Praha: Vyšehrad vydává v nové a rozšířené podobě velkolepou knihu Heleny Soukupové Anežský klášter v Praze

Anotace:

Nakladatelství Vyšehrad vydalo v nové a rozšířené podobě velkolepou knihu Anežský klášter v Praze, životní dílo významné české historičky umění Heleny Soukupové. Slavný klášter a první gotickou stavbu v Praze založila členka královské dynastie Přemyslovců sv. Anežka (1211-1282), která patří mezi velké duchovní osobnosti středověké Evropy.

Autorka se v deseti kapitolách postupně zabývá osobou zakladatelky, vznikem a vývojem františkánského řádu i jednotlivými etapami stavebního vývoje kláštera; těžiště její práce spočívá v interpretaci ikonografického programu stavby i výtvarných památek s ní spojených (obrazy, rukopisy, sochařská a zlatnická díla) a také v detailní stylové analýze architektury a jejího významu pro dějiny rané gotiky v Čechách i ve střední Evropě.

PhDr. Peter Kováč

Soukupová Helena, Anežský klášter v Praze, druhé rozšířené a doplněné vydání, formát:240x330 mm, počet stran: 464, nakladatelství Vyšehrad, Praha 2011, doporučená prodejní cena 1298 Kč, do 31. října 2011 je zaváděcí cena knihy 999 Kč!

Internet:

http://www.ivysehrad.cz/historie-a-literatura-faktu/kulturni-historie/1924-2/anezsky-klaster-v-praze

Úvodní slovo Heleny Soukupové:

Když jsem před lety psala monografii o Anežském klášteře v Praze, byla situace v zemi velmi neutěšená. Nebylo možné získat zahraniční literaturu ani cestovat a o některých tématech ani psát. Stav země silně kontrastoval se slavnou minulostí i odpovědným přístupem a vizí někdejších panovníků. Považovala jsem za svou povinnost zdůraznit význam historické epochy, jíž jsem se zabývala, a na příkladu osobnosti sv. Anežky a díla, které v Praze vykonala, umožnit srovnání a povzbudit. Velkorysý program kláštera skrývající Anežčin soudobý portrét, její soukromou oratoř i místo hrobu mi byl oporou. Stejně tomu bylo s určením do té doby neznámého pohřebiště Přemyslovců a jeho mimořádnou vybaveností.

Postupně se odkrýval obsah přesahující staletí a vytvářející státotvorný program dalších generací. Bylo dílem „vyšší režie", že krátce před vydáním monografie byla Anežka po mnoha staletích úcty 12. listopadu 1989 papežem Janem Pavlem II. svatořečena a týden nato (17. listopadu) došlo k „sametové" revoluci. V klášteře se konala děkovná shromáždění a monografie, která v den volby prezidenta Václava Havla opouštěla tiskárnu, byla záhy rozebraná. Od té doby zaznamenal klášter i česká společnost řadu změn. Otevřely se hranice, bylo možné navštívit místa vážící se k historii pražského kláštera (Assisi, Vídeň, Paříž i Svatou zemi) a vidět problematiku v širších souvislostech. Výsledky monografie byly obecně přijaty a podnítily u nás i v zahraničí četné studie o Anežčině životě i mendikantské architektuře. Její portrét i programpohřebiště se staly součástí mnoha historických a uměleckohistorických publikací.

Téma obohacovaly i další počiny. Postupně vycházely české překlady františkánských pramenů a životopisy františkánských světců, publikace zabývající se ženskou spiritualitou a postavením žen ve středověku, četné katalogy výstav i souborných prací o středověkém umění. V roce 1994 se připomínalo osmisté výročí narození sv. Kláry, poté výročí jejího úmrtí (2003) a svatořečení (2005) i osmisté výročí narození sv. Alžběty Durynské (2007), všechna provázená významnými aktivitami, výstavami a publikacemi. Pozornost se věnovala také císaři Fridrichu II. (2008) a rodu Štaufů (2010).

