Praha: Stavební účty Svatovítské katedrály na Pražském hradě z let 1372-1378 v novém světle (Castrum Pragense 5 + 17)

Dlouhých devatenáct let trvalo, než se čtenáři dočkali druhého dílu nesmírně záslužné publikace Marka Suchého o stavebních účtech katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě z let 1372-1378. Suchý v obou svazcích nabízí detailní pohled na stavbu pražské katedrály v době pozdní vlády císaře Karla IV. Obě jeho studie vyšly v rámci ediční řady Castrum Pragense.

Po edici unikátně zachovalých pražských katedrálních účtů, které pod názvem Die Wochenrechnungen und der Betrieb des Prager Dombaues in der J. 1372–1387 vydal Josef Neuwirth koncem 19. století, je to druhý nejvýznamnější rozbor této archivní památky evropského významu. Týdenní účty, které se dochovaly ve dvou souborech v Archivu Pražského hradu, mají pro poznání stavební praxe v době vrcholné gotiky mimořádný význam a vysoce je ocenil i německý badatel Günther Binding v souhrnné publikaci Baubetrieb im Mittelalter, která se nedávno dočkala i slovenského překladu pod názvem Stavebný proces v stredoveku (Bratislava 2016)

První díl o stavebních účtech Svatovítské katedrály, vydaný v roce 2003, Suchý věnoval především tesařům, provazníkům, zedníkům a kovářům. Druhý díl se speciálně týká práce kameníků a fungování kamenické huti.

Položky z účtů byly často využívány historiky umění. Meze bádání však představoval fakt, že po Neuwirthovi se nepracovalo s účty komplexně a pro bádání se využívala pouze vydaná edice a nikoliv originály.

Záznamy, často velmi strohé, sloužily jako podklad pro finanční audit a týkaly se především architektury – sochy a malířské práce (polychromie) jsou tam zaznamenány jen výjimečně, protože se financovaly z jiných zdrojů.

Za svůj cíl si Suchý vytyčil na základě záznamů sestavit podrobný časový a pracovní harmonogram a vytřídit veškeré záznamy vztahující se k jednotlivým profesím. V knize k tomu přináleží i rozsáhlý přehled v tabulkách a grafech. Jde o úžasnou práci: zápisy v účtech byly pochopitelné pro současníky, ale pro současné badatele nejednou představují rébus, který Suchý úspěšně vyřešil.

Kameníci měli na každé středověké stavbě privilegované postavení. Proto jim Suchý věnuje i obsáhlou pozornost v celém 2. dílu. Přesnou identifikaci kameníků lze pochopit jen ze struktury a logiky záznamů. Písař totiž psal jejich jména různě a nedůsledně, takže někdy se jako jedna osoba jeví dva různí kamenci nebo naopak dva kameníci stejného jména jsou ve skutečnosti jen jednou osobou.

Navíc Neuwirth se při vydání edice dopustil několika málo omylů. Do dějin českého umění se tak dostal „kameník“ Winkelstein“, který nikdy neexistoval. Winkelstein (svorník) je označení opracovaného kamenné stavebního prvku a písař při zapsání této položky do účtů k němu neuvedl jméno kameníka, který ho odevzdal a dostal za něj zaplaceno. Takže ač šlo o kus kamene, Winkelstein vstoupil jako tvůrce i do Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách (Praha 2004).

V huti působilo maximálně 20-35 kameníků, ale po většinu roku z nich v huti pracovala jen polovina. Celkově v letech 1372-1378 Svatovítská huť zaměstnávala asi 150 kameníků.

Klíčová je 7. kapitola druhého dílu, kde Suchý téměř týden za týdnem rekonstruuje práci na katedrále v letech 1372-1378. Využívá k tomu detailní znalosti z účtů i znalosti stavebně-historického průzkumu. Čtenář má dojem jako by Suchý byl tehdy přímo na stavbě a krok za krokem sledoval činnosti kameníků, zedníků, tesařů i kovářů, stejně jako dovozců materiálu. Je to asi maximum, co se dá z pražských katedrálních účtů použít pro dějiny umění.

Cenné je, že Suchý minimálně pracuje s domněnkami a každý úsek práce na vysokém chóru i na schodišti ověřuje vzájemnou konfrontací různých záznamů v účetních záznamech. Jsou to důležité závěry z hlediska architektury i sochařství, třeba pro dataci a autorství náhrobků v kaplích katedrály. Přínos je právě v přesně ověřených detailech. Suchý třeba konstatuje, že Petr Parléř osobně zajížděl do lomů, aby si vyhlédl skutečně kvalitní kámen. V tomto ohledu připomene burgundského sochaře Clause Slutera nebo italského renesančního umělce Michelangela.

Pro středověké dějiny katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě za vlády Karla IV. mají obě knihy Marka Suchého zcela klíčový význam. Doplňují nedávno vydanou publikaci Katedrála viditelná a neviditelná (Hilbertinum Praha 2019).

Peter Kováč

Marek Suchý, Solutio Hebdomadaria Pro Structura Templi Pragensis. Stavba svatovítské katedrály v letech 1372-1378. Díl I., Castrum Pragense 5, Archeologický ústav AV ČR, Praha 2003, 176 stran, resumé anglicky

Marek Suchý, Solutio Hebdomadaria Pro Structura Templi Pragensis. Stavba svatovítské katedrály v letech 1372-1378. Díl II., Castrum Pragense 17, Archeologický ústav AV ČR, Praha 2022, 315 stran, resumé anglicky

Internet:

https://www.arup.cas.cz/publikace/castrum-pragense/