Praha: Velkorysá výstava Porcelán na Pražském hradě vzbuzuje nadšení i značné rozpaky

Po dlouhé době, kterou zapříčinila rozsáhlá rekonstrukce, byla v prostorách Letohrádku Královny Anny otevřena velká reprezentativní výstava s názvem Porcelán na Pražském hradě - Krása a užitek, tedy výstava, která by svým zaměřením nepochybně mohla přilákat větší počet návštěvníků.

Podle názvu bychom mohli očekávat výstavu, která veřejnosti poprvé v takové celistvosti představí porcelánové předměty, jednotlivosti i celé soubory, tak jak se do sbírek Pražského hradu postupně dostávaly od doby Rudolfa II. až po současnost. Návštěvníci by tak mohli obdivovat postupné proměny tohoto ušlechtilého materiálu od jeho vzniku v Číně, přes první míšeňské práce z počátku 18. století až po současná „designersky" vytříbená díla z konce 20.století.

Autorský tým pod vedením Jaroslava Sojky navíc do výběru zařadil nejen práce ze samotného Pražského hradu, ale rovněž z reprezentativních prostor zámku v Lánech, které jsou běžnému návštěvníkovi nedostupné a také předměty z bývalých císařských držav, jako byly Ploskovice a Zákupy. K dokreslení atmosféry dobového stolování byly do výběru přiřazeny i předměty z dalších významných českých i zahraničních sbírkových institucí.

Již velký plakát vyzývající k návštěvě této výstavy však ukazuje, že s touto reprezentativní výstavou nebude vše v úplném pořádku a že autoři některé aspekty velkého výstavního projektu výrazně podcenili. Na zmíněném plakátu není, navzdory logice, zobrazeno dílo z porcelánu, ale najdeme zde kameninový džbán s cínovým víkem, typickou německou práci z období kolem roku 1700, tedy předmět, který vznikl pravděpodobně ještě dřív, než první evropský porcelán v Míšni. Kurátoři výstavy totiž hned z počátku rezignovali na jakoukoli ustálenou terminologii a výstavu navzdory názvu koncipovali v mnohem širším záběru.

Na výstavě tak najdeme nejen porcelán, ale vlastně výběr veškerého keramického zboží, které se ve sbírkách Pražského hradu podařilo nashromáždit, tedy i běžnou hrnčinu, italskou majoliku, holandskou či německou fajáns nebo kameninu. Tyto soubory tvoří ve výstavě podstatnou a nezanedbatelnou část.

Potenciální divák je tak poněkud zmaten a dezorientován, ten poučenější se ptá, zda jde o chybu či přehmat, ten méně poučený se zase může domnívat, že pod pojem porcelán lze zařadit vlastně veškeré keramické zboží. Při vstupu do výstavy tak návštěvník poznává, že její autoři svojí laxností k termínům zasadili výstavnímu projektu předem výrazný knokaut, neboť zpochybnili serióznost celé badatelské práce.

Přitom výstava je ve svém rámci velkoryse koncipovaná. V dolním patře Letohrádku jsou díla řazena chronologicky a podle místa vzniku, v horním patře pak autoři provedli menší exkurz do vývoje stolování a za pomoci srovnávacího materiálu z dalších sbírek vytvořili spektakulární iluzi připravené hostiny pro několik generací. Tímto rozdělením nakonec dokázali návštěvníkovi tlumočit zajímavou myšlenku setkání několika odlišných způsobů stolování, což projekt nepochybně obohatilo.

V přízemí najdeme ukázky z bohatého archeologického výzkumu Hradu, které nám mohou dobře přiblížit některé typy nejstaršího zde skutečně porcelánového nádobí používaného v našich zeměpisných šířkách, ač se nám celistvé předměty ve sbírkách intaktně nedochovaly. Tyto předměty jsou na výstavě torzálně doplněny srovnávacím materiálem, který ovšem plně neodpovídá vystaveným exponátům, neboť se v našich sbírkách nenachází.

Pro lepší srovnání by možná v tomto případě pomohlo zařazení fotografického materiálu obdobnějších uměleckých děl ze zahraničních sbírek než ne zcela identický trojrozměrný materiál. Zbytek prvního sálu je věnován dálněvýchodním pracím, tedy porcelánu a rovněž i kamenině z Číny a Japonska.

