Praha: Velkolepá výstava malíře Karla Škréty jako zakladatelské osobnosti baroka v Čechách

Národní galerie připravila organizačně i odborně pracnou výstavu, která ve dvou reprezentativních pražských prostorách, ve Valdštejnské jízdárně a v Jízdárně Pražského hradu, představuje dílo Karla Škréty (1610-1674), zakladatelské osobnosti barokní malby v Čechách.

Historiku Vítu Vlnasovi, hlavnímu koordinátorovi, a jeho kolektivu se podařil husarský kousek. Navázali na odkaz pražské škrétovské výstavy Jaromíra Neumanna z roku 1974 a navíc k tomu přidali dosud ojedinělou konfrontaci umělcových obrazů s významnými díly jeho evropských současníků, zejména velikánů benátské a boloňské školy.

Vyžadovalo to značné diplomatické vyjednávání s kurátory evropských a amerických muzeí, ale díky tomu můžeme poprvé objektivně konstatovat, že Škréta nebyl hvězdou jen v rámci našeho malého regionu, ale že jeho tvorba by se ctí obstála v Německu, Nizozemí i v samotné kolébce baroka, v Itálii.

Stačí ve Valdštejnské jízdárně pouhé srovnání Škrétova Zvěstování Panně Marii s obdobnou kompozicí Guida Reniho z italského Ascoli nebo Lodovica Caracciho z muzea v Janově, aby bylo zřejmé, že pražský rodák, pokud by zůstal natrvalo v cizině, mohl dnes patřit mezi malíře, kteří by nechyběli v žádném lepším přehledu dějin barokního umění.

Škréta je v Praze představen jako vynikající malíř portrétů, obrazových alegorií i velkých oltářních obrazů, reprezentativně je zastoupen i jako šikovný kreslíř. Zařazena je tu i tvorba jeho syna, četné práce žáků a dílenských spolupracovníků.

Vrcholem výstavy je Škrétův pozdní pašijový cyklus, který je v Jízdárně Pražského hradu konfrontován s díly malířových benátských a boloňských vrstevníků. Vynikne tak nejvíce malířova originalita, schopnost po svém tlumočit dramatickou řeč evangelií a vytvořit opus, který by se ctí obstál po boku mistrů velikosti Tiziana či Rembrandta.

Skvěle vypadá i velký a cenově velmi přijatelný katalog, i když Vlnasova volba mnoha spolupracovníků vedla k trochu nestejné odborné úrovni jednotlivých příspěvků a katalogových hesel.

Přesto jsem - zejména jako pamětník Neumanovy výstavy z roku 1974 - v něčem rozčarován. Podle mého názoru bylo zvoleno ne příliš vhodné instalační uspořádání obou výstav. Valdštejnská jízdárna se jeví jako přeplněná, Jízdárna Pražského hradu poloprázdná. Mohutné architektonické kulisy ve Valdštejnské jízdárně obrazy ubíjejí, na Hradě z nich vytvářejí téměř „poštovní známky" v kontrastu k přehnané monumentalitě obrovských panelů.

Dobrá snaha organizátorů konfrontovat mistrovy originály s díly i průměrných umělců vyzněla tak, že divák neví, co je vlastně Škréta a co je obraz někoho jiného. Opticky a instalačně to není nijak rozlišeno a vše se divák dočte jen na popiscích. Pro důvěrné znalce malířova díla je to přijatelné, pro laika tak trochu estetická pohroma.

Navzdory tomu považuji výstavu za kulturní událost a dík patří Národní galerii, že nově a - jak se s oblibou říká - v kontextu ukazuje Škrétovo umění, které bylo ve své době ambiciózní tvůrčí výzvou mnoha jeho evropským vrstevníkům.

Je docela dobré si také uvědomit, že Karel Škréta vyrostl v době, kdy Čechy byly ekonomicky i duchovně zbídačené třicetiletou válkou, kdy se vytvořila kasta vítězů, kteří bezohledně berou vše, a těch druhých, politicky a nábožensky nespolehlivých, a navzdory tomu tato země měla trvale tvůrčí potenciál, jaký by nám mohli jinde závidět. Snad je v tom jistá naděje i pro naši současnost.

PhDr. Peter Kováč

Karel Škréta (1610-1674): Doba a dílo, Jízdárna Pražského hradu a Valdštejnská jízdárna, otevřeno denně do 10. dubna 2011 od 10 do 18 hodin, základní vstupné 200 Kč, rodinná vstupenka 300 Kč.

Dodatek:

Výstava obsahuje celkem 400 exponátů, jež poskytla zhruba stovka zapůjčitelů - veřejných sbírek, církevních institucí a soukromých sběratelů z Česka, Německa, Rakouska, Itálie, Nizozemí a USA. Mezi nejvýznamnějšími evropskými muzei, která do Prahy zapůjčila díla ze svých sbírek, lze jmenovat alespoň galerie vídeňské (Albertina, Kunsthistorisches Museum, Österreichische Galerie Belvedere), dále berlínská Státní muzea, florentské Uffizie či Pinacotecu Nazionale v Bologni. Mezinárodní autorský tým stál rovněž u zrodu vědeckého katalogu výstavy (670 stran, ed. Lenka Stolárová - Vít Vlnas).

Internet:

http://www.ngprague.cz/cz/77/0/2713/sekce/karel-skreta-1610---1674-doba-a-dilo/