Praha: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze odhaluje unikátní sbírky evropského secesního umění (Museum of Decorative Arts in Prague reveals a unique collection of European Art Nouveau)

Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze vlastní unikátní sbírku evropského secesního umění, která je do 31. prosince 2015 v počtu několika set vybraných exponátů představena v Obecním domě.

Umělecká díla tam mají tu nejlepší kulisu, protože stavba je sama o sobě skvostem pražské secese. Vůbec poprvé v takovém rozsahu mohou návštěvníci spatřit poklady dlouho ukrývané v depozitářích, které vytvořili kolem roku 1900 významní tvůrci německé, francouzské, britské, rakouské a také české secese.

Pro veřejnost i odborníky to je obrovské překvapení. Pojem secese pochází od latinského secessio, což znamenalo odloučení od celku. Do historie termín vešel v souvislosti s událostmi z prapočátků antického Říma, kdy se plebejové domáhali svých občanských práv. Odešli z rodného města a hrozili založením vlastního nového Říma. Jejich čin byl nazýván secessio plebis.

Secesí bylo také nazváno v roce 1861 odtržení Jihu od Severu ve Spojených státech amerických, jež nakonec vedlo k občanské válce. V dějinách výtvarného umění znamenal tento pojem rozchod moderních umělců se zatuchlou akademickou tvorbou, jak ji reprezentovaly zejména oficiální salóny. První výstavu výtvarného spolku Mánes charakterizoval v roce 1898 kritik Miloš Jiránek jako epochální a statečný čin, který všichni přivítali jako secesi.

Pojmenování secesního umění bylo v Evropě různé. Známe označení, jako je Art Nouveau ve Francii, Modern style v Anglii nebo Jugendstil v Německu. Názvy různé, ale styl podobný. Secese na konci 19. století rychle rozkvetla, ale záhy také upadla v zapomenutí. Umělecká avantgarda ji odvrhla jako projev měšťáctví a i střízliví odborníci se na ni dlouho dívali jako na slepou uličku vývoje moderního umění.

Stačí třeba zalistovat českým Ottovým slovníkem, abychom se dočetli, že ze secese čouhá jen povrchnost, ledabylost a bizarnost a že umělci, kteří ji reprezentují, se snažili ohromit veřejnost něčím, co hraničilo s laciným pozlátkem a dekadentností.

Zastánci se objevovali zpočátku jen nesměle a z velikánů to byl jen surrealistický malíř Salvador Dalí, který prohlásil tváří v tvář Gaudího dílu v Barceloně, že secesní architektura je nejoriginálnější a nejneobvyklejší zjev v dějinách umění. V Čechách to bylo až v roce 1966, kdy výstava v Alšově jihočeské galerii na Hluboké připravená bývalým ředitelem Národní galerie Jiřím Kotalíkem odhalila panorama tohoto umění v širokých souvislostech doby.

Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze shromažďuje díla secesního umění již od samotného počátku 20. století. K jednomu z proslulých sbírkových zisků patřily malířské dekorace pro pavilón Bosny a Hercegoviny, které vytvořil Alfons Mucha pro Světovou výstavu v Paříži. Dílo, které bychom mohli nazvat Balkánskou epopejí, z Paříže putovalo přímo do Prahy a v ukázkách ho najdeme i v Obecním domě.

Kvůli inspiraci Mucha několikrát zajel na jihovýchod Evropy a intenzivně ho zajímaly místní zvyky, báje, historie, kroje a také zdejší soužití různých civilizací, kde křesťané žili vedle muslimů a vzájemně se prolínalo pravoslaví, katolicismus i mohamedánství. Touto lidskou tolerancí i tvůrčí vitalitou patří cyklus ke klíčovým symbolům nového objevování secese, jak ho připravili autoři expozice Radim Vondráček, Lucie Vlčková a Iva Knobloch.

„Chceme ukázat, že secese nebyla posledním uměleckým snem či jakousi estetickou hrou na konci 19. století, ale stala se součástí vážně myšleného úsilí o změnu života a společnosti - šlo prostě o skutečný reformní umělecký proud," tvrdí Vondráček.

V deseti sekcích výstavy se diváci seznámí se secesí ze známých i nečekaných úhlů pohledu. Novou roli reklamy na ulicích velkoměst připomínají plakáty ToulouseLautreca, Muchy nebo Kolomana Mosera. Soubory skla z české sklárny Loetz, z dílny Francouze Gallého a z americké firmy Tiffany prozrazují fascinaci přírodními motivy, jak se objevovaly v bohaté dekoraci. V secesi nastal přímo kult přírody, od umění až po turismus. Muchův Otčenáš zase reprezentuje dobovou mystiku, zednářství a spiritismus.

