuthana a Jana Royta. Z jejich spolupráce již dříve vzešla obdobně reprezentativně pojatá monografie o Svatovítské katedrále (Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Svatyně českých patronů a králů, NLN, 2011), která se letos dočká překladu do angličtiny.

Kniha Karel IV. Císař a český král – vizionář a zakladatel zaujme na první pohled a nemám na mysli jen její tloušťku, nýbrž její přebal s vyobrazením Karla IV. na proslulých ostatkových scénách z hradu Karlštejn. Autoři představují Karla Lucemburského jako vzdělaného literáta a zbožného vladaře, diplomata a mírotvůrce, velkorysého mecenáše, sběratele relikvií, objednavatele uměleckých děl a zakladatele, jenž vědomě navazoval na poslední krále z rodu Přemyslovců, zejména pak svého děda z matčiny strany Václava II.

Karel IV. si velice dobře uvědomoval význam výtvarného umění pro svou sebeprezentaci a reprezentaci moci. Řada jim objednaných uměleckých děl bohužel zanikla, ale ta, která se dochovala, jsou jedinečným svědectvím o jeho vztahu k umění. Do současnosti dochovaná umělecká díla a nejen ta architektonická jsou výrazem jeho ideologického programu a lucemburské propagandy. Reprezentativní stavby jako např. Svatovítská katedrála, Kamenný most s dominantní Staroměstskou mosteckou věží nebo Karlštejn jsou toho jasným důkazem. I sbíráním relikvií, které je vnímáno především jako projev jeho osobní zbožnosti, sledoval své mocensko-politické cíle a dával najevo svou vyvolenost.

Praha se stala poprvé v dějinách rezidenčním městem panovníka Svaté říše římské a jedním z největších měst tehdejší Evropy. Do českých zemí se sjížděli přední evropští umělci, kteří zde po sobě zanechali hlubokou stopu (Matyáš z Arrasu, Petr Parléř či Mikuláš Wurmser). Karel se ještě navíc obklopoval velice schopnými rádci a přáteli, kteří jej ovlivňovali, a on ovlivňoval zase je (Arnošt z Pardubic, jemuž je jako stavebníkovi věnována celá jedna kapitola, Jan ze Středy, Dětřich z Portic). Zároveň se prezentoval jako moudrý panovník, kladl velký důraz na vzdělání, a i proto založil v Praze univerzitu. Většinou se ale nezdůrazňuje, že se aktivně podílel na vzniku i několika dalších.

Karel IV., ale i jeho stavby a jim objednaná umělecká díla se staly inspirací pro jeho současníky, např. rakouského vévodu Rudolfa IV. Zakladatele z rodu Habsburků, polského krále Kazimíra III. Velikého nebo uherského krále Ludvíka I. Velikého. Pražské umění našlo samozřejmě odezvu i ve vedlejších zemích Koruny české a dokonce i v některých částech Svaté říše římské, což neskončilo Karlovou smrtí v roce 1378, ale pokračovalo i za vlády jeho syna a nástupce Václava IV. Je pozitivní, že autoři věnují velkou pozornost vedlejším zemím Koruny české, resp. zemím, které byly nějakou dobu součástí území, jemuž Lucemburkové vládli.

Kniha je rozdělena do celkem sedmadvaceti kapitol, statí, které se postupně snaží představit „Karlovo“ dílo. U některých z nich se jedná jen o upravené starší studie obou autorů. Největší pozornost je samozřejmě vyhrazena architektuře: katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, novému mostu přes Vltavu, Karlovým hradům v čele s Karlštejnem, klášterům i zajímavým stavbám lucemburské Prahy po založení Nového Města.

Některé kapitoly jsou rozsáhlé, např. o sochařství a malířství za vlády Jana Lucemburského a Karla IV. nebo o Slezsku jako vedlejší zemi Koruny české. Je to dáno hlavně jejich početným obrazovým doprovodem. Kapitola věnovaná sochařství a malířství by si určitě zasloužila rozdělit na několik částí: sochařství, nástěnná malba, desková malba, knižní malba…, pak by se v ní dalo i lépe orientovat. Některé kapitoly jsou naopak krátké, jsou jen nástinem dané problematiky. A tak kupř. v kapitole o pokladu hradu Karlštejna chybí více informací o Karlštejnském pokladu, jenž je v současné době jako celek prezentován na Karlštejně. I od kapitoly o korunovačních insigniích bychom očekávali více.

Mezi Karlovými staviteli vynikl nejvíce Petr Parléř. Právě stavbám Petra Parléře a členů jeho rozvětvené rodiny, která používala znak se zalomeným úhelníkem, který najdeme např. na Parléřově bustě ve vnitřním triforiu Svatovítské katedrály nebo na soše sv. Václava ve Svatováclavské kapli, je vymezena velice zajímavá kapitola. Jde však v mnohém především o shrnutí dosavadního bádání.

Karel IV. se považoval za dědice Přemyslovců a prezentoval se jako završitel díla sv. Václava, jehož kultu věnoval od počátku velkou péči. Sv. Václavovi věnoval i českou královskou korunu a o Karlově mimořádném vztahu k tomuto světci svědčí i nádherná výzdoba Svatováclavské kaple. Svatováclavský kult měl být i potvrzením legitimity královské moci Karla IV. Tento kult navíc pronikl i za hranice Čech a Moravy, což mělo ve výsledku vliv i na proměnu svatováclavské ikonografie, kdy byla tradiční svatováclavská orlice nahrazena českým dvouocasým lvem. Jednalo se o zvýraznění příslušnosti daného území či města k Českému království.

