Praha: Vyšel inspirativní výběr textů o pozdně středověkých křížových výpravách

Nakladatelství Lidové noviny vydalo podnětnou publikaci nazvanou „Křížové výpravy v pozdním středověku" s podtitulem „Kapitoly z dějin náboženských konfliktů". Jedná se o první knihu v češtině, která přibližuje pozdní fázi křížových výprav.

 Do „sborníku" přispělo čtrnáct historiků z Francie, České republiky, Německa, Rumunska a Velké Británie. Najdeme mezi nimi světově uznávané odborníky (František Šmahel, Werner Paravicini, Philippe Contamine, Norman Housley) i medievisty „nejmladší" generace (Jaroslav Svátek, Benjamin Weber).

Křížové výpravy jsou jedním z fenoménu středověku a trvaly půl tisíciletí. V povědomí je zejména období prvních výprav do Svaté země (1095-1291), jemuž je věnována neustálá pozornost. Křižácké myšlenky ale nezemřely s posledními křižáky, kteří v roce 1291 opustili Svatou zem, nýbrž žily v křesťanském společenství dál a přizpůsobily se změnám situace.

Právě pozdní fáze křížových výprav (v období pozdního středověku a raného novověku, časově od konce 14. věku do počátku 16. století) se od osmdesátých let minulého století těší velkému zájmu historiků. Kruciáta již není jen tažením za osvobození Jeruzaléma od nevěřících, nýbrž válkou za víru, kterou vyhlásil papež a jejímž symbolem se stal kříž.

V posledních letech vyšlo velké množství publikací a uskutečnily se i četné projekty, jež se věnují problematice pozdních výprav. Významným mezinárodním projektem, který „pomohl" také ke vzniku celé publikace, je několikaletá spolupráce mezi českým Centrem medievistických studií a Univerzitou v Toulouse nazvaná „Pozdní křížové výpravy: střety mezi konfesemi ve 14.-15. století". V rámci projektu se uskutečnily každý rok dvě vědecké konference a některé z příspěvků byly přeloženy a zařazeny i do tohoto sborníku.

Nedávno se objevily také práce, jež se zabývají okrajovými tématy, která byla doposud opomíjena. Tematicky se studium pozdních kruciát rozšířilo, bohužel se v nich docela málo objevují témata „česká". Vždyť právě české země byly v 15. století významnou oblastí spjatou s náboženskými konflikty. Křížové výpravy nebyly namířeny pouze proti nevěřícím, Turkům a Arabům, ale i proti nepřátelům uvnitř církve. Křižákem byl tedy i bojovník s kacíři a politickými odpůrci katolické církve.

Pozdní středověk je také obdobím teorie křížových výprav, postupně vznikaly různé křižácké projekty. Kruciáta, přesněji boj proti nevěřícím, se stala důležitou součástí šlechtického hodnotového systému. Významná role připadla také papežům, kteří se zejména po roce 1453 snažili vyburcovat evropské mocnosti k válce s Turky, kteří vítězně táhli Balkánským poloostrovem. Turky se ale podařilo pouze přibrzdit.

Již se nepodařilo uskutečnit velké křižácké tažení a tak se obrana stala záležitostí především vladařů zemí, které byly v reálném nebezpečí. Samotná myšlenka křížové výpravy byla velice inspirativní. Církev neustále vyzývala ke křížovému tažení a setkávala se s různou odezvou. Kruciáta měla vliv i na každodenní život pozdně středověké a raně novověké společnosti.

Publikace nenabízí souhrnný pohled na tématiku pozdních kruciát, ale jejím cílem je ukázat různorodost náboženské konfrontace ve sledovaném období. Kniha je rozdělena do pěti oddílů.

První část nazvaná „Strategie války s nevěřícími" je věnována teorii křižáckých tažení. Philippe Contamine představuje jednoho z předních teoretiků výprav, francouzského „spisovatele" Philippa de Mézières. Dále je pozornost věnována strategickému významu ostrova Kypr při plánování křížových výprav. Zajímavé je „zamyšlení" Benjamina Webera, zda existovaly v pozdním středověku papežské křižácké projekty. Poslední příspěvek se pak zabývá významem kardinálského kolegia v rámci příprav i průběhu kruciát.

Druhý tematický oddíl - Křížové výpravy proti husitům - představuje husitské války v rámci pozdních kruciát. Jedná se o téma, které je badateli docela přehlíženo, i když v dané problematice má své místo. Všechny stati přibližují husitskou „otázku" zvnějšku. Birgit Studt se věnuje protihusitské propagandě papežství a koncilu.

Na ni pak navazuje svým příspěvkem Pavel Soukup. Velice zajímavý je určitě třetí text Jaroslava Svátka o burgundském protihusitském projektu „Návod jak vést válku proti českým heretikům", jehož „autorem" byl s největší pravděpodobností flanderský šlechtic Guillebert de Lannoy, který působil na dvoře burgundského vévody Filipa Dobrého jako diplomat a poradce ve vojenských otázkách.

