knižní novinky detailpraha: za sedmi divy světa – revidované a doplněné vydání klasické práce vojtěcha zamarovského (argo)

Praha: Za sedmi divy světa – revidované a doplněné vydání klasické práce Vojtěcha Zamarovského (Argo)

Nakladatelství Argo vydalo ke stému výročí narození známého popularizátora starověkých dějin a plodného spisovatele Vojtěcha Zamarovského jeho dnes již klasickou práci „Za sedmi divy světa“. K významnému výročí připravilo zcela nové, revidované a doplněné vydání.

Vojtěch Zamarovský (1919-2006) je právem považován za jednoho ze zakladatelů žánru literatury faktu u nás. Je autorem řady publikací, které byly pro mnohé čtenáře prvním setkáním se starověkými civilizacemi a dějinami klasických států. Jeho práce byly natolik oblíbené, že se dočkaly mnoha vydání, a to i po roce 1989, kdy některé jeho knihy mohly působit zastarale. Základem jejich úspěchu bylo velice zajímavé a poutavé vyprávění, které se opíralo o velké množství historických faktů, které autor dokázal podat jedinečným způsobem, že dokázal téměř každého zaujmout.

Kniha „Za sedmi divy světa“ vyšla poprvé již v roce 1960 slovensky a o tři roky později následovalo její první české vydání. Jak bylo výše uvedeno, následovalo poté několik dalších vydání, která si vždy našla své čtenáře. Nejnovější vydání je tak již osmé české.

Čtenář není ochuzen o Zamarovského čtivý, erudovaný text, který zůstal zachován. Naopak se mu do rukou dostává bonus, kterým je revidované, aktualizované a doplněné vydání o sedmi divech starověkého světa (egyptské pyramidy, visuté zahrady Semiramidiny, Artemidim chrám v Efesu, Feidiův Zeus v Olympii, mauzoleum v Halikarnassu, Rhodský kolos a maják na ostrově Faru). Četba knihy je stejným zážitkem jako u předchozích vydání.

Velkým kladem publikace je, že každá kapitola o konkrétním divu starověkého světa byla doplněna speciálním dodatkem současných odborníků, kteří zasadili historii sedmi divů do kontextu současného historického bádání. Autory dodatků jsou Ladislav Stančo, který se věnuje především řeckému umění a architektuře, ale v posledních letech se zabývá i archeologií Blízkého východu a Střední Asie. Dále Evelyne Koubková, která je odbornicí na náboženství a kulturu starověké Mezopotámie, a Marie Peterková Hlouchová, jež se věnuje starověkému Egyptu.

Je jasné, že řada Zamarovského závěrů je již překonána, přesto je jeho kniha stále živá. Jednotlivé dodatky se nesnaží vyvracet jeho názory, jejich cílem je naopak přiblížit nejnovější výsledky bádání, které ukazují dané divy světa v novém světle.

První dodatek Marie Peterkové Hlouchové je zasvěcen egyptským pyramidám. Jediný div starověkého světa, který se dochoval do současnosti, stále fascinuje odborníky i laiky. Autorka se věnuje pyramidám obecněji. Největší pozornost pak věnuje nejstarší známé pyramidě, kterou si nechal postavit panovník Džoser. Ta ale ještě nebyla „pravou“ pyramidou, protože je stupňovitá. První pravou si nechal postavit až panovník Snofru ze 4. dynastie, která je označována za „stavitele pyramid“. Autorka upřesňuje řadu informací, např. o tom, kdo pyramidy ve skutečnosti stavěl a kdy se přestalo do nich pohřbívat.

Visuté zahrady Semiramidiny dodnes nedají spát odborníkům, protože stále neexistují dostatečné důkazy o jejich poloze. Navíc máme i velice omezenou představu o jejich podobě. Většina odborníků si je stále spojuje s Babylonem, v němž se nacházely i další zcela výjimečné stavby (např. zikkurat, který známe jako proslulou Babylonskou věž), ale v poslední době se začalo uvažovat i nad tím, zda se nemohly nacházet ve městě Ninive. Evelyne Koubková se tímto zabývá, ale nakonec se přiklání k Babylonu, kde se měly Visuté zahrady královny Semiramis nacházet v blízkosti řeky a královského paláce. Jejich vznik je pak spjat s Nabukadnezarem II.

