Praha: Vyšla zajímavá kniha o první pražské defenestraci

Nakladatelství Havran začalo v roce 2002 vydávat zajímavé publikace v rámci ojedinělé edice „Dny, které tvořily české dějiny". Do konce roku 2010 vyšlo celkem dvacet svazků, z nichž některé jsou věnovány i významných událostem českých středověkých dějin.

Jako dvacátý a zatím poslední svazek vyšla velice čtivá kniha profesora Petra Čorneje. Známý historik se rozepsal o jednom z nejvýznamnějších mezníků našich dějin, první pražské defenestraci, k níž došlo 30. července 1419 a jež se stala počátkem husitské revoluce.

Napsat knihu o události, jež se proběhla v jednom dni a netrvala dlouho, je velký úkol, kterého se Petr Čornej zhostil se ctí. Zaujme hned samotný úvod nazvaný „Inspirace", v němž jsou přiblíženy „podobné" události, k nimž došlo v roce 1418 ve slezské Vratislavi, v městě, které bylo pod přímou vládou českého krále Václava IV. Čekalo se právě na jeho reakce, jež byly často nevyzpytatelné, ale král výsledky vratislavského „převratu" akceptoval a o rok později je i oficiálně potvrdil.

Autor se k této události vrací ještě později, kdy se českým králem stal Zikmund Lucemburský, který celou rebelii roku 1420 dodatečně „krvavě" potrestal.

Hlavní text knihy je časově vymezen 11. červencem 1415 a doveden je až do 15. května 1420. Autor nastiňuje události, jež předcházely samotné defenestraci, zasvěcuje čtenáře do komplikované situace v českém království, kdy vedle sebe stála „husitská" a katolická šlechta. Čornej uvádí velké množství jmen lidí urozených i neurozených, kteří svým způsobem měli vliv na chod dějin, i když někteří z nich pro nás zůstali pouhými jmény.

Postupně uvádí na scénu i hlavní „postavy" děje, z nichž nejvýraznější jsou zejména český král Václav IV. a jeho bratr, římský a uherský král Zikmund Lucemburský. Václav je představen především jako nerozhodný panovník rozporuplného jednání, o němž nikdo nebyl schopen říci, jak bude v určité situaci reagovat. Obklopoval se svými milci a důvěrníky, kteří na něj měli docela velký vliv.

Na druhé straně je jeho mladší bratr Zikmund prezentován jako ten schopnější a především jako výborný diplomat, jenž více „zdědil" ze svého otce Karla IV. Byl to právě Zikmund Lucemburský, který vedle kostnického koncilu, tlačil na českého krále, aby udělal pořádek ve své zemi. Dokonce se obracel na českou šlechtu husitskou i katolickou a varoval ji před nebezpečím „domácí" války i křižáckého tažení.

Dále není opomenuta ani výrazná role pražské univerzity. Přesto zásadní roli v klíčových okamžicích sehráli dva Janové, Jan Žižka, zkušený bojovník, který se poprvé objevuje jako „vrátný" ve službách českého krále, a zejména pak novoměstský kazatel Jan Želivský, který se stal „mozkem a srdcem" celé vzpoury.

Petr Čornej také osvětluje, proč se právě Nové Město stalo „výbušnou lokalitou". Využívá k tomu srovnání se Starým Městem, které se logicky nabízí. Jedním z důvodů byl např. odlišný historický vývoj, Nové Město bylo „mladé", vzniklo na závěr období městské kolonizace, jež probíhala ve 13. a v první polovině 14. století. Nelze opomenout ani zdejší výraznou převahu českého etnika.

Nejvíce stran je samozřejmě věnováno neděli 30 červenci 1419. Defenestrace bývá ve starší literatuře prezentována jako spontánní událost, ve skutečnosti bylo ale vše důkladně připraveno a zorganizováno. Vrcholem byl pak útok na novoměstskou radnici, který minimálně jedenáct mužů, kteří se zde právě nacházeli, zaplatilo životem.

Jedním z hlavních cílů celé akce bylo navrátit Nové Město do rukou husitů, kteří tam ztratili i zásahem Václava IV. své postavení. Český král nakonec v dané situaci kapituloval a s novými poměry, jež byly na Novém Městě nastoleny, souhlasil, krátce na to pak zemřel (16. srpna 1419).

Autor přibližuje i pozdější interpretace celé „krvavé neděle", zejména historiků 19. a 20. století, a snaží se vnést do problematiky nové světlo, přesto nevylučuje, že v budoucnu dojdou někteří historici na základě studia stejných pramenů k novým poznatkům a události nově zrekonstruují.

Profesor Petr Čornej se v jedné věci ale shoduje se všemi historiky. První pražská defenestrace byla významným mezníkem v našich dějinách, protože po ní „nebylo již nikdy nic jako dříve". Třicátý červenec roku 1419 má pro něj stejně zásadní význam jako 8. listopad 1620, 28. říjen 1918, 15. březen 1939, 25. únor 1948 nebo 17. listopad 1989.

Kniha Petra Čorneje je velice poutavým čtením a jistě si najde své čtenáře. Zároveň patří k nejlepším svazkům samotné edice, v jejímž rámci budou, doufejme, vycházet i další zajímavé publikace.

Marek Zágora

Petr Čornej, 30. 7. 1419 První pražská defenestrace. Krvavá neděle uprostřed léta, Havran, Praha 2010, 186 stran, doporučená cena 198 Kč.

Další svazky edice „Dny, které tvořily české dějiny", jež se věnují středověkým událostem:

1. svazek František Kavka, 5. 4. 1355 Korunovace Karla IV. císařem Svaté říše římské

4. svazek Gabriela V. Šarochová, 1. 9. 1310 Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský. Sňatek z rozumu

12. svazek Lenka Bobková, 7. 4. 1348 Ustanovení Koruny království českého. Český stát Karla IV.

14. svazek Jindřich Francek, 24. 10. 1517 Svatováclavská smlouva. Urození versus neurození

15. svazek Václava Kofránková, 26. 8. 1278 Moravské pole. Poslední boj Zlatého krále