Třetí blok představuje různá křižácká bojiště 14. a 15. století. Čtenář se seznámí se dvěma rytíři, kteří se zúčastnili křížové výpravy. Jacques Paviot představuje proslulého maršála Boucicauta, jehož život byl jedním velkým dobrodružstvím. Werner Paravicini se pak věnuje tažení Gastona z Foix do Pruska. Gaston Fébus, jenž je znám především díky úžasné „Knize o lovu", se v mládí účastnil výpravy, o níž ale chybí souvislejší dobové informace. Paravicini se proto pokusil na základě dochovaných zpráv o zajímavou rekonstrukci neexistujícího pramene v podobě, jakou by mu dal známý kronikář Jean Froissart.

Beze sporu objevným příspěvkem je text Oliviera Marina, v němž se autor věnuje cestopisu „Putování k Svatému hrobu" z roku 1493, jehož autorem byl český šlechtic Jan Hasištejnský z Lobkovic. Velice zcestovalý Jan z Lobkovic není jediným autorem, který v té době psal o cestě k Božímu hrobu, ale je jediný, který se hojně zmiňuje o Turcích. Marin hledá odpověď na otázku, co jej k tomu vedlo?

Poslední studie třetího oddílu se zabývá obrazem a odrazem křížových výprav v díle benátského malíře zvaného Carpaccio, v jehož díle se objevují první orientální motivy na konci 15. století, nejvíce mu pak ale posloužily na obrazech z počátku století šestnáctého. Křížová výprava na nich má již jinou ikonografickou funkci. Sloužila k „vyřizování účtů" mezi jednotlivými benátskými šlechtickými rody.

Předposlední blok se opět vrací k českému tématu, jak dosvědčuje jeho název „Turecké nebezpečí a plán Jiřího z Poděbrad". Klíčovou osobností byl Antonio Marini z Grenoblu, jenž byl autorem významného „memoranda o udatném postupu proti Turkovi", které předcházelo plánu tzv. mírové organizace evropských panovníků Jiřího z Poděbrad.

František Šmahel poprvé přeložil celý text memoranda i do češtiny. Se snahami českého krále byly spjaty i diplomatické aktivity, kterým se věnují hned dva příspěvky, jeden z pohledu mezinárodní politiky, druhý pak z pohledu níže postaveného současníka, panoše Jaroslava, který se osobně účastnil známého poselstva z roku 1464.

Poslední část je vlastním epilogem pozdních kruciát. Tvoří jej jediný příspěvek anglického medievisty Normana Housleyho „Křížové výpravy v letech 1450-1650: mobilizace a paměť". Na příkladech dvou osobností, papeže Pia II. († 1464) a anglikánského duchovního a historika z Cambridge Thomase Fullera († 1661), který se jako první anglický historik zabýval křížovými výpravami, dokládá proměny pohledu na kruciáty a historiografickou reflexi křížových výprav v raném novověku.

Kniha je reprezentativním „úvodem" do problematiky pozdních křížových výprav v češtině a jistě nezůstane tato inspirativní publikace bez odezvy a najde si své čtenáře jak mezi odborníky, tak i laiky.

Marek Zágora

Pavel Soukup - Jaroslav Svátek (ed.), Křížové výpravy v pozdním středověku. Kapitoly z dějin náboženských konfliktů, nakladatelství Lidové noviny, Praha 2010, 245 stran, doporučená cena 279 Kč.

Obsah:

I. Strategie války s nevěřícími

Jean Richard: Kyperské království a strategie křížových výprav

Philippe Contamine: Východ a Západ podle Philippa de Mézières (kolem 1325-1405)

Benjamin Weber: Existovaly v 15. století papežské projekty křížových výprav?

Dan Ioan Mureşan: Kardinálské kolegium jako „generální štáb". Křižácké plány z let 1464 -1469 a kardinál Bessarion

II. Křížové výpravy proti husitům

Birgit Studt: Obrana víry a reforma církve v protihusitské propagandě papežství a koncilu

Pavel Soukup: Bible a násilí za válek s husity

Jaroslav Svátek: „Návod jak vést válku proti českým heretikům." Příběh jednoho nezdařeného protihusitského projektu

III. Křižácká bojiště v Evropě a ve Středomoří

Werner Paravicini: Gaston Fébus v Prusku. Rytířské dobrodružství ve 14. století

Jacques Paviot: Boucicaut a křížová výprava. Rytířské putování na přelomu 14. a 15. století

Olivier Marin: Obraz turecké hrozby v díle „Putování k Svatému hrobu" od Jana Hasištejnského z Lobkovic (1493)

Bernard Doumerc: Obraz křížové výpravy v díle Carpaccia - pokřivený duševní svět (Benátky, přelom 15. a 16. století)

IV. Turecké nebezpečí a plán Jiřího z Poděbrad

František Šmahel: Antonio Marini z Grenoblu a jeho „Memorandum" o nutnosti protiturecké aliance

František Šmahel (ed.): „Memorandum" Antonia Mariniho z Grenoblu o udatném postupu proti Turkům

Jean-François Lassalmonie: Ludvík IX., Jiří z Poděbrad a křížová výprava

Martin Nejedlý: Deník panoše Jaroslava o poselstvu z roku 1464 jako historický pramen k plánu protitureckého tažení Jiřího z Poděbrad

V. Epilog

Norman Housley: Křížové výpravy v letech 1450-1650: mobilizace a paměť