Praha: Setkávání – zajímavé a podnětné studie o středověkém umění věnované Kláře Benešovské

Nakladatelství Artefactum Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky vydalo krásnou, reprezentativní kolektivní monografii o středověkém umění věnovanou Kláře Benešovské, významné medievalistce zabývající se zejména středověkou architekturou.

Na první pohled nádherná publikace nazvaná „Setkávání“ obsahuje téměř tři desítky textů, jejichž cílem je představit středověké umění a evropskou středověkou kulturu z mnoha různých úhlů a hlavně v plné šíři, bohatosti a pestrosti. Jednotlivé příspěvky (v češtině, slovenštině, angličtině, němčině, francouzštině a italštině) jsou tak věnovány středověké architektuře, sochařství, deskové, nástěnné a knižní malbě i uměleckému řemeslu. Jejich autory jsou nejen čeští a slovenští historici umění a historici, ale též četní zahraniční badatelé z Francie, Německa, Švýcarska, Anglie, Polska a Maďarska. Nedílnou součástí jednotlivých příspěvků je bohatý obrazový doprovod.

Klára Benešovská je nejen přední evropskou medievalistkou, která má velkou zásluhu na tom, že se o české středověké umění zajímají i západoevropští odborníci, ale též nadšenou a neúnavnou organizátorkou vědeckého života, která se snaží středověké umění přiblížit i široké veřejnosti. Vzpomeňme např. výstavu „Královský sňatek. Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský – 1310“, která byla k vidění v Domě U Kamenného zvonu (přelom let 2010-2011). K výstavě byla vydána i pěkná doprovodná publikace s katalogem.

Na úvod knihy „Setkávání“ je zařazena bibliografie Kláry Benešovské z let 1977-2014, z níž lze jasně vyčíst hlavní oblasti jejího zájmu. Tomu jsou částečně přizpůsobeny i jednotlivé texty, v nichž je často v poznámkovém aparátu odkazováno na práce, v kterých se Benešovská daným tématům věnovala.

Studie nejsou řazeny ani chronologicky, ani tématicky, nýbrž podle příjmení jejich autorů. Tím je docíleno zajímavé pestrosti, která je tak typická i pro středověké umění a kulturu. Z knihy si můžeme nejen vybírat jednotlivé studie, které nás zajímají, ale, je-li čtenář skvěle jazykově vybaven, je možné ji číst i jako celek, tedy od začátku do konce.

Nejvíce textů je samozřejmě s ohledem na hlavní oblasti zájmu Kláry Benešovské věnováno architektuře a její výzdobě sochařské i malířské (kupř. texty Dalibora Prixe, Yvese Galleta, Mariuse Winzelera nebo Zoë Opačić). Není možné psát o všech studiích, proto zmiňme ty, které mohou nejvíce zaujmout.

V posledních desetiletích se dostává do popředí bádání o ženách a jejich roli ve středověku. Právě jim jsou věnovány hned dva texty, které nahlížejí danou problematiku každý z jiného úhlu. Tomáš Gaudek přibližuje ženy jako donátorky uměleckých děl, Ivan Gerát se zase věnuje démonizaci žen a jejich vyobrazením v obrazových legendách o sv. Antonínovi.

Historici umění se již dlouho zabývají proslulými bustami tzv. vnitřního triforia Svatovítské katedrály. Ivo Hlobil s Petrem Chotěborem se ale ve svém textu zaměřili na doposud přehlíženou problematiku erbů po stranách bust a především pak korun, které zdobily hlavu členů rodiny císaře Karla IV. Podrobně popisují to, co se z původních korun dochovalo, a především se pokoušejí o jejich hypotetickou rekonstrukci, což je doloženo i na fotografiích. Docházejí k závěru, že na bustách byly použity celkem dva typy korun: cášská říšská koruna (v případě Karla IV. korunu doplňovala infule se stuhami, jejichž zbytky se na bustě dochovaly) a česká královská koruna.

Historik umění Jan Chlíbec ve svém příspěvku ukazuje, jak rozličně vnímali a vnímají umělecké dílo „turisté“ a jak se stávalo inspirací, nejen pro další umělce, ale i samotné objednavatele uměleckých děl, kteří chtěli mít něco „podobného“ i ve svém majetku.

Romuald Kaczmarek se již poněkolikáté zabývá domem č. 30 na vratislavském „Velkém rynku“, který ztotožňuje s královským domem, v němž bydleli při svých pobytech ve městě čeští králové. Podporou jeho názoru je mimo jiné i dochovaný fragment původní sochařské výzdoby domu: párek bust, které autor textu ztotožňuje s mladým Václavem IV. a jeho první manželkou Johanou Bavorskou.

