Praha: Svatá hostina a svatý půst americké medievistky Caroline Walker Bynum (Argo)

Nakladatelství Argo vydalo jako devětašedesátý svazek své edice Každodenní život překlad jedné z prvních a nejvýznamnějších prací, která přináší genderově pojatou historii středověku. Kniha „Svatá hostina a svatý půst“ s podtitulem „Náboženský význam jídla pro středověké ženy“ americké medievistky Caroline Walker Bynum vyšla v originále (Holy Feast and Holy Fast. The Religious Significance of Food to Medieval Women) již v roce 1988, takže letos je to už třicet let, přesto se dá konstatovat, že se jedná i po té době o inspirující čtení.

Čtenář má před sebou výsledek autorčina bádání o pozdně středověkém (v období 13. a 14. století, s přesahy do století patnáctého) fenoménu jídla ve všech jeho možných podobách ve spojení s ženskou zbožností. Samotná autorka se pokusila zcela nově nahlédnout téma ženské středověké religiozity, což se jí sice povedlo, i když někdy bohužel sklouzla až k nekritickému čtení dochovaných pramenů, zejména pak legend, které brala jako odraz dobové reality.

Kniha je rozdělena do celkem tří hlavních oddílů a deseti kapitol. V první kapitole nastiňuje náboženské možnosti středověkých žen, v následující pak přibližuje hlavní stravovací návyky, půst a eucharistickou zbožnost. Třetí kapitola je určena hlavně badatelům, protože je věnována problémům při práci s hagiografickými prameny. Pozornost v ní ale věnuje též několika mužům (např. František z Assisi), na jejichž příkladech ukázala rozdíly mezi ženským a mužským vztahem k jídlu. Následující dvě kapitoly přinášejí životní příběhy žen, jejichž literární díla se stala východiskem pro autorčino bádání a jejich následnou analýzu, která je rozdělena do zbylých pěti kapitol.

Autorka pracuje s úctyhodným množstvím dochovaných písemných pramenů různé povahy, především pak s legendami, životy teoložek - mystiček i teologů a jejich texty. Geograficky se neomezuje jen na jednu zemi, ale své příklady přináší z různých koutů tehdejší západní Evropy.

I když jsou hlavními hrdinkami knihy ženy, různé poustevnice, mystičky a světice, věnovala svou pozornost i mužům, zejména pak jejich vztahu k jídlu, který byl zcela jiný než u žen. Přibližuje rovněž rozdíly ve středověkém vnímání žen, které interpretuje i jako skutečné osobnosti, které nejsou jen podřízeny světu mužů.

Jídlo, a to i v symbolické podobě je v knize hlavním prostředkem k vyjádření ženské religiozity. Autorka ukazuje, jak byly ženská zbožnost a ženská askeze provázány jejich vztahem k jídlu. Koncept raně středověkého mnišství, jehož podstatou byl přísný půst, podle autorčina soudu plně přebraly právě ženy. Půst pak propojily s eucharistickou zbožností, jež ve svém důsledku vedla k vytváření představ, v němž ženy pojídaly Krista jako svého Boha, a tím se s ním tělesně nejen ztotožňovaly, ale i spojovaly.

Pro Bynumovou se jídlo u některých žen stává až příliš středobodem jejich zbožnosti, čímž je následná interpretace více účelová. A proto některé fenomény, jako např. pití hnisu připisované některým světicím, je vysvětlováno jen z jednoho úhlu pohledu. Některé její závěry jsou pak i docela spekulativní, což je dáno autorčinou interpretací, která bývá založena jen na pár citacích, které jsou navíc vytrženy ze širšího kontextu.

Autorka napsala ve své době práci, která byla objevná a přinesla řadu nových, často překvapivých závěrů. Z dnešního pohledu je ale vše již jinak. Musíme ji vnímat především jako práci průkopnickou, jejíž závěry dnes již nejsou úplně platné. Jedná se ale o stále inspirující čtení, a to i proto, že Bynumová ukázala, že neexistuje pouze jeden jediný výklad minulosti, nýbrž lze minulost nahlížet z mnoha nových úhlů pohledu. Kladem její práce je také, že při výkladu středověkých jevů a jejich následné interpretaci byla schopna využít i poznatků jiných vědních oborů, kupř. moderní psychologie. Svůj výklad opírá i o některé dochované vizuální prameny, které jsou součástí černobílé obrazové přílohy.

U překladu starších prací by měl být povinně doslov, v němž je blíže představen autor práce, která je následně zařazena do současného kontextu. Autorkou doslovu nazvaného „Ženy, těla a medievistika“ je Věra Soukupová, která navíc přibližuje i reflexi knihy „Svatá hostina a svatý půst“ v české medievistice.

I když se nejedná o jednoduché čtení, dokáže text méně i více zasvěceného čtenáře zaujmout, ba dokonce pohltit a následně v něm vzbudit řadu dalších otázek. Kniha Caroline Walker Bynum „Svatá hostina a svatý půst. Náboženský význam jídla pro středověké ženy“ je i přes všechny výše uvedené výtky zajímavou a podnětnou sondou do středověkého myšlení.

Marek Zágora

Caroline Walker Bynum, Svatá hostina a svatý půst. Náboženský význam jídla pro středověké ženy, Argo, Praha 2017, 462 stran, doporučená cena 448 Kč

Internet:

http://www.argo.cz/knihy/227059/svata-hostina-a-svaty-pust/

Obsah:

PŘEDMLUVA

ÚVOD

I. POZADÍ

1. VĚŘÍCÍ ŽENY POZDNÍHO STŘEDOVĚKU

Nové příležitosti

Ženská zbožnost: rozmanitost a jednota

2. PŮST A HOSTINA: HISTORICKÉ POZADÍ

Půst ve starověku a vrcholném středověku

Středověká změna: od chleba nebeského ke zpřelámanému tělu

II. DŮKAZY

3. JÍDLO JAKO ŽENSKÁ STAROST: SLOŽITOST DŮKAZŮ

Kvantitativní a útržkovité důkazy ženského zájmu o jídlo

Mužské životy a literatura: srovnání

4. JÍDLO V ŽIVOTECH SVĚTIC

Nizozemsko

Francie a Německo

Itálie

5. JÍDLO VE SPISECH MYSTIČEK

Hadewijch a Beatrice Nazaretská

Kateřina Sienská a Kateřina Janovská

III. VYSVĚTLENÍ

6. JÍDLO JAKO SEBEOVLÁDÁNÍ

Byly ženské půsty projevem mentální anorexie?

Jídlo jako vláda nad tělem: asketický kontext a otázka dualismu

7. JÍDLO JAKO OVLÁDÁNÍ VNĚJŠÍCH OKOLNOSTÍ

Jídlo a rodina

Stravovací návyky a náboženská role

Stravovací návyky jako odmítnutí uměřenosti

8. VÝZNAM JÍDLA – JÍDLO JAKO TĚLESNOST

Jídlo a tělo jako rozkoš a bolest

Pozdně středověký zájem o tělesnost

9. ŽENA JAKO TĚLO A JÍDLO

Žena jako symbol lidství

Ženské tělo jako jídlo

10. ŽENSKÉ SYMBOLY

Význam symbolického zvratu

Užívání ženských symbolů muži

Ženské symboly jako kontinuita

Závěr

DOSLOV