Ladislav Stančo napsal dodatek k Artemidinu chrámu v Efesu. Efesos byl teprve v roce 2015 zařazen na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Autor se věnuje především dalším chrámům, které byly srovnatelné s jedním z divů světa. Stranou neponechává ani malířskou a především pak sochařskou výzdobu, která byla důležitou součástí jednotlivých chrámových staveb.

Feidiův Zeus v Olympii je téměř mýty opředenou sochou. Nebyl ale jediným monumentálním sochařským dílem, které bylo obdivováno již ve starověku (např. Feidiova Athéna pro Parthenón). Diova socha v Olympii byla vytvořena speciální chryselefantinovou technikou, kdy jsou kombinovány dva drahé materiály: zlato a slonovina. Jedná se o materiály, které byly v Řecku nedostatkovým zbožím, přesto se dochovaly zmínky asi o dvou stech stejnou technikou vytvořených sochách. Bohužel žádná se nedochovala do současnosti v celku, protože na rozdíl od soch z klasických materiálů (bronz, mramor) si vyžadovaly pravidelnou péči.

Pátým divem světa je Mauzoleum v Halikarnassu, z něhož se do současnosti dochovalo jen několik fragmentů. Dnes si ale už ani u údajných portrétů Mausóla a Artemisie, které se nacházejí v Britském muzeu v Londýně, nejsme jisti, zda se skutečně jedná o jejich vyobrazení. Přesto z dochovaných fragmentů a hlavně popisů vzniklo několik zajímavých rekonstrukcí. V dodatku jsou představeny památky, které mohly ovlivnit výslednou podobu Mauzolea. Představeny jsou i stavby, které se nechaly tímto divem světa inspirovat. Jednotlivé rekonstrukce samotného Mauzolea nakonec ovlivnily i řadu moderních staveb, především pak v USA (např. zednářský chrám skotského ritu ve Washingtonu z let 1911-1915).

U Rhodského kolosu se plánuje, že by mohl být znovu postaven. Hovoří se o stavbě vysoké 150 metrů, v níž by se nacházely obchody, kavárny a dokonce knihovna. Původní socha Hélia měřila „jen“ něco přes třicet metrů a byla skutečným divem světa. Ladislav Stančo ji ve svém dodatku pak dává do souvislostí s dalšími monumentálními antickými sochami. Věnuje se rovněž i její možné poloze a podobě. Je možné, že zmenšenou kopií Kolosu je bronzová soška boha Sola z Montdidier ve Francii z 2.-3. století n. l.

Rovněž v případě posledního divu světa, majáku na ostrově Faru, se již mnoho let uvažuje o jeho znovu vybudování. Od 60. let minulého století, kdy o něm Zamarovský začal psát, se mnohé změnilo. Přispěly k tomu např. výzkumy v rámci podmořské archeologie. Bohužel ani u této stavby, kolem níž kolovala a stále koluje řada mýtů, nevíme, jak přesně vypadala. Srovnávat ji tak můžeme např. jen s nejstarším doposud fungujícím majákem na světě, tzv. Herkulovou věží, která leží v Galicii.

Nové vydání je doplněno kvalitnější obrazovou přílohou, jejíž základ najdeme i v předposledním vydání. Doplněny byly též klasické a nejnovější rekonstrukce jednotlivých divů. Aktualizován byl také přehled literatury, podobně jako poznámky a vysvětlivky a chronologický Přehled dějin starověkého Egypta, Mezopotámie a Řecka, který byl doveden až téměř do současnosti.

Nejnovější, aktualizované vydání knihy „Za sedmi divy světa“, nejznámější práce Vojtěcha Zamarovského je především holdem jejímu autorovi. Zároveň se jedná o publikaci, která má potenciál oslovit další generaci čtenářů, kteří mohou jejím prostřednictvím podniknout napínavou a zároveň poučnou cestu po starověkém světě.

 

Marek Zágora

 

Vojtěch Zamarovský, Za sedmi divy světa, Text revidovali a dodatky napsali Ladislav Stančo, Evelyne Koubková a Marie Peterková Hlouchová, Argo, Praha 2019, 368 stran, doporučená cena 777 Kč

 

Internet:

https://argo.cz/?post_type=book&p=131276


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru