Praha: Svaté války Christophera Tyermana - monumentální publikace o dějinách křížových výprav

Křížové výpravy jsou jedním z největších fenoménů středověku. Pro českého čtenáře byla doposud stěžejní prací kniha Věry a Miroslava Hrochových „Křižáci v Lavantě", kterou v roce 1975 vydalo nakladatelství Mladá fronta v rámci své Edice Kolumbus. Autoři v ní přiblížili klasické kruciáty namířené do Svaté země. Dlouhá léta se jednalo o základní práci v češtině k danému tématu, o čemž mimo jiné svědčí i její druhé vydání z roku 1996 pod názvem „Křižáci ve Svaté zemi".

Nyní se českého překladu a vydání dočkala monumentální freska významného oxfordského historika Christophera Tyermana nazvaná v originálu „God's War. A New History of the Crusades", v češtině „Svaté války. Dějiny křížových výprav". Kniha vyšla v roce 2006 a záhy se stala skutečným bestsellerem. Tyerman přednáší historii středověku od 11. do počátku 16. století na Hertford College v Oxfordu a kruciátám věnoval již několik dřívějších prací.

Doposud byly za stěžejní dílo o křížových výpravách považovány třísvazková syntéza „A History of the Crusades" Stevena Runcimana (Cambridge, 1951-1954) a šestidílný americký rozsáhlý projekt „A History of the Crusades" týmu odborníků pod vedením Kennetha M. Settona (2. vydání, Madison, 1969-1989).

Tyerman v předmluvě uvádí, že nechce soutěžit s dnes již klasickým Runcimanovým dílem, přesto můžeme jeho tisícistránkovou knihu považovat za Runcimanovo doplnění. Tyerman totiž nepojednává jen o klasických kruciátách do Svaté země, ale přibližuje i křížové výpravy pozdního středověku a také ty, jež směřovaly do jiných koutů Evropy, kupř. proti muslimům na Pyrenejském poloostrově nebo pohanům v Prusku a Livonsku.

Svaté války, jak je označuje autor, i myšlenky na jejich zorganizování hýbaly dějinami téměř půl tisíciletí. V povědomí je zejména období tzv. klasických výprav do Svaté země (1095-1291), jemuž i dnes odborníci věnují největší pozornost. I Tyerman jim vyhradil největší část své knihy, hlavně pak prvním čtyřem kruciátám (téměř šest set stran).

První výprava (1095-1099) je pro něj jakýmsi modelem, který byl „napodobován". Hlavním cílem těchto převážně neúspěšných expedic bylo osvobození Svaté země s Božím hrobem z rukou nevěřících. Obdobně tomu bylo i u čtvrté expedice, jež ale nakonec vyvrcholila dobytím Konstantinopole. Tyerman si vedle průběhu jednotlivých kruciát všímá také pohnutých osudů křesťanských (latinských) „států" ve franském Zámoří, jež postupně zanikly.

Křižácké myšlenky ale „nezemřely" s posledními křižáky, kteří v roce 1291 opustili Akkon a s ním i Svatou zem, nýbrž žily v křesťanském společenství dál, jen se postupně přizpůsobily změnám situace. Podobně jako se měnila místa, kam jednotlivé kruciáty směřovaly, tak se měnili také ti, proti nimž křižáci bojovali.

Od počátku 13. století se křížová tažení začala více zaměřovat na nevěřící a kacíře na evropské pevnině. Paradoxem sice bylo, že bojovali i křesťané proti křesťanům, přesto měly tyto kruciáty hned několik výhod. Především nebyly tak finančně a časově náročné jako tažení do Svaté země.

Motivace k účasti na jednotlivých výpravách byly většinou totožné. Na jedné straně snaha křesťanů porazit nevěřící, resp. kacíře, šířit tak křesťanství a osvobodit svatá místa, na straně druhé pak získat odpuštění hříchů a duchovní milost. Nemalou roli hrály určitě i vyhlídky jakéhokoliv hmotného zisku.

Významné je období i tzv. pozdních křížových výprav (časově od konce 14. století do počátku 16. věku). Právě toto období se od osmdesátých let minulého století těší velkému zájmu historiků. Křížová výprava již není „pouhým" tažením za osvobozením Jeruzaléma od nevěřících, nýbrž válkou za víru, kterou vyhlásil papež a jejímž hlavním symbolem se stává kříž. Je to také období teorie křížových výprav do Svaté země, kdy se o nich hodně „přemýšlí" a píše, ale samotná tažení se nakonec z různých důvodů vůbec neuskutečňují.

