výstavy detailpraha: václav radimský, osobnost výstavy světlo v obraze: český impresionismus (inspirace blízké i vzdálené)

Praha: Václav Radimský, osobnost výstavy Světlo v obraze: český impresionismus (Inspirace blízké i vzdálené)

Na Pražském hradě je do 7. ledna 2018 k vidění největší výstava českého impresionismu. Expozice nazvaná Světlo v obraze: český impresionismus (Inspirace blízké i vzdálené) v Jízdárně Pražského hradu nabízí 520 obrazů od 78 autorů, zapůjčených z více než padesáti státních i soukromých institucí včetně Národní galerie. Výstavu připravili historik umění Michael Zachař a malíř Ivan Exner. Jednou z hlavních osobností výstavy je Václav Radimský, který je zastoupen téměř 40 obrazy. Představujeme čtenářům tohoto velikána impresionismu v Čechách.

Ve Francii se snažil uspět mnohý zahraniční umělec, ale málokomu se to opravdu povedlo. Jednou z výjimek byl kolínský rodák Václav Radimský (1867–1946). O jeho impresionistické obrazy byl v Paříži takový zájem, že si za výdělky koupil a zrekonstruoval mlýn na řece Seině, který mu sloužil jako ateliér, a zřejmě jako vůbec první z českých výtvarníků si pořídil luxusní auto.

Radimský byl talent od pánaboha. Vystudoval ve Vídni a v Mnichově a pak jako jednadvacetiletý vyrazil do Francie. Spřátelil se s malířem Paulem Cézannem a ten ho přivedl ke Claudu Monetovi. Nejslavnější z impresionistických krajinářů Radimského na celý život okouzlil. Převzal metody jeho práce i způsob jeho vidění přírody. Obdobně jako Monet měl rozmalované stejné motivy a měnil podobu obrazu jen podle toho, zda krajina byla ozářená sluncem ráno, v poledne či večer nebo jak se proměňovala během ročních období.

Asi to byl vřelý vztah k Monetovi, který Radimského přiměl k tomu, aby se usadil v Giverny. V této vesnici na řece Seině, asi osmdesát kilometrů od Paříže, kde dnes žije 500 obyvatel, si Monet našel svoje vysněné království. Statisíce návštěvníků tu ročně navštíví jeho velký dům s ateliérem, a především nádhernou japonskou zahradu, kterou Monet budoval se stejným zaujetím jako mlžné opary na svých obrazech.

V Giverny se kvůli králi impresionismu ubytovala řada malířů, zejména z USA, ale rodák z Čech s rakouským pasem v kapse svým talentem všechny převyšoval. V sedmadvaceti Radimský zazářil na Pařížském salónu, v jednatřiceti jeho obrazy kupovala tak renomovaná muzea, jako je Nová pinakotéka v Mnichově. Dvě krajiny si nadšeně zakoupil sám tehdejší francouzský prezident Raymond Poincaré.

Radimský po zásluze zbohatl. Kousek od Giverny si koupil velký mlýn, měl zahradu, kde se zájmem pěstoval květiny, miloval rybaření i lov, a hlavně maloval jako o život. Za motivy vyjížděl automobilem nebo na loďce, kde s ním čas od času maloval i sám Monet, který se jinak malířům vyhýbal, ale Radimský byl zjevně výjimkou. Jistě mladíkovi z Čech s nadšením ukazoval i svoji zahradu, kde Václav zřejmě i maloval.

Radimský se projevil jako zdatný obchodník i v jiných oborech, než bylo malířství. Společně s bratrem Ladislavem provozoval podnik na výrobu šunky, paštik, zaječích ragů a husích jater a to vše v konzervách vozil do Francie. Do Čech naopak dodával víno a šampaňské. Kvůli obchodu cestoval Radimský i jinam, třeba do Londýna, a vždy tu také maloval a vystavoval. Dařilo se mu prostě vše, na co sáhl.

Jeho štěstí skončilo vypuknutím první světové války. Radimský byl rakouským nižším důstojníkem v záloze, sloužil jako poručík u dragounů, takže ho francouzská policie zatkla jako nepřítele státu. A majetek – zřejmě včetně obrazů – mu byl zabaven. Nic mu nepomohlo, ani to, že jeho manželka byla Francouzka a pocházela ze spořádané rodiny, která ve Vernonu vlastnila autoservis a benzínovou čerpací stanici. Malíř byl nekompromisně vězněn v Rouenu.

Z vězení se dostal až na přímý zásah francouzského ministerského předsedy Georgese Clemenceaua. Clemenceau poznal Radimského u Moneta a koupil si i jeho obraz. Nepříjemnosti tím nekončily. Českého malíře čekala internace v Gouletu, kde bydlel. Tehdy vytvořil i Krista trpícího na kříži, jeden z mála svých figurálních obrazů. Francie Radimského nesmírně zklamala, těžce nesl vzpomínku na uvěznění i nucený pobyt, a byl tak roztrpčen, že po skončení války se rozhodl pro návrat domů.

Ale i v Čechách hledal stále svoji Francii. Jen řeku Seinu mu nyní nahradilo Labe. „Maloval znovu a znovu vodní hladinu, zářící, zčeřenou, klidně plynoucí, ve slunci i za bouřky, v obměnách dne i roku,“ napsala Naděžda Blažíčková-Horová v knize o Radimském. Mohl by malovat jinak? Tato přední česká historička umění také poukazuje na rozdíl mezi přístupem Antonína Slavíčka a Václava Radimského. Slavíček svoji „impresi“ spojoval se silným českým vztahem k expresi, zatímco Radimský zůstával za všech okolností elegantním francouzským impresionistou. Vyčítali mu to.

Malíř Josef Čapek třeba v recenzi na jeho výstavu v Topičově salónu v roce 1920 napsal: „Pro moderní krajinářství měla býti tato záliba pro přírodní náladovost jen epizodou, avšak z epizody stala se odbočka, cesta poněkud bludná, jež nezdá se vésti někam dále.“

Mohl ale někdo chtít po úspěšném třiapadesátiletém Radimském, aby najednou začal malovat jinak? Sám Claude Monet svoje nejkrásnější Lekníny, které dnes obdivují milióny turistů jako zázrak v pařížské Orangerii, maloval v době, kdy v Paříži vládl kubismus, fauvismus, orfismus, a dokonce začínal už surrealismus. A dnes to téměř nikdo nevnímá jako nějaké opožděné umělecké poselství.

Radimský zemřel 31. ledna 1946 v devětasedmdesáti na zápal plic. Na výstavě Světlo v obrazech je zařazen mezi velikány českého moderního umění.

 

Peter Kováč

 

K výstavě:

http://www.stavitele-katedral.cz/praha-svetlo-v-obraze-nejvetsi-vystava-ceskeho-impresionismu/


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru