Praha: Václav II. Král na stříbrném trůnu – objevná a podnětná kniha Libora Jana

Nakladatelství Argo vydalo na konci loňského roku jako jednadvacátý svazek své úspěšné edice Ecce Homo dlouho očekávanou monografii předposledního přemyslovského krále Václava II., jejímž autorem je brněnský medievista Libor Jan, který se badatelsky věnuje právě dějinám 13. století. Mezi jeho dřívější zajímavé a podnětné práce patří např. kniha „Václav II. a struktury panovnické moci“ (2006).

Osobnosti českého a polského krále Václava II. byla vždy věnována velká pozornost, ale historici a historičky (např. Josef Šusta, Josef Žemlička, Vratislav Vaníček, Kateřina Charvátová, Dana Dvořáčková-Malá) o něm psali většinou v rámci rozsáhlejších syntéz. Až v roce 2007 vydalo nakladatelství Vyšehrad v rámci své edice Velké postavy českých dějin populárně naučnou biografii předposledního krále z rodu bájného Oráče. Autorkou knihy nazvané „Václav II. Král český a polský“ byla Kateřina Charvátová, která se k osobnosti Václava II. dostala přes svůj zájem o cisterciácký řád. Při psaní vycházela převážně ze studií svých předchůdců a svůj hlavní přínos shledala v pasážích věnovaných královu rodinnému životu.

Můžeme konstatovat, že vydání první rozsáhlé monografie Václava II. bylo svým způsobem dobře načasováno. Práce Libora Jana vyšla v předvečer roku oslav sedmistého výročí narození římského císaře a českého krále Karla IV., jenž v mnohém navazoval na Václava II., svého dědečka z matčiny strany. Byl to již Václav II., který chtěl např. v Praze zřídit univerzitu, ale nakonec se to podařilo až jeho vnukovi Karlu IV. Oba ale měli mnohem více společného, kupř. zájem o ostatky svatých, pro něž nechávali vytvářet honosné relikviáře.

Při prvním pohledu na Janovu monumentální práci a i po jejím prvním prolistování se nabízí srovnání s asi nejuznávanější biografií středověkého panovníka, se Svatým Ludvíkem (Ludvík IX. Svatý žil v letech 1214-1270) francouzského medievisty Jacquese Le Goffa, jejíž překlad vydalo Argo v roce 2012. Podobně jako Le Goffovo veledílo čítá Janova kniha více než sedm set stran a je rozdělena do tří částí, kterým předchází docela zajímavý úvod. I celkovým pojetím jsou si obě knihy podobné. Na druhé straně souhlasím s Liborem Janem a dalšími historiky, že je třeba odmítnout tvrzení, že založení zbraslavského kláštera bylo inspirováno Ludvíkem IX. nebo že některé pasáže Zbraslavské kroniky byly závislé na ludvíkovské hagiografii.

Pouze první část knihy (přes tři sta padesát stran) je tradičním životopisem, v němž autor postupuje chronologicky, i když např. Václavovu narození věnuje jen jednu větu. Libor Jan představuje na základě mnohaletého studia dochovaných písemných pramenů různé povahy (hlavně listin a vyprávěcích pramenů) a moderní, převážně zahraniční literatury nejnovější poznatky o životě a vládě českého a polského krále Václava II. To vše je pak zasazeno do kontextu domácí i zahraniční politiky.

Autor přináší řadu nových postřehů, upřesnění a interpretací, čímž upravuje dosud v odborné literatuře tradovaný pohled na Václava II. a jeho dobu. Vychází samozřejmě i z poznatků svých předchůdců, které často i cituje. Stranou ale neponechává ani zajímavé poznatky historiků mladší generace (Robert Antonín, Václav Žůrek). Je vysoce pravděpodobné, že s některými jeho názory nebudou mnozí historici souhlasit, což snad následně povede k plodné diskusi.

Docela netradiční je např. jeho pohled na osobnost a roli Záviše z Falkenštejna, jenž byl ve starší literatuře prezentován jako vlivný politik a sjednotitel českého panstva. Podle Jana naopak nebyl vůbec velkým politickým hráčem a to i z toho důvodu, že nedokázal realisticky odhadnout své síly.

Prostřednictvím druhé části zavítáme na dvůr Václava II. a máme možnost seznámit se s jeho fungováním. Před námi z hlubin minulosti vystupují přední členové královského dvora – dvorští úředníci (a nejen oni), kteří se aktivně podíleli na jeho chodu. Panovníkův dvůr byl tak centrem panovnické moci a také reprezentace.

Velkou pozornost věnuje autor rovněž projevům rytířské kultury (turnaje, pasování, poezie), která je s vládou Václava II. neodmyslitelně spjata. Vždyť i samotný český a polský král je považován za autora tří milostných básní, které jsou zapsány v proslulém rukopisu Manesse z první poloviny 14. století, v němž najdeme i nejznámější reprezentativní Václavovo vyobrazení. To pak vévodí i přebalu celé knihy.

Jedna celá kapitola je zasvěcena panovnické doméně. Dozvídáme se tak více o králově vztahu k šlechtě, církvi, městům a také židovskému obyvatelstvu. Důležitým královým „pomocníkem“ bylo české stříbro, které se za jeho vlády začalo ve velkém dolovat v oblasti Kutné Hory. Vliv stříbra symbolizuje i dokonce samotný podnázev knihy – Král na stříbrném trůnu. I proto je stříbru, ale i Václavově mincovní reformě a hornímu zákoníku (Ius regale montanorum) věnovaná rozsáhlá kapitola.

Poslední, třetí část knihy je pokusem o vytvoření králova portrétu, přiblížení jeho osobnosti a Václava samotného jako člověka z masa a kostí, kterému není nic lidského cizí. Václav II. je líčen jako velice schopný panovník s bystrým úsudkem a skvělý diplomat, který se obklopoval schopnými rádci, šlechtici a duchovními (Bernard z Kamence, Petr z Aspeltu), kteří mu jeho diplomatická jednání často usnadňovali. I díky nim (a samozřejmě stříbru) se mu pak podařilo získat pro Přemyslovce polskou a uherskou korunu.

Samotný text zabírá pět set padesát stran, zbytek pak tvoří nezbytný poznámkový aparát. Součástí textu je černobílý obrazový doprovod a nechybí ani dvě pěkné, barevné obrazové přílohy. Škoda je, že přílohu s mapami najdeme až na konci za poznámkovým aparátem.

Vydání monografie „Václav II. Král na stříbrném trůnu“ Libora Jana je bezesporu jednou z největších knižních událostí loňského roku. Jedná se o velice podnětné a místy i objevné čtení, které má potenciál oslovit nejen odborníky, ale i širší laickou veřejnost.

Marek Zágora

Libor Jan, Václav II. Král na stříbrném trůnu 1283-1305, Argo, Praha 2015, 740 stran, doporučená cena 498 Kč

Internet:

http://www.argo.cz/knihy/134911/vaclav-ii-kral-na-stribrnem-trunu/

Z obsahu:

ÚVOD

ČÁST PRVNÍ: KRÁL UPROSTŘED POLITIKY

1. „Běda zemi, jejíž král jest dítě“ 1278-1283

2. Pod vlivem mocného Vítkovce 1283-1288

3. Pád Záviše z Falkenštejna 1288-1290

4. Ovládnutí Malopolska a podpora volby Adolfa Nasavského 1290-1292

5. Založení zbraslavského kláštera a upevňování pozic 1292-1297

6. Od pražské do hnězdenské korunovace 1297-1300

7. Mezi papežem a římským králem: zápas o dominanci ve středovýchodní Evropě 1300-1304

8. Král umírá… 1304-1305

ČÁST DRUHÁ: MECHANISMY KRÁLOVSKÉ VLÁDY

1. Dvůr Václava II. jako průsečík moci a reprezentace

2. Projevy rytířské a dvorské kultury na královském dvoře

3. Panovnická doména

4. Počátky nové mince a mincovní reforma

ČÁST TŘETÍ: KRÁLŮV PORTRÉT