Praha: Utajená cesta ke kořenům moderního umění - výstava Umělci a proroci ve Veletržním paláci (ARTISTS AND PROPHETS)

Výstava Umělci a proroci, kterou najdeme do 18. října v pražském Veletržním paláci, měla premiéru na jaře ve Frankfurtu nad Mohanem, kde byla přivítána jako velice zajímavá a objevná.

Nicméně není to akce prvoplánově určená pro masového diváka. Kdo na ni přijde kvůli Egonu Schielemu, bude asi zklamán, protože počet jeho děl není ohromující. Ve všech ostatních parametrech jde ale o mimořádnou výstavu otevírající oči k vnímání specifiky umění ve střední Evropě.

Autorkou koncepce je americká historička umění Pamela Kortová, trvale žijící v Německu a ve Švýcarsku. Představuje témata jen mlhavě tušená. Dokládá, že od 70. let 19. století se ve střední Evropě objevili proroci předpovídající změnu společenského řádu a brali na sebe podobu spasitelů, kteří povedou lidstvo z temnoty ke světlu.

Ve své době měli značný vliv, a protože neexistovala televize a film byl teprve v plenkách, využili výtvarné umění jako prostředek masové komunikace.

Jedním z takových proroků byl Gustav Nagel, který se považoval za Kristova nástupce. Nechal si vyrobit 50 tisíc pohlednic, na kterých se výtvarně stylizoval do podoby Spasitele. Obrázky prodával v ulicích měst, kde ho vítaly davy lidí.

Ostatně v Německu nešlo o nic výjimečného, ale o trvale se opakující tradici. Už Dürer se na autoportrétech maloval jako Kristus. A roli umělce spasitele svým způsobem přijal i Joseph Beuys, ikona německého umění po druhé světové válce. Rekvizity používané Beuysem při výtvarných akcích působí na pražské výstavě jako obdoba středověkých relikvií.

Myšlenky hlásané proroky zprostředkovaně působily na tehdejší malíře a jejich představy. V souvislostech, které nabízí Kortová, je pochopitelnější, proč Schieleho zaujalo téma umělce jako trýzněného proroka nebo proč Johannes Baader, velikán berlínského dadaismu, snil o založení společnosti Kristus, s. r. o.

Jasnější je také to, proč Františka Kupku zaujala mystika a spiritualismus a ve Vídni obdivoval Karla Wilhelma Diefenbacha, poustevníka a proroka nového křesťanství, jehož gigantický malovaný cyklus Per aspera ad astra z roku 1892 otevírá pražskou výstavu.

Když studujeme v příručkách zrod moderního umění ve střední Evropě, je mnohé z toho, co tu vznikalo, odvozeno z vlivu Paříže a jako místní zdroje bývají připomenuty secese, expresionismus či Bauhaus.

Kortová však názorně ukazuje, že vedle toho mělo středoevropské umění vlastní pozapomínané zdroje, které nemají nic společného s poselstvím Moneta, Gauguina, Cézanna nebo Picassa. Vychází z tužeb, obav i snů lidí žijících v tomto trochu zakletém geografickém prostoru, lidí hledajících spasení někdy v náboženství nebo mystice, jindy ve stalinismu nebo v nacismu.

Díky Kortové lépe chápeme i sami sebe. Ukazuje se také, že umělečtí blouznivci typu Váchala nebo Reynka nebyli až takovými samotáři, jak jsme si dosud mysleli. A pochopitelnější bude i Plečnikův chrám Nejsvětějšího Srdce Páně na pražských Vinohradech, monument moderního křesťanství.

Výstava čítající na 350 exponátů nabízí setkání s obrazy, kresbami a akvarely zapůjčenými z mnoha zahraničních sbírek. Fascinující jsou raná díla Hundertwassera, úžasná je kolekce děl Kupky, Fidusův cyklus Chrámový tanec má téměř paralelu k Boticellimu a zřejmě poprvé je v Praze představena tvorba postmodernisty Jörga Immendorffa. Především však Národní galerie touto výstavou vsadila na zájmy vnímavého, náročného a vzdělaného publika.

Peter Kováč

Umělci a proroci: Schiele, Hundertwasser, Kupka, Beuys a další Veletržní palác Praha, do 18. října

Internet:

http://www.ngprague.cz/en/exposition-detail/artists-and-prophets-schiele-hundertwasser-kupka-beuys-and-others/

Oficiální tisková zpráva:

Umělci a proroci

Praha, Veletržní palác: 22. července – 18. října 2015

Výstava Umělci a proroci. Schiele, Hundertwasser, Kupka, Beuys a další představuje významnou, avšak dnes již téměř zapomenutou kapitolu vývoje evropského umění. Expozice prezentuje díla proslulých výtvarníků, zcela poprvé jsou ale vystavena v širokém společensko-historickém kontextu, jenž podmínil vzestup proroků, kteří podstatným způsobem ovlivnili jejich tvorbu. Představeno je více než 350 exponátů z období 1872–1972 včetně vzácného a rozmanitého dokumentačního materiálu – zastoupen je Johanness Baader, Joseph Beuys, Fidus (Hugo Höppener), Friedensreich Hundertwasser, Jörg Immendorff, František Kupka, Egon Schiele, Friedrich Schröder-Sonnenstern and Heinrich Vogeler. Výstava kurátorky Pamely Kort vznikla ve spolupráci Schirn Kunsthalle ve Frankfurtu a Národní galerie v Praze.

