Praha: Velká matka Ericha Neumanna vyšla česky (nakladatelství Malvern)

Zásluhou nakladatelství Malvern se do rukou českých čtenářů dostává slavná kniha Velká matka, kterou napsal před sedmdesáti lety německý filozof, lékař a psycholog Erich Neumann. Neumann patřil mezi oddané žáky C. G. Junga, ostatně knihu mu jako učiteli a příteli věnoval. Pravidelně také vyučoval na Institutu C. G. Junga v Curychu.

První část knihy je věnována z velké části objasnění Jungovy teorie archetypů. Neuman sám označil analýzy archetypů a symbolů jim vlastních za základní úkol analytické psychologie. S tím podle něj také souvisí sledování jejich viditelných projevů ve vyobrazeních, jaká známe z archeologických nálezů a dějin výtvarného umění, ale také v literární tradici nejrůznějších mýtů a bájí lidstva.

V Neumannově (a Jungově pojetí) se tak psychologie dostává do souvislostí s vědou o mytologii, ale také s dějinami umění a kultury, literární vědou a religionistikou a také s etnologií nebo archeologií. Pro všechny, kteří se těmito obory zabývají nebo se o ně zajímají, je kniha zajímavým čtením. Archetyp je věčně přítomný v lidském nevědomí. Prvotní archetyp se projevuje v rané fázi lidského vědomí, které Neuman prozkoumal v knize Dějiny počátků vědomí. Symboly pak představují viditelné zobrazení archetypu. ¨

Zatímco první část je určena spíše pro psychology jungovského zaměření, dobrodružství poznání pro ostatní začíná druhou částí. Neumann představuje archetyp Velkého ženství a Velké matky na základě historických textů, mýtů, archeologických nálezů a uměleckých děl, zabývá se fenomenologií ženských podob nevědomí, jak zní podtitul jeho knihy.

Kapitola Pravěká bohyně se vztahuje k soškám venuší v oblasti od Sibiře až po Pyreneje. Za typickou Velkou matku doby kamenné považuje Willendorfskou venuši, o které se nedávno rozborem materiálu zjistilo, že pochází z jižní Moravy. Do Willendorfu se asi dostala po řece Moravě a po Dunaji. Venuše v pravěku dominují. Neumann spočítal, že na 55 ženských figurek připadá 5 mužských, i když v jejich případě je identifikace někdy sporná na rozdíl od jednoznačných ženských figur.

Z doby bronzové Neumanna zaujaly hliněné nádoby s ženskými atributy. Podle mytologie první nádoba byla zformována na ňadrech krásné Heleny. Ze starověku přebíhá do etnografie přírodních národů. Ženy Zuniů dělají džbány ve tvaru ženských prsou a bradavku dodávají, až když je nádoba zcela hotová, jinak by ženy byly neplodné.

Umění, řemeslo se tady spojují s magií.

Ňadra hrají roli i v symbolice. V Efezu se ctila bohyně s mnoha prsy a stejně tak ve starém Mexiku existovala bohyně nazývaná Žena se čtyřmi sty ňadry. Autor pak dovedně sleduje vrstvení symbolů, propojení symbolů ženy a symbolů zvířat, od vepřů až po hady. Zdůrazňuje také posvátný význam vystavování klína, s nímž mimo jiné souvisí i symbolika brány a dolmenu. Velká matka jako také paní porodu a plodnosti, paní deště a úrody a také paní zvířat.

Žena nebyla vždy jen pozitivním archetypem. Negativní protiklad nabízí strach, hrůzu a děs: Děsivá matka. Lůno se promění v ničivý chřtán podsvětí. Neuman tento archetyp sleduje od mytologie staré Indie s bohyní Kálí až po řecké Gorgony. Velká matka je také matkou kamenů, kamenných nástrojů a ohně. U amerických indiánských civilizací význam obětního nože z obsidiánu jako nástroje smrti byl spojen s jejím kultem. S jistou nadsázkou lze snad říci, že to je občas Frazerova legendární Zlatá ratolest (české vydání 1994) viděná očima psychologa.

Velká matka je také velké ikonografické téma, od pravěké Willendorfské venuše až po Masacciovu Svatou Annu samotřetí, namalovanou v dobách počátků florentské renesance. Výlety do oborů dějin umění byly trvalým zájmem Neumanna, ostatně věnoval se rozborům díla Leonarda da Vinciho nebo Marca Chagalla.

Konečná interpretace Velké matky, zejména v době paleolitu a neolitu, bude vždy spekulativní. Archeolog Karel Absolon, který vedl vykopávky v Dolních Věstonicích, kupříkladu v roce 1938 napsal s myslí na pravěké venuše: „Tyto figurky vděčí za svůj vznik sexuálně biologickým, erotickým motivacím.“ Marija Gimbutasová, autorka vynikající knihy The Goddesses and Gods of old Europe, zase napsala: „Pro nás jsou přirozeně vulva, prsy a hýždě sexuální symboly – nemůžeme prostě uniknout ideálům století, v němž žijeme. Pro ně to zřejmě byly symboly zrození, daru života, plodnosti a regenerace.“ Mám doma vědeckou kopii čili faksimile Willendorfské venuše, a až když ji člověk drží v dlani, zjistí s překvapením, jak dobře je tvarovaná, aby padla do dlaně. Konkrétně v tomto případě si dovedu představit, že ji mohla v ruce pevně tisknout žena, která právě rodila.

Velká matka je dnes už klasickou knihou, nicméně stále jde o velice zajímavé čtení, a to zejména díky tomu, že se Erich Neumann na umělecké jevy a témata dívá z trochu jiné perspektivy než archeologové nebo historikové umění, což je u jeho textů to nejinspirativnější.

Peter Kováč

Erich Neumann: Velká matka. Fenomenologie ženských forem nevědomí, překlad Petr Patočka, Malvern, Praha 2023, 620 stran, cena u nakladatele 500 Kč

Internet:

https://malvern.cz/kniha/erich-neumann-velka-matka-fenomenologie-zenskych-forem-nevedomi/