Praha: Rozhovor Petra Kováče s generálním ředitelem Národní galerie v Praze Jiří Fajtem o současnosti a budoucnosti galerie

Nedávno byl církvi odevzdán Vyšebrodský cyklus, malířské dílo identifikované s gotickou sbírkou pražské Národní galerie asi jako Mona Lisa s pařížským Louvre. Jaký bude další osud tohoto skvostu středoevropského malířství 14. století?

Národní galerie splnila zákonnou povinnost a vrátila Vyšebrodský cyklus původním majitelům, tj. cisterciáckým mnichům z Vyššího Brodu. S podpisem protokolu o předání však byla zároveň uzavřena zápůjční smlouva, která toto unikátní dílo světového malířství umožňuje ponechat v expozici Národní galerie nejméně na dobu 15 let, s předpokladem dalšího prodlužování. Vyšebrodský cyklus je velice fragilní středověká malba na dřevěné podložce, která vyžaduje pravidelnou a vysoce profesionální konzervátorsko-restaurátorskou péči. Bez ní by byla ohrožena sama fyzická podstata této památky. Proto jsme se s představiteli vyšebrodského kláštera dohodli na dlouhodobé úzké spolupráci, jejímž smyslem je právě zajištění odborného dohledu při současném zachování tohoto mimořádného díla v kontextu galerijní sbírky středověkého a renesančního umění v klášteře sv. Anežky České v Praze.

Začínáš s reorganizací Národní galerie – s tím souvisí i vytvoření postu hlavního kurátora. Jaký bude jeho úkol a co si od kroku slibuješ?

Umělecké sbírky Národní galerie jsou dnes administrativně spravovány pěti organizačními útvary, tzv. sbírkami. Každá z nich však koná sama za sebe, přičemž se zcela vytratila skutečnost, že jsou součástí jediné instituce. A tou je Národní galerie. Pozici hlavního kurátora jsem kromě jiného zřídil tedy i proto, abych jednotný obraz galerie na veřejnosti posílil. Jeho základním úkolem bude koncepční a metodická příprava nové dramaturgie sbírkových expozic, jakož i oživení programu krátkodobých výstav především s ohledem na zajištění a realizaci mezinárodních projektů.

Hlavním kurátorem se stává Polák Adam Budak, vystudovaný v Krakově a Praze a působící v Hirshhornově muzeu ve Washingtonu. Proč volba padla právě na něho?

Úvahami nad obsazením této centrální odborné pozice v Národní galerii jsem se zabýval dlouho. Po svém boku jsem chtěl mít kolegu s bohatou zahraniční zkušeností, kolegu, jenž se již osvědčil v muzejním provozu a kolegu, jehož mezinárodní renomé je nezpochybnitelné. S ohledem k mému badatelskému zaměření na starší umění středověku a raného novověku jsem pak spíše hledal někoho, kdo se profesionálně orientuje v umělecké tvorbě posledních dvou staletí. A Adam Budak svou znalostí středoevropské a světové umělecké scény, dlouholetým působením v Universalmuseum ve Štyrském Hradci a Hirshorn Museum ve Washingtonu DC, jakož i neotřesitelnou pozicí mezinárodně uznávaného kurátora tyto předpoklady naplňuje vrchovatou měrou.

Slíbil jsi, že Praha se stane zastávkou velmi atraktivních výstav, které budou zajímavé i pro zahraniční turisty. Jaké plánuješ akce na nejbližší roky?

Prvním projektem s „novým rukopisem” bude v únoru příštího roku výstava připravená ve spolupráci s Kunstforum Regensburg, která představení Oskara Kokoschku jako malíře, který před nacisty utekl do Prahy, kde strávil čtyři roky a nalezl zde nejen druhý domov, ale i celou řadu obdivovatelů a následovníků. V létě 2015 přivezeme ze Schirn Kunsthalle ve Frankfurtu nad Mohanem výstavu zabývající se zase tvorbou umělců, kteří byli obdařeni mimořádnou schopností zjevovat světu “nové zítřky”. Mezi takovéto prorocké osobnosti patřil i František Kupka; kromě jeho prací pak v Praze ukážeme díla Egona Schieleho, Friedensreicha Hundertwassera, Josepha Beuyse a dalších. Ve spolupráci s pařížským Musée d´Orsay a Palazzo Ducale v Benátkách zase připravujeme výstavu o malířské tvorbě Henry Rousseaua, jehož snová poetika nacházela v českém uměleckém prostředí na počátku 20.století značný ohlas. S pařížským Centre Pompidou jsme se dále domluvili na společné přípravě rozsáhlé výstavy o Františku Kupkovi a jeho vrstevnících, s Germanisches Nationalmuseum v Norimberku na výstavním projektu o Karlu IV. a jeho době a s Oslem a Vídní pracujeme na výstavě analyzující vliv Edvarda Muncha na klasickou modernu ve středovýchodní Evropě. Výstavní program Národní galerie se tak bude koncepčně rozvíjet v několika dramaturgických rovinách, které budou obsahově vzájemně provázané a budou primárně zaměřené na výtvarnou tvorbu střední a středovýchodní Evropy. Zcela nově bude koncipován, a to ve spolupráci s prestižními zahraničními institucemi, program zaměřený na prezentaci současného umění a to jak českého tak zahraničního.