Největší část vystaveného souboru tvoří velké dekorativní předměty, vázy, akvária a mísy,které se ovšem do sbírek Hradu dostávaly často sekundárně až v 19. a 20. století. Bohužel zde některé exponáty nemají přesné určení a například japonské běžné porcelánové mísy z Arity konce 19.století jsou návštěvníkovi představovány jako vrcholné porcelánové práce o sto let starší.

Další část výstavy je nejprve věnována majolice a fajánsi potom konečně i porcelánovému zboží, jehož užívání začalo od druhé poloviny 18.století v aristokratických kruzích začalo převládat. Za všechny vystavené exponáty zmiňme aspoň soubor modře dekorované deftské fajánse jak se sbírek Pražského hradu tak zámku v Lánech, doplněný unikátním a v českých sbírkách zcela ojedinělým souborem z lobkovických sbírek, který však nemá bezprostřední souvislost se sbírkami Pražskému hradu a jeho zařazení do této výstavy je proto poněkud sporné.

Z porcelánové části bychom neměli opominout několik výrazných ukázek sladce zdobeného francouzského porcelánového zboží, většinou však až z 1. poloviny 19.století. Vrcholným dílem je také velká empírová váza ve tvaru kratéru z petrohradské porcelánové manufaktury, která se do sbírek Hradu dostala až po druhé světové válce, původně však snad patřila do sbírek saských kurfiřtů v Drážďanech. Reprezentativně je na Hradě zastoupena také tvorba vídeňské porcelánové manufaktury a rovněž mladší práce z Míšně většinou však opět až z 19.století.

Horní patro Letohrádku obsadila již zmíněná fiktivní hostina, stolování císařů i prezidentů. Vývoj v dekorech a tvarovou rozmanitost můžeme obdivovat na prostřeném stole s předměty z pěti souprav ze sbírek Silberkammer ve Vídni, které výstavu výrazně obohatili. Pandám k němu tvoří ukázka stolování československých a českých prezidentů, T.G. Masaryka, E. Beneše ale i A. Novotného, G. Husáka nebo našich současníků.

Doplněk této tabule je tvořen vitrínami představujícími kulturu stolování na dalších císařských zámcích v Ploskovicích nebo Zákupech. Prostor je však věnován i připomenutí dobové hygieny, kterou reprezentuje především oblíbené zboží anglických a francouzských manufaktur, které bylo vzorem i pro některé české producenty v 1. polovině 19.století, jako například mladé manufaktury ve Vranově nad Dyjí, Dalovicích, Praze nebo Lokti. Ačkoli představovaný soubor přibližuje řadu velmi zajímavých předmětů, autoři i zde podcenili jejich jasnou a srozumitelnou prezentaci. Jak jinak by se ve vitríně nazvané anglická kamenina mohly objevit ukázky loketské porcelánové produkce?

Výstava Porcelán na Pražském hradě patři bezesporu k výrazným počinům letošní kulturní pražské sezóny, bohužel však nese znaky nedotažené odborné práce. Ačkoli nelze autorskému kolektivu upřít snahu o vytvoření reprezentativního honosného výstavního projektu, zmíněné nepřesnosti ukazují slabiny celé kurátorské práce, které jen podtrhují rozpaky, které v nás celá výstava po jejím shlédnutí zanechá.

PhDr. Filip Suchomel,

historik umění a japonolog

Porcelán na Pražském hradě: Krása a užitek, pořadatel: Správa Pražského hradu, kurátor: Jaroslav Sojka (historik umění, oddělení uměleckých sbírek SPH), 24. 5. 2011 - 11. 9. 2011, Letohrádek královny Anny, otevírací doba: denně od 10.00 do 18.00 hodin, vstupné: základní 110,- Kč, snížené 60,- Kč, rodinné 180,- Kč.

Internet:

http://www.hrad.cz/cs/prazsky-hrad/kalendar-akci-na-prazskem-hrade/339.shtml

http://www.kulturanahrade.cz/cs/vystavy/program/porcelan-na-prazskem-hrade-57.shtml