Výrazné a rozmanité umělecké postoje evropských umělců by od 80. let 19. století nevznikly bez vazeb na tehdejší samozvané proroky. Náboženská oponentura a sociální revoluce patřily k hlavním tématům charismatických osobností, jejichž význam pro moderní umění zůstal v podstatě nevyřčeným příběhem. Všichni usilovali o to, aby společnost změnila svůj životní styl i pohled na svět a naučila se řešit osobní, společenské a ekonomické problémy moderní doby. Jejich jména – Karl Wilhelm Diefenbach, Gusto Gräser, Gustav Nagel, Friedrich Muck-Lamberty a Ludwig Christian Haeusser – upadla takřka v zapomnění. Během života však měli u širokého publika a v avantgardních kruzích proslulou pověst a těšili se nesmírné oblibě. Oceňovali je i umělci a intelektuálové, ač mnohdy pouze skrytě.

V roce 1882 se malíř, průkopník vegetariánství, Karl Wilhelm Diefenbach stal prvním německým umělcem-prorokem. Jeho vídeňská výstava v Rakouském uměleckém spolku se o deset let později stala legendární a zásadním způsobem ovlivnila pozdější pařížskou tvorbu Františka Kupky. Egon Schiele byl inspirován jak Diefenbachem, tak Gustem Gräserem – k jeho ústředním námětům patřil umělec v roli trýzněného proroka. Okolo roku 1900 podněcoval „přírodní prorok“ Gräser věřejnost k následování jeho skromného života v souladu s přírodou a bližními. Během 50. let 20. století jeho příklad následoval Friedensreich Hundertwasser stylizující se do role umělce-ekologa.

Dadaistická tvorba Johannese Baadera byla založena na umělcově ztotožnění se s Kristem pod vlivem tzv. Ježíšových věrozvěstů, mezi něž patřil i Gustav Nagel. Ten se po celý život do podoby božího syna stylizoval a během několika let prodal tisíce pohlednic s vlastní podobiznou. Josepha Beuyse podnítila prorocká tradice k pochopení mesiášského rozměru jeho uměleckého poslání. Jörg Immendorff z počátku tento aspekt Beuysovi osoby a díla parodoval, později se přihlásil se k „náboženství“ komunismu.

Expozice ve Veletržním paláci objevuje nejen spojovací linie mezi umělci a proroky, ale vykresluje také dalekosáhlé společensko-historické souvislosti vedoucí ke vzniku klíčových děl moderního výtvarného umění.

OSOBNOSTI VÝSTAVY:

KARL WILHELM DIEFENBACH: „Vegetariánský apoštol“

První německý umělec-prorok. Chatrné zdraví obrátilo okolo roku 1880 pozornost Karla Wilhelma Diefenbacha k vegetariánství. Během svatební noci, při útěku na horu Hohen Peißenberg, zažil Diefenbach zjevení – po sestupu si oblékl roucho, začal chodit bos. Epickou báseň, kterou o svém vidění napsal, doplňuje legendární vlys Per aspera ad astra. V roce 1892 uspořádal Diefenbach vídeňskou výstavu v Rakouském uměleckém spolku (Österreichische Kunst-Verein), která přilákala 78 tisíc diváků a z proroka přes noc udělala hvězdu.

GUSTO GRÄSER: „Přírodní prorok“

Již kolem roku 1910 získal Gräser status guru, který nestál o příznivce. Doufal, že život svých bližních zlepší osobním příkladem. Žil z milodarů, nevadila mu zima ani hlad, pro odpor k soukromému vlastnictví bydlel raději v jeskyni. Gräserovým tajným žákem se stal spisovatel Hermann Hesse, jenž se při psaní inspiroval prorokovou osobností a šířil jeho stěžejní myšlenky. Gräser byl poutníkem a při svých cestách potkával tisíce lidí, kteří v něm spatřovaly živoucí ztělesnění světanápravce.

LUDWIG CHRISTIAN HAEUSSER: „Světec inflační éry“

Původně distributor šampaňského Haeusser se stal prorokem díky vidění v roce 1912, které se událo ve frankfurtském hotelovém pokoji. S tím co obnáší bytí prorokem ho později seznámil Gusto Gräser. Vynikající řečník, samozvaný „duchovní vladař“, si dokázal podmanit široké publikum dychtící po jeho slovech. Je autorem řady plakátů oznamujících jeho vystoupení. Značnou část Haeusserových stoupenců tvořily ženy dychtící po očistě skrze obcování s prorokem. Haeusser se později věnoval také publikační činnosti ve vlastních novinách, kandidoval do říšského sněmu a přednášel téměř až do smrti v roce 1927.

