Praha: Scénická poznámka středověkého chrámového dramatu – rekonstrukce liturgických her v katedrálách a kostelech (Nakladatelství Academia)

Katedrály, kolegiáty, farní a klášterní kostely nebo velké kaple bývají historiky umění nejednou analyzovány jako pouhé architektonické „kulisy“ bez ohledu na celoroční bohatý duchovní život, který je kdysi naplňoval a pro který byly vlastně postaveny. Pro detailní poznání toho, k čemu vlastně sakrální stavy sloužily a co bylo jejich „významovou“ součástí, nejvíce udělali především znalci středověké hudby a středověkého divadla.

Uvedl bych alespoň dva důležité příklady. Muzikolog Craig Wright vydal v roce 1989 knihu Music and Ceremony at Notre Dame of Paris, 500–1550 (reprint 2009) a teatrolog Karl Young publikoval už v roce 1933 dvoudílnou knihu The Drama of the Medieval Church (reprint 1962). Součástí „provozu“ sakrálního prostoru byly mše a náboženské obřady, liturgické slavnosti, četná procesí s relikviemi a také liturgické hry, provozované o velkých svátcích, zejména o Vánocích a Velikonocích.

O jednom z těchto důležitých témat vydalo nakladatelství Academia knihu Kateřiny Vršecké nazvanou Scénická poznámka středověkého chrámového dramatu. Vršecká pracuje v kabinetu pro klasická studia Filozofického ústavu Akademie věd ČR, kde se vedle jedinečného českého projektu Slovníku středověké latiny věnuje také středověkému divadlu.

V právě vydané knize se autorka zabývá důkladnou analýzou četných textů liturgického a pololiturgického dramatu 10.–16. století – divadelních představení, která se provozovala v interiéru chrámů nebo před jejich fasádami. Jde o široký pohled týkající se celé křesťanské západní a střední Evropy.

Základním zdrojem poznání jsou scénické poznámky, díky kterým můžeme rekonstruovat jednotlivé liturgické hry, které se každoročně provozovaly v sakrální architektuře až do tridentského koncilu v 16. století, který je buď přímo zakázal, nebo výrazně omezil.

Samostatnou kapitolu věnovala Kateřina Vršecká chrámovému prostoru jako sakrálnímu scénickému prostoru. Orientace lodi katedrály na ose východ–západ ovlivňovala i orientaci stanovišť a symboliku jejich pozice v liturgických hrách. Nejpodrobnější informace o speciálních pódiích ze dřeva a jejich vybavení pro představení, která se stavěla v interiéru středověkých kostelů, máme ze 14. století z Avignonu.

Kniha nabízí ucelený obraz o širším kontextu středověkého chrámového dramatu i o jednotlivých scénických aspektech (obsazení, hlasová stránka, kostýmy, rekvizity, pohyby a gesta, scénický prostor, výprava) a inscenačních konvencích středověkého divadla uváděného v sakrálním prostředí.

Pro historika umění jde o analýzy velmi podnětné, pokud nehodlá zůstat pouze u rozboru architektonické kulisy, případně významu sochařské a malířské výzdoby. Velmi zajímavé podněty ho mohou napadnout u scénických poznámek, které podrobně popisují kostýmy a rekvizity používané v liturgických dramatech. Jak uvádí autorka, vyplývá z nich zřetelně, že zraková identifikace postav a dějů na scéně hrála pro diváky velmi důležitou úlohu. Můžeme se třeba ptát, zda liturgické odění andělů ve scéně Narození Krista, jak ji jako ústřední téma zachytil ve slavném Portinariho triptychu malíř Hugo van der Goes, nemohlo být výrazně ovlivněno právě vánočními liturgickými dramaty.

Dramatická ztvárnění mohla výrazně ovlivnit i středověkou ikonografii. Kateřina Vršecká například uvádí popis kostýmů, rekvizit (řetězů a háků) a maskování herce, který ztvárnil Lucifera ve slavnosti Uvedení Panny Marie do chrámu, která byla inscenována v listopadu 1372 Avignonu. „U většiny textů středověkého chrámového dramatu patří specifikace kostýmů a rekvizit – vedle poznámek atribuce – k ústředním informacím sdělovaným v rubrikách a k hlavním prostředkům vizuální charakterizace a identifikace postav na scéně,“ píše Vršecká.