Podnětným čtením, i když zatím spíše nabízejícím otázky než odpovědi, je text Viktora Kubíka, jenž se věnuje vztahům kamenosochařské a iluminátorské dekorace v lucemburské gotice s přihlédnutím k výzdobě severního portálu Týnského chrámu. Jedná se o zajímavé téma, která má badatelům co nabídnout.

Příspěvky Kateřiny Kubínové a Jiřího Kuthana jsou zasvěceny dvěma zajímavým uměleckým dílům. Prvním je vazba evangeliáře Cim 2 z Knihovny pražské metropolitní kapituly. Vazba, jejíž výzdobě věnuje Kubínová mimořádnou pozornost, je dnes oddělena od knižního bloku. Výzdoba vazby hodně vypovídá i o osudech samotného rukopisu. Vznikla v různých obdobích, současná její podoba s rytými světci, mezi nimiž najdeme vedle sv. Václava i sv. Víta, sv. Vojtěcha a sv. Zikmunda, pak pochází z druhé poloviny 15. století. Kvalita výzdoby je ale velice nízká. Proč tomu tak je, se ale zatím nepodařilo jednoznačně vysvětlit.

Kuthan se věnuje proslulé monstranci z cisterciáckého kláštera v Sedlci, která patří mezi nejvýznamnější památky středověkého zlatnictví v českých zemích. Nejvíce na ní zaujme její bohatá gotická architektura připomínající monumentalitu katedrálních staveb. Autor dává monstranci do souvislostí s parléřovskou katedrální hutí, jež nebyla jen ohniskem sochařské tvorby, ale i tvorby zlatnické.

Richardu Němcovi vyšla nedávno u nás i v Německu jeho disertační práce nazvaná „ARCHITEKTURA - VLÁDA - ZEMĚ. Rezidence Karla IV. v Praze a zemích Koruny české“. Stejně je pojmenován i jeho příspěvek. Autor se pokusil zařadit vybrané rezidence Karla IV. (Pražský hrad, hrad Lauf v Horní Falci, Mylau ve Fojtlandsku, Ojvín a přidružené objekty v Žitavsku a Tangermünde v Braniborsku) do panovníkovy koncepce vládnutí, která je považována za jednu z ideově nejvýraznějších koncepcí ve středověku vůbec. Karel IV. kladl velký důraz na reprezentaci a rovněž sebeprezentaci, k čemuž mu sloužila i architektura. Ta je navíc prezentována jako významný a hlavně aktivní nástroj při tvorbě zemské domény.

Své místo má v publikaci i příspěvek z oblasti epigrafiky (Jiří Roháček) o nápisu PRAGA CAPUT REGNI nad velkým oknem sálu Staroměstské radnice v Praze. Nejde jen o samotný obsah nápisu, který je stále živý, ale i o jeho samotné provedení.

Velice zajímavý je rovněž text Heleny Soukupové, který je rozdělen do tří spolu souvisejících částí. První je o pražském poutním odznaku s vyobrazením císaře Karla IV. a apoštola Petra, kterému byla od roku 1926, kdy byl poprvé publikován, věnována nebývalá pozornost. Autorka dokazuje, že poutní odznak souvisí s Karlovým státně dynastickým programem a univerzální myšlenkou spásy. Zároveň vyjadřuje Karlovu úctu ke sv. Kříži a sv. Kopí. Ikonografie odznaku dále naznačuje jeho spojení s Vyšehradem a jeho chrámem sv. Petra a Pavla. V druhé části se autorka zabývá proslulým čtyřdílným Antifonářem z Vorau, v němž se objevují i některé motivy z poutního odznaku. Soukupová dokládá, že objednavatelem rukopisu byl synovec Karla IV. Jan, nemanželský syn moravského markraběte Jana Jindřicha, který se stal vyšehradským proboštem. Třetí, nejkratší část je věnována motivu kopí a hřebů v kapli sv. Kříže na Karlštejně, které v podobě kovového pozlaceného prutu lemují obvod kaple.

Historik František Šmahel zaměřil svou pozornost na jedno z dosud okrajových témat: nápisové (mluvící) pásky, které se zejména od 14. století začaly ve velkém objevovat na uměleckých dílech. Ve svém textu představuje druhy a funkce „mluvících“ pásek, nejvíce se však věnuje jednomu z nejrozšířenějších námětů středověkého umění, Zvěstování Panně Marii. Načrtává vývoj a proměny samotných scén i textů „mluvících“ pásek, které jsou mimo jiné sondou do světa středověkého myšlení.

Zuzana Všetečková představuje ve svém textu nástěnné malby, které se původně nacházely v kostele sv. Prokopa v Krupce. Malby vzniklé pravděpodobně za vlády Jana Lucemburského se bohužel nedochovaly do současnosti, ale historici mají k dispozici jejich fotografie a zejména pak akvarely. Z nich vyčetla autorka řadu důležitých poznatků. Je tedy jasné, že i kopie a fotografie středověkých děl mohou být významným pramenem pro studium monumentálního malířství či ikonografie.