Podaří se výstavy realizovat za poměrně napjatého rozpočtu Národní galerie?

Národní galerie je dlouhodobě podfinancovaná. Chybí peníze na řádnou péči o galerijní budovy, chybí prostředky na systematický nákup uměleckých děl do galerijní sbírky, chybí mzdové prostředky. O financování vlastního programu Národní galerie, tj. krátkodobých výstav, publikačních a edukativně-vzdělávacích aktivit, ze státního příspěvku nemůže být ani řeč. O to důležitější je pro Národní galerii spolupráce s privátním sektorem. A právě kultivaci vztahů s partnery a mecenáši doma i v zahraničí budeme věnovat obrovskou pozornost, bez takovéto spolupráce a finanční podpory se totiž Národní galerie neobejde.

Před nástupem jsi tvrdil, že by stále expozice Národní galerie mohly být zadarmo nebo jen za symbolický poplatek dobrovolného vstupného? Byl to sen nebo možná realita?

Zavedení doporučeného vstupného do sbírkových expozic Národní galerie patřilo a patří k mým strategickým prioritám. Považuji tento krok za zásadní k tomu, aby Národní galerie mohla efektivněji plnit své poslání, kterým je primárně estetická kultivace a vzdělávání společnosti. Předpokladem tohoto rozhodnutí je však vylepšení finanční situace galerie natolik, abychom si tento krok vůbec mohli dovolit. Jsem optimistou a očekávám, že v krátkodobém horizontu se nám to podaří. Již od příštího roku ale změníme systém vstupného do expozic Národní galerie tak, abychom alespoň nejmladší generaci umožnili bezplatný zážitek z našich uměleckých pokladů.

Byl jsi po léta obviňován, že jsi předražil výstavu Europa Jagellonica, která v Kutné Hoře nabídla na 400 prvotřídních uměleckých děl, z větší části půjčených ze zahraničí. Stála, pokud se nemýlím, něco mezi 25 a 30 milióny korun. Můžeš prozradit, kolik stálo např. bienále a trienále, které pořádala Národní galerii za ředitelování Milana Knížáka? Jejichž financování se nikdy nezveřejnilo...

Bienále či trienále současného umění podle pamětníků Národní galerii přišly pokaždé na řádově 20 miliónů korun. Pokud Národní galerie bude chtít připravovat výstavy svou atraktivitou srovnatelné s jinými projekty v západoevropských a amerických muzeích, musíme být realističtí při hodnocení výše jejich nákladů. V globalizujícím se světě se dnes již příliš neliší finanční náročnost výstav ve Vídni a Berlíně od cen dosahovaných v Čechách. Umělecká díla jsou ostatně převážena stejnými specializovanými firmami s celoevropskou působností, pojišťují se u stejných zahraničních pojišťoven apod. Požadovat tedy mezinárodně srovnatelnou úroveň za nesrovnatelně nižších nákladů, jak někdy v Čechách zaznívá, je čirý nesmysl. Každá kvalita má svou cenu.

Překvapilo tě něco negativně v současném provozu Národní galerie a jejím financování?

Ano. Překvapila mě míra vnitřního zadlužení Národní galerie, respektive jejího podfinancování. Překvapil mě bídný stav většiny galerijních budov, který neodpovídá standartu evropských muzeí, v některých případech je dokonce na hraně havarijního stavu. Překvapilo mě, že v Národní galerii neexistuje akviziční strategie, protože na soustavné nákupy uměleckých děl nejsou peníze; to způsobuje, že galerie neplní statutem danou funkci přední paměťové instituce v České republice, která má pro budoucí generace dokumentovat dění na současné výtvarné scéně. Překvapilo mě, za jakých platových podmínek v Národní galerii pracují mnohdy vysoce kvalifikovaní kolegové; stačí jen připomenout, že průměrná mzda v Národní galerii nedosahuje ani celostátního průměru, nemluvě o vyšším pražském.

Jak by podle tebe měla Národní galerie vypadat za pět, deset let? Myslím, že v této instituci teď panuje dosti velká nejistota...

V každé instituci platí, že změna na čele s sebou přináší určitou nervozitu. Tomu se bohužel nelze vyhnout. Toto období se však snažím maximálně zkrátit. V současnosti tak se svými kolegy intenzivně připravujeme novou organizační strukturu Národní galerie a jsem přesvědčený, že s jejím vyhlášením tento stav pomine. A budoucnost Národní galerie? Budu usilovat o to, veřejnosti nabízela kultivované a přátelské prostředí s programem atraktivním pro veškeré věkové kategorie návštěvníků. Národní galerie se stane inspirativním prostorem, bude kriticky otevřenou platformou celospolečenským diskuzím, stane se vyhledávaným zdrojem estetické kultivace, vzdělávání, ale i kvalitní zábavy.