Asi není pochyb o tom, že realizaci církevního zadání měli na starosti umělci, zejména malíři, kteří se často podíleli na různých dekoracích. Ještě slavný renesanční génius Leonardo da Vinci měl za úkol velmi rafinované dekorace slavností na dvoře milánských vévodů. Malířství, sochařství a divadlo se tak vzájemně ovlivňovaly víc, než se tuší. A „výzdoba“ chrámů s tím bezprostředně souvisela.

Velkou inspirací, kde se středověké umění a liturgická dramata vzájemně prolínala, byla gesta a pohyby aktérů děje. Zejména šlo o nejrůznější pohyby rukou a hlavou, cílené nasměrování pohledu, ukazování prsty nebo vyjádření emocí prostřednictvím mimiky.

I to bezprostředně souvisí s „výzdobou“ katedrál a kostelů. Velká pozornost v současných dějinách středověkého umění je věnována sochařským portálům, kterými věřící vstupoval do sakrálního prostoru kostelů a katedrál. Od přelomu 12. a 13. století je zcela zjevné, že velké sochy v ostění gesty a mimikou obličeje přímo oslovovaly diváky, kteří před portály rozjímali, než vstoupili do interiéru chrámů. Slavný remešský usmívající se anděl je kamenným „prototypem“ herce komunikujícího s diváky.

Důležitou knihu na toto téma publikoval francouzský historik umění Bruno Boerner pod názvem Bildwirkungen: die kommunikative Funktion mittelalterlicher Skulpturen (Berlin 2008). Jeho učitel Peter Kurmann psal při rozboru portálů remešské katedrály o nové umělecké strategii 13. století, kdy sochy slouží jako „obrazové médium“, kde mimika, gesta a pohyby překonávají reálný i formální odstup existující mezi uměleckým dílem a pozorovatelem. (Kurmannův text je česky přeložen v: Peter Kováč, Katedrála v Remeši, Chrám pro korunovace francouzských králů, Stavitelé katedrál 5, Praha 2018).

Vše je ještě umocněno, když se na středověkých portálech zachovala původní polychromie. Když divák vstoupí do jižního portálu katedrály ve švýcarském Lausanne, obklopí ho sochy ze všech stran a pohledy i gesty ho sledují při vstupu do chrámového prostoru. Také emoce zachycené prostřednictvím soch Naumburského mistra jako by odpovídaly tomu, co zaznamenávají scénické poznámky her v liturgických dramatech. Řadu poznatků v tomto ohledu nabízí obsáhlý sborník Das Kirchenportal im Mittelalter (Stephan Albrecht, Stefan Breitling, Rainer Drewello ed.), vydaný v roce 2019.

Věřící, který přišel do chrámu zhlédnout velikonoční nebo vánoční „divadelní“ představení, jako by byl už uvítán živě působícími plastikami ve vstupních portálech. V pozdní gotice pak podobnou roli „sakrálního divadla“ sehrály velké oltáře typu Smínání z kříže Rogiera van der Weyden nebo Stossova krakovského oltáře se scénou Smrti Panny Marie. V nich najdeme trvale „zaznamenané“ to, co bylo o svátcích součástí liturgického dramatu: škálu emocí a vyjádření duševního pohnutí v představeních často vyjadřovala „pantomima“, pohybové jednání beze slov.

Český čtenář má nyní možnost seznámit se díky Kateřině Vršecké s liturgickým dramatem jako významnou část odkazu středověku, který sice zcela zanikl, ale dá se naštěstí rekonstruovat. Pro mě osobně je publikace výrazným doplněním knihy Evy Stehlíkové A co když je to divadlo?, která vyšla v roce 1998.

Velmi užitečný je soupis původních pramenů i odkaz na jejich moderní překlady, zejména do angličtiny. Studie Vršecké by mohla být výrazným podnětem pro širší mezioborové bádání o vizuální kultuře středověku.

