Galerie Rudolfinum v Praze láká od pátku na výstavu českých a slovenských malířů současné mladší a střední generace s názvem Motýlí efekt? Jak ale chápat titulek končící otazníkem? Jako zrození něčeho krásného z housenky, která působí nevábně? Nebo jako něco plachého, pomíjivého, neuchopitelného? Možná jde o použitou citaci z přednášky teoretika chaosu Edwarda N. Lorenze, který tvrdil, že na světě je vše natolik propojené, že i malé změny mají dalekosáhlé důsledky, takže třepotání křídel motýla v Brazílii může vyvolat tornádo v Texasu.
Těžko říct, zda obrazy v Rudolfinu způsobí smršť na pražské výtvarné scéně, ale rozhodně naznačují vítanou změnu. Dosud bylo nové české umění prezentováno díky teoretikům a kurátorům v roli ryze konceptuální, kdy idea, myšlenka a výtvarné gesto se staly vším. Filozofie se cenila víc než samo umění a pojem obrazu či sochy byl totálně pohřben. Člověk přišel na výstavu a byl nucen se ponořit do čtení textů, aby pochopil, o co výtvarníkovi vlastně jde. Obraz a socha se změnily v recyklovaný objekt či videozáznam.
Motýlí efekt? nabízí návrat k původní hodnotě. Malba je opět plátno zavěšené na stěně, vybízející diváky k estetickému prožívání. Co a jak v obraze zachytit, jak uchopit lidskou figuru i nás obklopující prostředí, to řeší moderní umění jako strhující téma od doby Maneta, Cézanna a Moneta. Šest vystavujících v Rudolfinu nabízí různé možnosti, které jsou zajímavé, působivé a emotivně zaujaté. Spojuje je vášeň pro barvy a slušná řemeslná úroveň. Jen málokdy jsou vidět nějaké rozpaky nebo váhání. Svůj díl na tom mají umělecké školy, kde se navzdory prorokům „konce dějin umění" udrželi i ti, kteří malování považují za to hlavní, Beranem počínaje, Rittsteinem konče.
Pokud oněch šest malířů reprezentuje svou generaci, pak nejzajímavější pro ně je odkaz na minulost, fotografii a film, a to v různém pojetí.
Děti Lubomíra Typla připomenou Warhola (obr 1), ale jiný je tu expresivní rukopis i kontrast doplňkových barev. Jiří Petrbok (obr. 2) cituje díla jiných umělců od Ucella po Catalana. V kompozicích Slováka Martina Gerboce (obr. 3) se objeví Michelangelova Pieta. Adam Štěch (obr. 4) kombinuje pozdně gotickou madonu s avantgardním futurismem. U Vladimíra Vély (obr. 5) abstrakce souzní s figurací.
Vše se vzájemně promíchává a protiklady spojují s jediným cílem: nabídnout divákovi zážitky. Trochu to připomene v počátcích moderního umění snahu Maneta, jehož Snídaně v trávě proměňovala odkaz Rafaela a Tiziana ve velmi současné a spontánní malování. Výstižně to říká v katalogu rudolfinské výstavy jeden z vystavujících: „Malířství se částečně živí i samo sebou."
Vystavující pracují i s fotografií, počítačovými kolážemi, montážemi citací, sekvencemi z filmů. Asi nejvíc z tohoto hlediska zaujal Daniel Pitín (obr 6). Zajímavě působí jeho videa, zejména snímek o Malevičově obrazu, který si Rudolf Hrušínský přinese domů, což je nepřímo satirou na český konceptualismus. S noblesou jsou malované jeho obrazy interiérů, industriálních krajin, lidských příběhů. Působí tak trochu jako reinkarnace Edwarda Hoppera.
Návrat k obrazům je rozhodným pozitivem výstavy v Rudolfinu. Proklamovaný pohřeb obrazů se nekoná. Naštěstí! A třeba toto mihotání motýlích křídel v Česku, ale i v Americe, Německu nebo Anglii opravdu spustí Lorenzem předpovídaný uragán. Je načase. Přehlídky světového umění typu Documenty v Kasselu nebo Benátského bienále se bez dobrých obrazů začaly poměňovat v bilanci tvůrčí nudy a výtvarných rozpaků.
PhDr. Peter Kováč
Motýlí efekt?, Galerie Rudolfinum, Praha, kurátor Petr Vaňous, do 10. března.
Internet:
http://www.galerierudolfinum.cz/cs/exhibition/motyli-efekt-obraz-jako-ruznosmerna-dekonstrukce-c
Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | Statistiky toplist | Zpět nahoru