Praha: Výstava Matka a syn - gotické madony a veraikony z katedrály sv. Víta v Praze (Gothic Paintings of the Madonna and Veronica Images from St. Vitus Cathedral in Prague)

Oficiální tisková zpráva:

Tato výstava poprvé na jednom místě představuje světově unikátní soubor svatolukášských madon (Madon Aracoeli) a nerukotvorných pravých portrétů Krista (veraikonů), který ve 14. století vznikl pro katedrálu sv. Víta. Spolu s ním jsou vystaveny další obrazy a sochy Panny Marie a Krista, které se dochovaly ať už v katedrále, či mimo ni. Soubor je dále doplněn souvisejícími artefakty, především relikviáři, jež hrály významnou úlohu v duchovním životě lidí doby Karla IV.

První oddíl výstavy je věnován madonám typu Aracoeli, tedy obrazům polopostavy Panny Marie zobrazené jako Přímluvkyně, s gestem zdvižené pravé ruky. Vzorem pro pražské Madony Aracoeli byla Madona Přímluvkyně z kostela Santa Maria in Aracoeli na římském Kapitolu, o níž se věřilo, že ji namaloval evangelista Lukáš. Pro svou ochrannou moc, která se projevila například při zázračném zastavení moru v roce 1348, se stala palladiem města Říma. Karel IV. kopii římského palladia získal pravděpodobně v roce 1368 a věnoval ji katedrále sv. Víta. Zanedlouho pro katedrálu vznikly další dvě verze stejného námětu.

Pražské obrazy Madony Aracoeli se od římského vzoru odlišují několika detaily. Tím nejpodstatnějším jsou kapky krve, které skrápějí obličej a plášť Panny Marie. Motiv krvavých krůpějí, v českém gotickém umění poměrně častý, souvisel se silným kultem Kristovy krve v druhé polovině 14. století a se zvyšujícím se důrazem na Mariinu spoluúčast při Kristově pašiji. Madona Aracoeli byla koncem 14. století vnímána nejen jako Přímluvkyně, ale také jako Mater dolorosa, Panna Marie Bolestná, oplakávající pod křížem svého Syna. Část roušky Panny Marie potřísněné krví  tryskající z  ran ukřižovaného Krista se dostala do pokladu katedrály sv. Víta a stala se tu jednou z nejdůležitějších relikvií, každoročně vystavovanou veřejnému uctívání.

Druhá část výstavy představuje veraikony z katedrály sv. Víta. Také ony následovaly římský vzor, a to slavný veraikon chovaný do roku 1527 v kostele sv. Petra v Římě. Tento veraikon byl ukazován milionům poutníků jako nejvzácnější křesťanská relikvie. Nevznikl rukou malíře, ale zázračným způsobem – otiskem Kristovy tváře do látky. Nadpřirozenému původu obrazu odpovídalo neosobní malířské podání tváře bez krku, s pohledem upřeným k divákovi, který pohlédnutím na obraz mohl najít odpověď na otázku, jaká vlastně byla pozemská podoba Ježíše.

Římský veraikon byl nesčetněkrát kopírován. Každá z kopií důsledně následovala vzor, neboť zázračná síla prvního obrazu se přenášela jen na věrnou kopii. Proto jsou si všechny veraikony tak podobné. Jednu z kopií římské veroniky získal Karel IV. buď v roce 1355, nebo 1368. Dovezená kopie pak inspirovala vznik dalších veraikonů v katedrále, nejen malovaných na papíře nebo na dřevěné desce, ale také vytesaných do kamene či vyskládáných z drobných skleněných kostek ve vrcholu mozaiky s Posledním soudem na Zlaté bráně. Veraikony se v sakrální architektuře objevovaly běžně, protože lidé věřili v jejich ochrannou moc.

Závěrečná část výstavy shromažďuje gotické obrazy a sochy Madony a Krista, jichž se v pražské katedrále dochovalo kupodivu jen několik. Dnes si většina lidí spojuje katedrálu především se jmény zemských patronů sv. Víta, Václava a Vojtěcha, ale katedrála byla, podobně jako většina gotických katedrál, zasvěcená také Panně Marii a mariánská úcta pro ni byla vždy klíčová. Horlivým mariánským ctitelem byl i kancléř Václava IV. a třetí pražský arcibiskup Jan z Jenštejna. Snad právě on objednal do katedrály nejvýznamnější a nejkrásnější obraz – Svatovítskou madonu, symbol pouta mezi Matkou a Synem.