Nové výsledky bádání upřesnily některé dílčí otázky, otevřely jiné a přinesly nové úhly pohledu. Staly se výzvou vrátit se k tématu Anežčiny osobnosti a jejího kláštera, věci znovu promyslet a zhodnotit. Nabádaly k tomu i změny v Anežčině klášteře: uvolnily se svatyně a došlo k proměně stálé expozice Národní galerie, kde umění 19. století bylo v roce 2000 nahrazeno uměním vrcholného středověku. V roce 2002 postihla klášter povodeň, po níž následovala náročná rekonstrukce. Objevila se řada unikátních detailů, které vedly k novým zjištěním, a podařilo se upřesnit některé stavební a slohové prvky i vybavenost kláštera v raném středověku.

V muzejních sbírkách jsem měla možnost zhlédnout dosud neznámé archeologické nálezy - keramiku, sklo, předměty denní potřeby a další. Podařilo se doložit dlouho hledanou významnou iluminátorskou dílnu včetně dosud neznámých rukopisů a určit řadu náhrobních kamenů. Kniha přináší i zjištění týkající se Anežčiny legendy, jednotlivých etap rekonstrukce kláštera a aktuální fotografie. Její nové, doplněné a rozšířené vydání je poctou k chystanému osmistému výročí Anežčina narození.

Při této příležitosti bych ráda poděkovala Jeho Eminenci pražskému arcibiskupovi Dominiku Dukovi OP za upřímný zájem o osobnost světice a velkou morální posilu. Vřelým díkem jsem rovněž zavázána Jeho Milosti P. Jiřímu Kopejskovi O.Cr., velmistrovi Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou, ing. Pravomilu Novákovi za odvahu uskutečnit náročný vydavatelský projekt a v neposlední řadě i vedení Národní galerie v Praze, zejména prof. Vítu Vlnasovi,řediteli Sbírky starého umění, za jeho podporu.

Vydání knihy by nebylo možné bez pomoci mnoha přátel a odborných institucí, jimž rovněž upřímně děkuji: doc. PhDr. Luboši Jiráňovi, CSc., řediteli Archeologického ústavu AV ČR, PhDr. Ivaně Boháčové, PhD., vedoucí oddělení archeologie středověku, a Mgr. Marcele Starcové z Archeologického ústavu AV ČR, PhDr. Miroslavě Šmolíkové, vedoucí oddělení archeologických sbírek Muzea hlavního města Prahy, a Haně Nedvědové, správkyni depozitáře archeologických sbírek tamtéž; dále Mgr. Milanu Němečkovi, PhD., řediteli Správy majetku Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou, PhDr. Luboši Sršňovi, PhDr. Daně Stehlíkové a Mgr. Martě Vaculínové, Ph.D., z Národního muzea v Praze; PhDr. Jiřímu Halatovi z Archivu Pražského hradu, MgA. Marcele Vichrové, PhDr. Štěpánce Chlumské, ing. arch. Marcele Znamenáčkové a Mgr. Tomáši Hilmarovi z Národní galerie v Praze; PhDr. Aleně Pazderové, PhDr. Heleně Klímové a Mgr. Jitce Křečkové z Národního archivu, doc. Pavlu Černému z Palackého univerzity v Olomouci, pracovníkům Národní knihovny, Národního památkového ústavu, Archivu hlavního města Prahy, Archivu architektury a stavitelství Národního technického muzea a četným dalším. Ze zahraničních institucí děkuji zvláště Bavorské státní knihovně v Mnichově (oddělení rukopisů a starých tisků) za možnost reprodukovat rukopis latinské Bible, Württemberské zemské knihovně ve Stuttgartu za barevnou reprodukci Anežčiných rodičů z Žaltáře Hermana Durynského a Státnímu archivu v Drážďanech za snímky dvou pečetí. Děkuji také Univerzitní knihovně ve Vratislavi, oddělení rukopisů, a Fitzwilliam Muzeu v Cambridgi za zhotovení snímků a možnost reprodukce vzácných rukopisů z jejich sbírek. Dále děkuji dr. Hermanu Reidelovi, řediteli Diecézního muzea v Řezně, prof. Andrzeji Grzybkowskému z Varšavské univerzity a přátelům PhDr. Mahuleně Nešlehové z Ústavu dějin umění AV ČR, PhDr. Evě Wolfové a PhDr. Jakubovi Vítovskému.