Za jisté novum (ovlivněné ovšem výrazně Fajtovým katalogem k výstavě Karel IV. Císař z Boží milosti – vyšel v Praze v roce 2006) můžeme považovat kapitolu zasvěcenou kurfiřtům, knížatům a duchovním v Říši a vybraným říšským městům, z nichž nejvýznamnější postavení měl Norimberk (místo konání prvního říšského sněmu po zvolení nového římského panovníka) s Cáchami (tradiční místo korunovací římských králů). Každému z nich věnována zvláštní kapitola. Na Karla IV. měl velký vliv i jeho pobyt ve Francii, kde strávil dětství. Francie pro něj byla velkou inspirací nejen v umění, ale bezpochyby se nechal ovlivnit též životem francouzského královského dvora, jeho slavnostmi a rituály.

Autoři určitě počítali s tím, že je kniha určena především širší obci čtenářů než vybranému okruhu specialistů. Již pouhé listování publikací je pro uměnímilovného zájmce zážitkem. Autorem většiny nádherných fotografií, kterých je téměř dvanáct set, je Jiří Kuthan. Lze z nich vyčíst jeho neobyčejný smysl pro detail. Obrazový doprovod je velkým kladem knihy. Nejedná se ale jen o fotografie, text doplňují i četné mapy, nákresy a rekonstrukce.

Na druhé straně překvapí absence některých fotografií, které do knihy určitě patří. Např. u proslulého erbovního sálu hradu Lauf, který je jedinečnou sbírkou české, moravské a slezské heraldiky, chybí fotografie jeho interiéru, aby si i nezasvěcený čtenář mohl udělat představu o výjimečnosti daného prostoru.

Kdo se chce dozvědět více o Svatovítské katedrále, měl by sáhnout i po výše zmíněné monografii naší nejvýznamnější sakrální stavby. Podobně je to i s obrazovým doprovodem ke katedrále, oba autoři zařadili do svého Karla jen jakýsi reprezentativní výběr, což je dáno asi tím, že by výsledná kniha měla ve výsledku ještě o několik set stran víc.

Překvapuje, že autoři používají často německá jména předních osobností Karlova dvora, i když se v odborné literatuře zcela běžně používají jejich české překlady, a tak se místo Dětřicha z Portic v textu objevuje Dietrich von Portitz. V některých pasážích se autoři dokonce rozcházejí v názorech, např. v původní výzdobě západní fasády Staroměstské mostecké věže, která byla zničena na konci třicetileté války.

V textu najdeme i několik nepřesností, což se ale u podobně monumentálně pojatých prací stává. Je to však škoda. Převážně se jedná o data, občas jména. Při běžné četbě si toho čtenář asi ani nevšimne. Občas narazíme i na chybu faktickou, kupř. na straně 560 je u iluminovaného doprovodu Relace o cestě Karla IV. do Francie na přelomu let 1377 a 1378 napsáno, že autorem nádherných miniatur je známý malíř Jean Fouquet. Ten je sice autorem obrazového doprovodu relace v jedné z verzí proslulých Velkých kronik Francie, ale až z poloviny 15. století. Je ostatně znát, že autoři nejsou specialisty na knižní malířství.

Přes všechny výtky je reprezentativní, dárková publikace „Karel IV. Císař a český král – vizionář a zakladatel“ profesorů Jiřího Kuthana a Jana Royta holdem osobnosti a dílu římského císaře a českého krále Karla IV. Je zároveň důkazem, že téma osobnosti, života a díla Karla IV. je stále živé a má co nabídnout i současným badatelům. Kniha je svým způsobem novodobým monumentálním pomníkem panovníkovi, kterého si převážně mylně spojujeme s „Otcem vlasti“. Kuthanova a Roytova kniha tak zůstane bezpochyby jednou z nejvýraznějších připomínek sedmistého výročí Karlova narození.

Marek Zágora

Jiří Kuthan – Jan Royt, Karel IV. Císař a český král – vizionář a zakladatel, Nakladatelství Lidové noviny – Univerzita Karlova v Praze, Praha 2016, 1059 stran, doporučená cena 1299 Kč

Obsah:

Úvodem

Císař a český král Karel IV. – osobnost a dílo

Praha v době lucemburské – rezidenční město vladařů Svaté říše římské a Koruny české

Karlštejn – hrad jako sakrální okrsek

Hrady Karla IV.

Staroměstská mostecká věž

Katedrála sv. Víta na Pražském hradě v době Karla IV.

Královské kláštery doby Karla IV.

Sochařská a malířská tvorba za vlády Jana Lucemburského a Karla IV.

Vladaři z rodu Lucemburků – světští kurfiřti a další knížata v Říši, říšská církevní hierarchie, říšská města

Monumentální stavby ve znamení zalomeného úhelníku

Cáchy a kult Karla Velikého v době Karla IV.

Norimberk v době Karla IV.

K šíření kultu sv. Václava za hranice Čech a Moravy v době Přemyslovců a Lucemburků

Korunovační cesta Karla IV. do Itálie v letech 1354/1355 a katedrála sv. Víta v Praze

Císař Karel IV. a jeho pobyty ve Francii (k inspirativním zdrojům Karlova díla)

Karel IV. a říšský poklad v Praze a na Karlštejně

Karel IV. a relikvie

Relikviáře pokladu katedrály sv. Víta v Praze

České korunovační insignie

Poklad hradu Karlštejna

Drahé kameny na stavbách Karla IV. a v jeho pokladnicích

Arcibiskup Arnošt z Pardubic jako stavebník

Slezsko v České koruně

Nové Čechy – Neuböhmen – země Karla IV. mezi Tachovem, Norimberkem a Frankfurtem

Horní a Dolní Lužice pod vládou Karla IV.

Braniborsko ve svazku České koruny

Česká léna ve Fojtlandu a Pliseňsku a hrad Mylau

Odkaz díla Karla IV.