K výstavě vyšel česko-anglický katalog, který můžete za 300 Kč zakoupit v pokladně výstavy, nebo objednat na adrese publikace@hrad.

Doba trvání výstavy: 10. 12. 2014–15. 3. 2015

Místo konání výstavy : Císařská konírna, Pražský hrad

Internet:

http://www.kulturanahrade.cz/cs/vystavy/program/program/matka-a-syn-525.shtml

Gothic Paintings of the Madonna and Veronica Images from St. Vitus Cathedral in Prague

This exhibition marks the first time that an internationally unique collection has been assembled in one place featuring the St. Luke Madonna paintings (Aracoeli Madonnas) and veronica images (veronica – a true representation of the face of Jesus, made without human hands) created in the 14th century for St. Vitus Cathedral. Together with this ensemble, paintings and sculptures portraying the Virgin and Child are on display that have been preserved either in the cathedral or elsewhere. The collection is complemented by related artefacts, especially reliquaries, that used to play an important role in the spiritual life of people in the time of Charles IV.

The first section of the exhibition is devoted to Madonnas of the Aracoeli type, i.e. paintings depicting half-length figures of the Virgin Mary as intercessor, rendered with the gesture of the raised right hand. The Prague Aracoeli Madonna was modelled on the Madonna Avvocata from the Santa Maria in Aracoeli church on the Capitoline Hill in Rome, supposedly painted by the Evangelist St. Luke. Owing to its protective power, manifested, for example, when Rome was miraculously saved from the plague in 1348, it assumed the role of the city’s palladium. Charles IV probably obtained a copy of the Roman palladium in 1368 and donated it to St. Vitus Cathedral. Shortly afterwards, two more versions with the same theme were produced for the cathedral.

The Prague paintings of the Aracoeli Madonna differ from their Roman model in a number of details, the foremost being the drops of blood spattering the face and robe of the Virgin. Relatively frequent in Bohemian Gothic art, the motif of drops of blood reflected the strong cult of the Blood of Christ during the second half of the 14th century and the growing emphasis on the theme of Mary’s presence during Christ’s Passion. In the late 14th century, the Aracoeli Madonna was viewed not only in her role as intercessor, but also as the Mater Dolorosa – the mother grieving at the foot of her Son’s cross. By then a fraction of the Veil of the Virgin Mary, stained by the blood gushing from the wounds of the Crucified Christ, had been deposited in the St. Vitus Treasury, becoming one of the most precious relics of all, that was annually exhibited for public veneration.

The second part of the exhibition presents the veronica images from St. Vitus Cathedral. These works also derive from a Roman model, namely the celebrated veronica preserved until 1527 in St. Peter’s Basilica in Rome. Believed to be a miraculous imprint of Jesus’s face on a piece of cloth, not made by human hands, the image was shown to millions of pilgrims as the most valuable Christian relic. The image’s indistinct painterly manner was supposed to attest to its divine origin, showing only the face with no neck that gazes frontally at the viewer, who by contemplating the picture could find the answer to what Jesus looked like in his human form. The Roman veronica was copied countless times.

Each copy closely emulated its model as it was thought that the miraculous power of the first image was transferred only to faithful renderings. This is why all veronica images are so much alike. Charles IV acquired a copy of the Roman veronica either in 1355 or 1368. The imported copy then inspired the creation of other veronica images in the cathedral; not only those painted on paper or wooden panels, but also those carved in stone. There is even a version composed of tiny glass cubes, mounted at the apex of the mosaic featuring the Last Judgement over the cathedral’s Golden Gate. Veronica images were ubiquitous in religious architecture, for people believed in their protective power.

The exhibition’s third and final section displays Gothic paintings and sculptures of the Virgin and Child; surprisingly, only a few have survived in the Prague cathedral. Today, the cathedral is generally associated with the names of Bohemia’s patron saints – SS. Vitus, Wenceslas and Adalbert. Like most Gothic cathedrals, however, the Prague cathedral was also dedicated to the Virgin Mary, and the Marian cult always played a crucial role there. Jan of Jenštejn, the third Archbishop of Prague and Chancellor to King Wenceslas IV, was one of the many ardent Marian worshippers. It may have been Jenštejn who commissioned the cathedral’s most important and loveliest painting – The St. Vitus Madonna that symbolizes the bond between the Mother and her Son.

The Mother and the Son

Gothic Paintings of the Madonna and Veronica Images from St. Vitus Cathedral in Prague

Event: 10/12/2014–15/3/2015

Place of event: Imperial Stables, Prague