FRANTIŠEK KUPKA

Když se Kupka v říjnu 1891 přesunul z Prahy do Vídně, bylo mu pouhých dvacet let. Nedlouho poté ho významně ovlivnila výstava Karla Wilhelma Diefenbacha, jehož komunu u Vídně navštívil a později se k ní i na několik měsíců přidal. Ikonografie mnohých pozdějších pařížských prací – mohutné sfingy, monumentální chrámy, rozměrné lekníny a velké lotosové květy – prozrazuje mimo jiné inspiraci z doby, kdy se pohyboval ve vídeňských esoterických kruzích. V roce 1906 všechny tyto prvky sloučil a začal malovat obrazy ukotvené v teosofických, monistických a darwinovských představách. I tato díla, která nejsou ani zcela nerealistická, ani čistě figurativní, vycházela ve své podstatě z let, jež Kupka strávil ve Vídni, během nichž nepřišel do kontaktu jen s Diefenbachem, ale také s Fidusem.

GUSTAV NAGEL: Ježíšův věrozvěst

Samozvaný Ježíšův věrozvěst Gustav Nagel využíval zhruba od roku 1900 při svém působení vzhledu božího syna. Během několika let prodal na 50 tisíc pohlednic s vlastní podobiznou a veškeré umělecké sklony vložil do zušlechťování svého vzhledu. Zajímalo ho publikum ochotné utratit pár drobných za jeho portrét či pamflet. Během své proslulé pouti do Jeruzaléma, Palestiny a zpět, potkal svoji první ženu, která patřila k dřívějším následovníkům Diefenbachovým. Společné dítě Nagel pokřtil v ledových vodách jezera Arendsee, čímž ho neúmyslně sprovodil ze světa. Nagelova druhá manželka se pokusila utopit sebe i jejich nejmladšího syna. Jeho třetí žena ho objevila díky portrétu na jedné z jeho pohlednic.

EGON SCHIELE

V roce 1909 se Egon Schiele spolu s několika dalšími umělci rozhodl založit ve Vídni Neukunstgruppe (Novou uměleckou skupinu) a měsíc nato definitivně zanechal studií na Akademii výtvarných umění. Schieleho přátelé podnikli cestu do Švýcarska, kde se seznámili s „přírodním prorokem“ Gräserem. V roce 1910 se Schiele seznámil s Diefenbachovým žákem, kritikem umění, Arthurem Roesslerem. Vše dohromady tak vedlo k tomu, že se Schiele začal zabývat motivem, který se stal dominantním tématem jeho obrazů: umělcem jako trýzněným prorokem.

JOSEPH BEUYS

Estetický odkaz umělců-proroků – od Diefenbacha po Nagela, Baadera a Haeussera – nezanechal nikde hlubší stopu než v díle Josepha Beuyse. Stejně jako jeho předchůdci i on zakládal v 60. letech 20. století vlastní pseudopolitické strany a zformuloval vlastní, osobitou verzi křesťanství. Inspiroval se zásadami antroposofie Rudolfa Steinera, v souladu s někdejší stylizací Diefenbacha se prezentoval jako trýzněný umělec.

FRIEDRICH MUCK-LAMBERTY: Mesiáš mládežnického hnutí

Skupina Neue Schar Friedricha Muck-Lambertyho vyvolala ve 20. letech 20. století ve Frankách a Durynsku taneční šílenství. Stovky a tisíce lidí se brzy začaly zapojovat do tanců pořádaných původní skupinou, jejíž jádro tvořilo asi dvacet jedinců. Členové Neue Schar spali na polích nebo v lese, žili z darů přírody či druhých, alkohol a maso měli zakázané. Během 20. let 20. století se Muck-Lamberty pokusil o zplození „nové lidské rasy žijící v Kristu“ sdílením lože s několika ženami zároveň. Věřil ve zrod nového spasitele. Žárlivost jeho partnerek nakonec vedla k policejnímu vyšetřování. V roce 1923 byl původní mesiáš mládežnického hnutí nucen vzdát se svého titulu.

FRIEDENSREICH HUNDERTWASSER

Friedrich Stowasser se k umění přiklonil po roce 1945. Zamiloval si Schieleho a jeho monografii od Arthura Roesslera. Krátce po nástupu na Akademii studií nechal a odjel do Itálie. V zimě 1951 se přejmenoval na Hundertwassera a proměnou prošel i jeho vzhled – začal nosit „tvůrčí oblečení“ a šil si vlastní boty jako kdysi prorok Gräser. V téže době napsal báseň Miluji Schieleho obsahující verše, které jakoby vypadly z úst Diefenbachovi: „Nic tě nezachrání, ani křesťanství, ani komunismus, ani měšťácký životní styl. Nech promlouvat děti, malíře a architekty. Nech je mluvit, ty, kteří vědí o novém náboženství... ty, kteří to s tebou myslí dobře.“ Hundertwasser získal pověst světoběžníka a guru alternativního životního stylu.

Kurátorka výstavy: Pamela Kort, Berlín/Curych

Spolupráce: Veronika Hulíková, Rea Michalová

Výstavu připravila Schirn Kunsthalle ve Frankfurtu ve spolupráci s Národní galerií v Praze

foto poskytla Národní galerie v Praze