Peter Kováč

Kateřina Vršecká, Scénická poznámka středověkého chrámového dramatu, Academia, Praha 2024, 404 stran, doporučená cena 595 Kč

Obsah:

Předmluva

I. Scénická poznámka a rubrika

1.1 Ke scénické poznámce středověkého dramatu v dosavadním bádání

1.2 Scénické poznámky středověkého dramatu z pohledu teorie dramatu a literatury

1.3 K teorii scénických poznámek a k metodologii studia a analýzy středověkých rubrik

1.3.1 Extra-dialogické vs. intra-dialogické poznámky

1.3.2 Typologie a klasifikace scénické poznámky podle její funkce

II. Kontext a forma

2.1 Středověké chrámové drama: tematické okruhy a texty her

2.1.1 Liturgické drama

2.1.1.1 Liturgické slavnosti a hry velikonočního období

2.1.1.2 Liturgické slavnosti a hry vánočního období

2.1.1.3 Liturgické slavnosti a hry o Panně Marii

2.1.2 Pololiturgické a neliturgické chrámové hry

2.1.2.1 Latinské pašijové hry

2.1.2.2 Vánoční hra ze sbírky Carmina Burana2.1.2.3 Hry o svatých

2.1.2.4 Hry na starozákonní témata

2.1.2.5 Ludus de Antichristo, Ordo virtutum

2.2 Otázka původu, účelu a autorství středověkých náboženských her a jejich rubrik

2.3 Způsoby vizuální prezentace rubrik v rukopisech

III. Vedlejší text a rubriky středověkého náboženského dramatu z hlediska obsahu a funkce

3.1 Titulus, incipit: název hry

3.1.1 Dies praesentationis

3.2 Nominativní funkce scénických poznámek: poznámky atributivní

3.2.1 Dramatis personae a jmenná specifikace postav

3.2.2.1 Postavy velikonočního okruhu

3.2.2.2 Postavy vánočního okruhu

3.2.2.3 Postavy her na starozákonní témata

3.2.2.4 Postavy her o novozákonních svatých

3.2.2.5 Postavy mikulášských her

3.2.3 Odkazy k účinkujícím a k jejich roli

3.3 Melodická funkce scénických poznámek: hlasový projev a způsoby jeho zachycení v rubrikách

3.3.1 Úvodem: středověká hudba a zpívané slovo v liturgii a chrámovém dramatu

3.3.2 Zpívané skladby chrámového dramatu3.3.3 Způsoby zachycení melodické složky v rubrikách liturgického dramatu

3.3.3.1 Odkazy k výšce a síle hlasu

3.3.3.2 Odkazy k celkovému rázu a pojetí zpěvu

3.4 Vizuální funkce scénických poznámek: kostýmy a rekvizity

3.4.1 Způsoby specifikace kostýmů a vzhledu v rubrikách

3.4.2 Typy kostýmů chrámového dramatu

3.4.2.1 Liturgické oděvy a církevní roucha

3.4.2.2 Soudobé a neutrální kostýmy a oděvy

3.4.2.3 Speciální kostýmy3.5 Vizuální funkce scénických poznámek: pohyby, gesta a mimika postav

3.5.1 Zdroje pohybů a gest v rubrikách liturgického dramatu

3.5.2 Liturgická gesta a pohyby rituálního původu

3.5.2.1 Druhy liturgických gest a obřadních úkonů v rubrikách chrámového dramatu

3.5.3 Příchody, odchody a celkový pohyb postav na scéně

3.5.3.1 Příchody postav

3.5.3.2 Odchody postav

3.5.4 Ukazovací gesta a pohyby: deixe, ostenze

3.5.5 Pohyby rukou spojené s předměty a rekvizitami

3.5.6 Pohyby hlavy a gesta pohledu

3.5.7 Vyjádření emocí a duševního rozpoložení postav prostřednictvím pohybů, výrazu tváře a mimiky

3.5.8 Pohybové jednání postav beze slov a momenty pantomimy

3.6 Scénografická a lokativní funkce scénických poznámek: scénický a dramatický prostor a jeho reflexe

3.6.1 Dramatický a scénický prostor v náboženském chrámovém dramatu

3.6.2 Chrámový prostor jako sakrální scénický prostor

3.6.3 Způsoby specifikace prostoru v rubrikách

3.6.3.1 Liturgické hry velikonočního období

3.6.3.2 Liturgické hry vánočního období

3.6.3.3 Liturgické hry o Panně Marii

3.6.3.4 Pololiturgické a neliturgické hry uváděné v chrámovém prostředí

IV. Závěr

V. Seznam literatury

Seznam zkratek

VI. Seznam vyobrazení

VII. Summary

VIII. Rejstřík

IX. Ediční poznámka

Internet:

https://www.academia.cz/knihy?id=3290