V knize narazíme i na několik zmínek o české „účasti" na křížových taženích. Jako první je zmíněn český kníže Vladislav II. v souvislosti s druhou křížovou výpravou, ale ten se docela brzy vrátil zpět do Čech. Další zmínka je věnována tažení českého krále Přemysla Otakara II. do pohanských Prus, ještě kratší pak výpravě Jana Lucemburského.

Nechybí ani několik letmých zmínek o výpravách proti husitům. Všechny tyto informace ale nestačí, aby si český čtenář udělal ucelenější představu o „významu" křížových výprav v našich dějinách. Proto je velice záslužné, že na závěr byla jako „epilog" zařazena samostatná kapitola nazvaná „Křížové výpravy v českých dějinách" historika Pavla Soukupa, která Tyermanův text vhodně doplňuje.

Tyerman ve své práci hojně cituje dochované písemné prameny, jež jsou jedním z nejdůležitějších informačních zdrojů o křížových výpravách. Některé z narativních pramenů se v posledních letech dočkaly i českého překladu a vydání a nabízejí nám rovněž zcela nový pohled na celé období „svatých" válek. Můžeme si tak srovnat názory křižáků s názory jejich soupeřů, kteří křesťany vnímali rovněž jako nevěřící.

Samotný text doplňují pouze černobílé mapy, jež se vztahují k jednotlivým tažením od roku 1095 až do konce 15. století. Za hlavní text je pak zařazena barevná obrazová příloha, jejímž autorem je výše zmíněný Pavel Soukup.

Kniha Christophera Tyermana „Svaté války. Dějiny křížových výprav" je zasvěceným a především velice čtivým „přehledem" nejen jednotlivých kruciát, ale také myšlenkového světa svatých válek. Je to kniha, jež přináší novější, modernější pohled na celou křižáckou problematiku a bez pochyby osloví odborníky i širokou laickou veřejnost.

Marek Zágora

Christopher Tyerman, Svaté války. Dějiny křížových výprav, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2012, 1044 stran, doporučená cena 999 Kč.

Obsah:

Úvod: Evropa a Středomoří

PRVNÍ KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA

1. Původ křesťanské svaté války

2. Svolávání hotovosti pro Jeruzalém

3. Pochod do Konstantinopole

4. Cesta k Božímu hrobu

FRANSKÉ ZÁMOŘÍ

5. Vznik křesťanského panství v Zámoří

6. Latinské státy

7. Západ na Východě: Zámoří ve 12. století

DRUHÁ KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA

8. Nová cesta ke spáse, západní křesťanstvo a svatá válka, 1100-1145

9. Boží dohoda: svolání druhé křížové výpravy10. „Duch doby Božích poutníků": boje druhé křížové výpravy

TŘETÍ KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA

11. „Příčina velkého zármutku": Oživení křižáckého hnutí a třetí křížová výprava

12. Volání kříže

13. K obleženému Akkonu

14. Válka v Palestině, 1191-1192

ČTVRTÁ KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA

15. „Ehúdův ostrý meč"

16. Čtvrtá křížová výprava: přípravy

17. Čtvrtá křížová výprava: Odklon trasy

ROZŠÍŘENÍ KŘÍŽOVÝCH VÝPRAV

18. Křížové výpravy proti albigenským, 1209-1229

19. Pátá křížová výprava, 1213-1221

20. Křížové výpravy na periferii 1: Reconquista ve Španělsku

21. Křížové výpravy na periferii 2: Pobaltí a sever Evropy

OBRANA ZÁMOŘÍ

22. Přežívání a úpadek: franská Svatá země ve 13. století

23. Obrana Svaté země, 1221-1244

24. Ludvík IX. a pád pevninského Zámoří, 1244-1291

POZDĚJŠÍ KŘÍŽOVÉ VÝPRAVY

25. Křížové výpravy na Východ v pozdním středověku

26. Křížová výprava a křesťanská společnost v pozdním středověku

27. Závěr KŘÍŽOVÉ VÝPRAVY V ČESKÝCH DĚJINÁCH (Pavel Soukup)