Krásná kniha „Setkávání“ je zajímavým a často i velice podnětným čtením. Především se však jedná o skutečný hold Kláře Benešovské.

Marek Zágora

Jan Chlíbec – Zoë Opačić (edd.), Setkávání. Studie o středověkém umění věnované Kláře Benešovské, Artefactum, Praha 2015, 545 stran, doporučená cena 400 Kč

Internet:

http://www.udu.cas.cz/cs/nakladatelstvi-artefactum/

Obsah:

Zoë Opačić, A Room of Her Own

Polana Bregantová, Bibliografie Kláry Benešovské

Kamil Boldan, Max Dvořák a „česká škola malířská XI. věku“

Paul Crossley, Gombrich and the Middle Ages

Ivan Foletti, Maranatha: spazio, liturgia e immagini nella basilica dei Santi Cosma e Damiano sul Foro Romano

Christian Freigang, Wächter über der Stadt oder unnütze Skulptur? Bildwerke, die keiner sieht

Yves Gallet, L’escalier d’Ulrich von Ensingen à la cathédrale de Strasbourg et ses rapports avec l’œvre de Matthieu d’Arras à la cathédrale de Prague

Tomáš Gaudek, O nedochovaném díle neznámého mistra a zapomínané roli žen v dějinách kultury

Ivan Gerát, Nebezpečné ženy v obrazových legendách sv. Antona okolo roku 1500

Ivo Hlobil – Petr Chotěbor, Einige bislang ungelöste Fragen zu den Wappen und Kronen der Büsten im Triforium des Veitsdoms

Jan Chlíbec, Výtvarné dílo jako turistická zastávka. Skupina Oplakávání Guida Mazzoniho v Benátkách a její inspirativní vliv

Romuald Kaczmarek, Das Haus Ring Nr. 30 in Wrocław/Breslau als „königliches Haus“. Neue Argumente für eine nicht alte Hypothese

Miroslav Kovář – Jiří Úlovec –Josef Matiášek – Matouš Semerád, Příspěvek k poznání středověké stavební podoby johanitské komendy v Českém Dubu

Viktor Kubík, Poznámky ke vztahům kamenosochařské a iluminátorské ornamentiky lucemburské gotiky. Aneb na okraj k výzdobě severního portálu chrámu Panny Marie Týnské

Kateřina Kubínová, Kdy vznikla vazba evangeliáře Cim 2?

Jiří Kuthan, Monstrance kláštera cisterciáků v Sedlci a zlatnická díla z okruhu pražské katedrální huti

Pierre-Yves Le Pogam, Le livre dans la sculpture funéraire à la fin du Moyen Âge. À propos de l’acquisition de deux gisants espagnols par le musée du Louvre

Ernö Marosi, Zu den Landschaften des Ungarischen Bilderchronik (Budapest, Széchényi Nationalbibliothek, Cod. lat. 404)

Klára Mezihoráková, Zaniklá kaple olomouckých dominikánek

Richard Němec, Architektur – Herrschaft – Land. Die Residenzen Karls IV. in Prag und den Ländern der Böhmischen Krone

Zoë Opačić, Nova Civitas: Edward i and the Making of New Wilchelsea, Sussex

Lenka Panušková, Obraz priestoru a času v anglosaskej knižnej maľbe. Príklad Tiberiovho žaltára (Cotton Tiberius C. VI) a žaltára pre opátstvo Bury St. Edmunds (Vat. Reg. Lat. 12)

Dalibor Prix, Magdeburg a Troyes – paralela nebo souvislost?

Jiří Roháček, Jan Lucemburský a velký znak Prahy z roku 1991 …aneb k síle epigrafické tradice

Jan Royt, Pohřbený Krucifix

Dany Sandron, L’autre métamorphose de Notre-Dame de Paris: la réfection du décor d’orfèvrerie du sanctuaire (vers 1260-1340)

Helena Soukupová, O felix lancea. K interpretaci pražského poutního odznaku a některých prvků Karlova dvorského umění

Milada Studničková, Iluminovaná odpustková listina pro klášter cisterciaček Aula Sanctae Mariae na Starém Brně z roku 1325

František Šmahel, Mluva mluvících pásek. Etuda o Zvěstování hůlkou, gesty, nápisovými páskami, zpečetěnými listy a loveckým rohem

Zuzana Všetečková, Příspěvek k zaniklým nástěnným malbám v kostele sv. Prokopa v Krupce z doby krále Jana Lucemburského (?)

Marius Winzeler, Die Zittauer Frauenkirche – ein königlicher Bau aus der Zeit Přemysl Otakars II.