Praha: Slavnost barvy - Galerie Art vydala reprezentativní knihu o díle a životě malíře Jana Baucha, kterou připravili Rea Michalová, Peter Kováč a Vladimír Neubert

Jednou ze základních charakteristik tvorby Jana Baucha byla vždy barva. Přes výrazný rukopis a kresbu utkvívá v povědomí především koloristické pojetí, z něhož se vynořuje zvláště nesmrtelná Loreta jako oslnivý barevný zášleh, tak vzácný v našem tlumeném uměřeném, ba až mdlém pojetí barvy. Bauchova tvorba, stručně řečeno, je barevně i tvarově uvolněná a spontánní. Potvrzuje to i nově vydaná kniha dvou autorů: podíleli se na ní Rea Michalová a Peter Kováč, vydala ji netradičně Galerie Art Praha (2012).

Kniha zaujme už na pohled: jedna z nejtlustších monografií, které se v poslední době objevily (407 stran), v pevné vazbě, s působivým přebalem a celostránkovými, mnohdy rozkládacími reprodukcemi, dobře nafotografovanými a kvalitně vytištěnými. Upoutá i vyšší počet výtisků o nákladu 1 500 ks.

V zadní části čtenář najde jak základní životní i bibliografické údaje, tak anglické resumé, vlastní texty Jana Baucha, texty významných kritiků a teoretiků umění a několik vzpomínek a dokumentů, z nichž připomenu jen politicky motivovaný a pochopitelně nepublikovaný dopis malířův Rudému právu ve pospěch mladších umělců, kteří pak odpověděli zorganizováním výstavy Mladí Janu Bauchovi. Druhý významný dopis - publikovaný v Literárních novinách - vyjadřuje podiv nad jednáním rektora AVU, jímž byl tehdy M. Knížák. Jak vidno, stavěl se vždy na stranu toho, co považoval za pozitivní.

Je to, jak celkem vkusně připomíná anotace, první novodobá, reprezentativní monografie vynikajícího malíře (ale také sochaře, ilustrátora a příležitostného spisovatele, zkrátka všestranného talentu), jediného českého umělce, který prožil téměř celé 20. století „a jehož citově vzrušené, mistrovské dílo přesáhlo hranice své generace a své země. Jeho obrazy z třicátých let jsou barevnými drahokamy spojujícími skutečnost s představou, ty z čtyřicátých let obsahují napětí a tragiku doby, varování i úzkost, jsou skrytými symboly. V padesátých letech a později dostává Bauchova malba nový řád, upomínající na nejstarší humanistické poselství, jež tvůrcova ruka, která poslouchá hmotu a ctí její zákony, odevzdává neustále a nezprostředkovaně dál do dějin".

Musím se přiznat, že už nějaký čas nečetl jsem monografii s tak plynulým a příjemným a současně vysoce odborným textem jako zvládla Rea Michalová. Dokázala totiž zkombinovat obě prolínající se složky, které se obvykle rozdělují, ale současně se z nich zbytečně opakují detaily: životopis a dílo.

Sleduje jeho složitý vývoj od rodinných řemeslnických počátků, přes rozpaky nad oficiální výtvarnou výchovou jak ve Vysoké škole uměleckoprůmyslové, tak v ateliéru Maxe Švabinského na Akademii výtvarného umění. Opírá se přitom jak o publikované texty a kritické stati, tak vlastní Bauchovy vzpomínky, nejednou publikované. Stopuje jeho spolupráci se sochaři (Lauda, Gutfreund), rozpory spolkového života i jednotlivých umělců mezi sebou až po jeho vyhoštění z místa docenta na VŠUP a jeho návratu na tutéž školu, ovšem v kategorii profesora. Přesné citace a četná odvolání na zdroje informací činí z textu důvěryhodnou pomůcku.

