Praha: Šlechtické rezidenční město v pozdně středověkých Čechách (nakladatelství Academia)

V úvodu své obsáhlé dvoudílné knihy Šlechtické rezidenční město v pozdně středověkých Čechách historik Robert Šimůnek uvádí, že poddanské město/městečko nebo vrchnostenské město/městečko jsou synonyma, jimiž dnes označujeme nekrálovská města, a to světská i duchovenská.  Z hlediska středověké terminologie jsou oba pojmy umělé. V dobových pramenech se šlechtická města označují zpravidla jako panská, méně často i jako rytířská (poplatně dvojímu šlechtickému stavu).

Zatímco síť královských měst v Českém království vznikla především v průběhu 13. století a později jejich počet narůstal již jen málo, v případě poddanských měst a městeček se jejich síť výraznou měrou zahušťuje v průběhu 14. století a obrovská vlna jejich rozvoje spadá do desetiletí okolo roku 1500. Souviselo to především s dobou vlády jagellonských králů. Vladislav II. odešel do Uher a šlechta se ujala praktické vlády a místo Prahy začala výrazně preferovat svoje regionální sídla přímo propojená s poddanskými městy. Ta mohla mít různou velikost.

Příkladem může být Rabí s velkým hradem nejvyššího sudího Půty Švihovského a jeho synů, kde se v podhradí rozkládalo malé město, omezené na domy kolem hlavního náměstí, a mezi hradem a městem se nacházel menší hradní kostel Nejsvětější Trojice. Nebo šlo o velká sídla jako třeba rožmberský Český Krumlov s velkým hradem nad řekou Vltavou a rozsáhlým městem s mnoha ulicemi, doplněný kláštery a velkým kostelem sv. Víta. Do historie i dějin umění tak vstupují města a aristokratická sídla, jako byl Český Krumlov, Blatná, Jindřichův Hradec, Pardubice nebo třeba Telč s jejich nebývalým rozkvětem pozdně gotických a renesančních památek.

Významnou roli v tom hrála jak ekonomika, tak i výrazná snaha o reprezentaci. Šlechtické rezidenční (sídelní) město ve středověku je v této publikaci vnímáno primárně jako sociální prostor – jeviště širokého spektra vazeb a vztahů mezi šlechtickou vrchností na jedné straně a městskou obcí jako celkem, korporacemi i jednotlivci na straně druhé.

Šlechtic mohl mít i několik takových měst. Autor tady uvádí příklad Švihova a Rabí s výstavními hrady, které byly povýšeny na města s tím, že král Vladislav II. jim současně na žádost majitele Půty Švihovského, předního aristokrata, udělil i tržní privilegia a právo na vybudování pevných hradeb. K tomu patřilo ještě město Horažďovice, která bylo pomyslným třetím sídlem Půtovy rezidenční sítě v jihozápadních Čechách s františkánským klášterem, jenž se stal reprezentativním pohřebištěm rodu Švihovských.

Šimůnek se šlechtickým rezidenčním městům věnuje z nejrůznějších souvislostí, například z hlediska právní historie (udělování privilegií panovníkem i vrchností), organizace (samospráva ve vztahu k vrchnosti), ekonomiky (privilegia zejména k pořádání pravidelných trhů), urbanismu (koncepce města: náměstí, radnice, městský farní kostel, špitál), panské reprezentace (hrad a zámek, klášter jako pohřební nekropole aristokracie).

Autor třeba důkladně probírá Pardubický městský řád z let 1512–1515, který v rezidenčním městě Pernštejnů detailně reguloval práva měšťanů i jejich povinnosti vůči vrchnosti, fungování městské správy, obecní shromáždění a pořádek ve městě. Reagoval třeba na vysedávání v hospodách, nalévání vína na dluh a rušení nočního klidu. Obsahoval také záležitosti ohledně vaření piva (kdo a kdy smí vařit, druhy a kvalita), fungování řemesel, ostrahy měst, stavebních prací a fungování obecního špitálu, kde měli být nemocní přijímáni bez ohledu na náboženské vyznání.

Šimůnek ukazuje, jak šlechta zejména v jagellonském období aktivně formovala města jak z praktického, tak symbolického hlediska, a to prostřednictvím investic do jejich infrastruktury, zajištění bezpečnosti, podpory náboženského života a zavádění ucelených městských regulí.

Autor neprobírá historii konkrétních měst, ale zaobírá se specifickými problémy a také běžnou dobovou agendou. Začnou pozornost dává uplatnění pojmů „dobré vlády“, předměstskému zázemí měst, posvátné okolní krajině i symbolice vztahu „dobré vrchnosti“ a „věrných poddaných“. Pracuje v tom hojně s publikovanými i nepublikovanými prameny a jejich často obsáhlou citací.

Nejčastěji jsou v jeho zorném poli místa, jako je Bechyně, Blatná, Český Krumlov, Horažďovice, Horšovský Týn, Jindřichův Hradec, Krupka, Litomyšl, Mladá Boleslav, Pardubice, Rabí, Švihov nebo Třeboň.

Dvoudílná kniha je shrnutím letitého speciálního studia Roberta Šimůnka, který se v Historickém ústavu Akademie věd České republiky systematicky věnuje reprezentaci aristokracie, sociálním dějinám měst a historické geografii. Součástí jeho rozsáhlé publikační činnosti je třeba spolupráce na unikátní edici Historický atlas měst České republiky. Knize předcházela řada publikovaných speciálních studií roztroušených v nejrůznějších sbornících a regionálních historických časopisech. Připomeňme třeba studie „Dobrá vrchnost“ a její rezidenční město. Jindřichův Hradec kolem roku 1500 (Jihočeský sborník historický 2021), Město jako výrazový prostředek osobní reprezentace. Chyše a Rabštejn za Buriana II. z Gutštejna (Dvory a rezidence ve středověku. III, Všední a sváteční život na středověkých dvorech 2009), „Dobrá vrchnost“ a její rezidenční město. Mladá Boleslav kolem roku 1500 (Středočeský sborník historický 2020) nebo Minoritský klášterní kostel sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci. Unikátně dokumentovaný případ šlechtické nekropole druhé poloviny 14. století (Vlastivědný sborník Dačicka, Jindřichohradecka a Třeboňska 2008).

Pro mne jako historika umění byla velmi inspirující jeho kniha, napsaná společně s kunsthistorikem Romanem Lavičkou, Páni z Rožmberka 1250-1520: jižní Čechy ve středověku: kulturněhistorický obraz šlechtického dominia ve středověkých Čechách (2011) nebo jeho významný podíl na obrovském katalogu Rožmberkové, vydaném k výstavě ve Valdštejnské jízdárně v Praze v roce 2011.

Kniha Šlechtické rezidenční město v pozdně středověkých Čechách tak přináší nové pohledy na významný středoevropský fenomén v rámci Českého království, ale současně i bilancuje články a bádání, které by zájemce pracně hledal roztroušené v různých speciálních sbornících a časopisech. Hlavní snahou autora ve dvoudílné knize je systematičnost problematiky a obecná syntéza založená ovšem na detailních analýzách. Kniha bude cenným zdrojem informací zejména pro historiky, právníky i historiky umění.

Peter Kováč

Robert Šimůnek, Šlechtické rezidenční město v pozdně středověkých Čechách, dva díly, celkem 1088 stran, Praha 2025, nakladatelství Academia, doporučená cena 1200 Kč (cena na e-shopu nakladatelství 960 Kč)

Internet:

https://www.academiaknihy.cz/kniha/slechticke-rezidencni-mesto-v-pozdne-stredovekych-cechach/