Velká pozornost je věnována secesnímu ornamentu, a to nejen spirálám, které se stále točí dokola, ale také čistě geometrickým abstraktním motivům. Životní styl dokumentuje soubor nábytku se skvosty, jako jsou sekretář a příborník pro továrníka Larische, který navrhl Leopold Bauer, žák vídeňského Otty Wagnera, nebo židle Charlese Rennieho Mackintoshe, hlavního představitele secese ve skotském Glasgowě. Kuriozitou jsou hračky vyrobené v Česku a v Rakousku.

Chloubou pražského Uměleckoprůmyslového muzea je secesní móda. Spoustu módních doplňků doplňuje dvacet kompletních dámských oděvů do zaměstnání, na promenády, do opery i na sportovní klání. Důležitým a málo známým tématem je také moderní reklama zacílená kolem roku 1900 na mladé a ambiciózní ženy.

Bilance v Obecním domě může být tak reprezentativní i díky tomu, že řada místních rodáků se výrazně podílela na tom nejlepším z evropské secese - z těch nejznámějších jde o Josefa Hoffmanna z Brtnice u Jihlavy, Alfonse Muchu z Ivančic a Josefa M. Olbricha z Opavy.

Hoffmann se stal ve Vídni spoluzakladatelem slavných uměleckých řemeslných dílen Wiener Werkstätte, jejichž výrobky zaplavily domácnosti. Mucha stylem svých plakátů učaroval Paříži a obrovský úspěch měl i v USA. Olbrich postavil v německém Darmstadtu proslulou secesní Svatební věž a jeho pavilon Secese pro Vídeň dodnes působí v centru města jako palác umění, z jehož srdce vyrůstá strom rodící zlaté plody.

K výstavě v Obecním domě vychází rozsáhlý katalog, který je prvním vědeckým zpracováním a také zhodnocením málo známých secesních sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, což tuto výstavu povyšuje nejen na estetickou, ale i na odbornou kulturní událost letošního roku. Objev to bude i pro naše sousedy, kde secese zapustila stejně hluboké kořeny jako v Praze.

Peter Kováč

Fotografie z výstavy poskytlo zdarma tiskové oddělení Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.

Internet:

http://www.upm.cz/index.php?language=cz&page=123&year=2013&id=227&img=1530

Museum of Decorative Arts in Prague owns a unique collection of European Art Nouveau, which is presented by several hundred exhibits at the Municipal House in Prague till December 21, 2015. For the first time can visitors admire on such a scale the treasures created around 1900 by the prominent representatives of German, French, British, Austrian and also Bohemian Art Nouveau, long hidden in depositories.

In the ten sections of the exhibition can the visitors learn about the Art Nouveau both of the familiar and unexpected angles. The new role of advertising on city streets is represented by posters of Toulouse Lautrec, Mucha and Koloman Moser. Glass sets from the Czech glassworks Loetz, from the workshop of Gallé from France, and from the American firm Tiffany reveal a fascination with natural motifs. Mucha's Lord's Prayer in turn represents contemporary mysticism, spiritualism and freemasonry.

Great attention is paid to Art Nouveau ornaments, not only spirals, but also purely geometric abstract motifs. The lifestyle is documented by a set of furniture including such gems as the escritoire and the sideboard designed for manufacturer Larisch by Leopold Bauer, disciple of Viennese Otto Wagner, or the chair by Charles Rennie Mackintosh, representative of the Art Nouveau in Glasgow. Rarities are the toys manufactured in Bohemia and Austria. The pride of the Prague Museum of Decorative Arts is a collection of the Art Nouveau fashion. Twenty complete sets of ladies' clothes to work, to promenade, to the opera and to sporting events.

The final balance at the Municipal House can be so representative also because many local artists contributed substancially to the best of European Art Nouveau - the most famous beeing Josef Hoffmann from Brtnice near Jihlava, Alfons Mucha from Ivančice, and Josef M. Olbrich from Opava.

Hoffmann became in Vienna a co-founder of the famous artisan workshops Wiener Werkstätte, whose products flooded households. Mucha´s style of posters fascinated Paris and had a great success in the U.S., too. Olbrich built in Darmstadt, Germany, his famous Wedding Tower in the Art Nouveau style, and the pavilion "Secession" in Vienna which still functions in the city center as the palace of art from the heart of which grows a tree giving golden fruit.

The exhibition at the Municipal House is accompanied by an extensive catalogue which represents the first scholarly procession and evaluation of the little-known Art Nouveau holdings of the Prague Museum of Decorative Arts. This promotes the exhibition not only as the esthetic, but also as the professional event of the year.