Po monografii přichází Esej Petra Kováče. Sám název praví, že jde o volnější pojednání. Skutečně, jde tu o volnější převyprávění životních osudů Jana Baucha a interpretace jeho umění. Přestože je napsán odlišným stylem, pochopitelně se setkává v klíčových momentech s textem Rey Michalové. Mnohdy se dozvíme více, jinde méně. Není tu poznámek, jen v textu se cituje, včetně strany, odkud je příslušná pasáž citována.

V kapitole Za plotem domova rozeznáváme název vzpomínkových pamětní velkého historika V. V. Štecha; u prvního zastoupení na benátských bienálích, které Kováč upřesňuje - v souladu se skutečností - na rok 1930 by mohlo být dodáno, že se tam jeho díla objevila ještě dvakrát (příručka Veroniky Wolfové Čeští a slovenští umělci na Bienále v Benátkách. 1920-1970 nás poučí zcela přesně, že Bauch se zúčastnil v letech 1930, 1938 a 1962).

Kováč dokáže plasticky dolíčit protikladné osobní i umělecké Bauchovy vztahy k Fillovi a Kremličkovi, podrobněji líčí umělcovu účast na zobrazení přepadu Československa Německem, podobně jako Bauchovu činnost na VŠUP i jeho oslavu rukodělné práce.

Kováče jakožto specialistu na středověké katedrály zajímá pochopitelně Bauchův poměr k nim, nejen v katedrále sv. Víta, kde zanechal svou stopu, ale i k francouzským; neméně zajímavé jsou poznámky na okraji Bauchova vztahu k baroku nebo k El Grecovi v kapitole Loreta a Poslední večeře. Shrnuto, čtení více než užitečné.

Jako recenzent nemohu ale opomenout ani drobné nedostatky nebo to, na co s dívám odlišně. Je to zejména uvedení akademických titulů autorů na titulní straně (mohly být decentně uvedeny v tiráži; tím spíše, že jsou vlastně zmíněny na záložkách), i když chápu, že jejich zdůraznění mělo být i zvýrazněním profesionality obou autorů pro případného zájemce. Ta se ovšem prosadila už v textech.

Jedinou zásadnější technikou výhradu mám k textu (či spíše poznámkám) Rey Michalové: přejít v textu z poznámky 46 k pozn. 1 (na s. 35) není obvyklé, přestože v samotných poznámkách (na s. 73) je uvedeno, že se jedná o 2. část,; v textu to ale působí jednoznačně jako výpadek titulu. Totéž se týká i s. 56 (v poznámkách zase na s. 76, kde je uvedeno totéž, že se jedná o 2. část). A doporučuji rezervovat slovo expozici pro dlouhodobou muzeálně-galerijní instalaci (Bauchovu expozici...s 33) a pro tyto příležitosti používat obvyklou výstavu (ač expozice je latinsky totéž).

V celku jde o mimořádně hodnotný příspěvek nejen k díku Jana Baucha, ale vůbec k době, kdy se utvářela česká avantgarda.

Pavel Štěpánek

(autor je profesorem dějin umění)

(Poznámka P. Š.: Pod názvem Slavnost barvy jsem recenzoval výstavu Mladí Janu Bauchovi - viz Slavnost barvy. Ateliér, 1989, č. 5, s. 5. Na výstavě, uspořádané aktivem mladých při SČVU v Galerii Václava Špály, se tehdy sešli mladí umělci, aby svému oblíbenému mistrovi vzdali, i když opožděně, hold při příležitosti jeho devadesátých narozenin. Jak bylo konstatováno v definici záměru výstavy, mladí ,,chtějí s plným vědomím kontinuity navázat na dílo předcházejících generací a tvořivě přispět k jejímu pokračování".)

Rea Michalová, Peter Kováč a Vladimír Neubert, Jan Bauch, Praha 2012, 408 stran, tři sta barevných velkoformátových reprodukcí; cena v Galerii Art Praha 1400 Kč. Prodej zatím pouze v Galerii Art na Staroměstském náměstí v Praze.

Internet:

http://galerie-art-praha.cz/

K publikaci viz též:

http://www.stavitele-katedral.cz/malir-jan-bauch-a-stredoveke-katedraly/