Praha: Znalec umění doby secese profesor Dr. Tomáš Vlček tvrdí, že malíř Jakub Schikaneder by hrdě obstál i v Paříži

Národní galerie pro letní turistickou sezónu nabízí v Praze výstavu Jakuba Schikanedera (1855-1924), která je k vidění do 13. ledna 2013 ve Valdštejnské jízdárně. Potěcha pro mysl a pastva pro oči, tak lze charakterizovat bilanci malířova díla, kterou připravili Veronika Hulíková a Tomáš Vlček.

Oběma badatelům se podařilo objasnit dosud neznámé okolnosti Schikanederova života a identifikovat početnou řadu nových a neznámých obrazů. Výstava je událostí sezóny, kterou by si neměl nechat ujít žádný zájemce o české malířství. A po dlouhé době čekání vychází také precizně zpracovaná monografie, která bude základem pro znalecké posuzování Schikanederova díla po mnoho následujících let.

PhDr. Peter Kováč

Rozhovor s profesorem Tomášem Vlčkem o výstavě a o vydané monografii Jakuba Schickanedera

Po třinácti letech se výstava malíře Jakuba Schikanedera znovu vrátila do Valdštejnské jízdárny v Praze. Co se změnilo, co je tu nového?

Na jedné straně je to ten samý Schikaneder, který je u domácího publika tak obdivovanou osobností, že na přelomu roku 1998 a 1999 navštívilo jeho retrospektivu asi sto padesát tisíc diváků. Na druhé straně teprve tento probuzený zájem umožnil, aby se objevila řada nezvěstných, nebo dokonce neznámých děl malíře. Na současné výstavě je 40 procent obrazů, které veřejnost i odborníci uvidí poprvé. Aby bylo možné Schikanederovo dílo vystavit v celistvosti, na to žel nestačí Valdštejnská jízdárna. Výstava byla plánovaná do Jízdárny Pražského hradu. Nové vedení Národní galerie však odstoupilo od předjednaného programu výstav v hradních objektech a odnesl to i Schikaneder. Nicméně současná výstava ve Valdštejnské jízdárně, kterou jsem připravoval ve spolupráci s Veronikou Hulíkovou, je i v okleštěné podobě divácky atraktivní, a to právě zveřejněním neznámých Schikanederových obrazů. Navíc vyšel obsáhlý katalog, který ukazuje jeho tvorbu v celistvosti.

Například v obrazech Edvarda Muncha se projevuje fakt, že jeho rodina byla sužována nemocemi a dopadal na ni tragický stín smrti. Z čeho pramenila Schikanederova melancholie?

Jako člověku i malíři mu byla vlastní empatie. Konkrétní události přispěly k utváření jeho díla jako ozvuků melancholických stavů a nálad. Takovou jistě byla smrt jediného jeho dítěte v polovině 80. let. Neřekl bych však, že by teprve tato událost nasměrovala jeho umění. Ona zádumčivost v jeho tvorbě souvisela s touhou po ideálu, a jak ukázal francouzský básník Charles Baudelaire, tu v moderní době provázejí chmury a úzkosti. Nadosobní ideály ztratily tehdy svoji nosnost, vše se víc opíralo o subjektivní pocity. Schikaneder se pohyboval mezi splínem a ideálem, a díky malbě ve splínu našel hodnoty ideálu. Možná, že to je jeden z důvodů, proč nás jeho dílo v době zmatků a rozčarování tak oslovuje.

Schikaneder má svou českou nostalgii, ale obstála by taková výstava třeba ve slavném pařížském Musée d'Orsay?

Výběr jeho nejlepších děl by tam nejen hrdě obstál, ale pravděpodobně by i překvapil. Dobře si to uvědomují například v amsterodamském Muzeu Vincenta van Gogha, kde po léta projevují zájem o jeho výstavu. Myslím, že největší potíže se Schikanederem nejsou ve světě, ale u naší kritiky. Je to možná proto, že malíř si vybral cestu eklektika, a to programově a nezastřeně, zatímco až příliš mnoho z toho, co je v Čechách odkázáno na cizinu, se bojí a stydí přiznat svou odvislost, což se netýká jen umění, ale i jeho kritiky.

Jaký vlastně byl Jakub Schikaneder? Co o něm víme?

Přesný obraz se stanovuje obtížně. Dokumentů je málo. Malíř zemřel bez potomků a vše, co se dochovalo, bylo záhy po smrti vdovy skartováno. Schikaneder pocházel z rodiny herců a muzikantů. Měl porozumění pro každého a nevyhýbal se otázkám života, které udržovaly jeho předky a sourozence u divadla. Od světla rampy přešel k událostem a místům světel v obraze.

Často se mluví o padělcích Schikanederových obrazů, některé se vyráběly už za jeho života. Jak se dá takové sporné dílo rozpoznat?

Padělky Schikanedera nejsou vzácností. První vlna pochází už z doby jeho života. Ve čtyřicátých letech minulého století proběhl s falzifikátory dokonce soudní spor. Některé obrazy lze vyloučit ze seznamu Schikanederových děl na základě chemickotechnologického rozboru. Když je však falzum ze stejné doby, tak tento rozbor k určení originality nepomůže. Barvy i plátno jsou stejné. Kritériem je sama malba a výtvarný rukopis. Schikaneder byl virtuóz. To, co je pro zpěváka hlas, byla pro něj práce štětcem. Padělky jsou plytké. Nemají jeho techniku. Mnohé se prostě nedá napodobit. A k určení originálu nejvíce napomáhají právě takové akce, jako je současná výstava ve Valdštejnské jízdárně.

Tisková zpráva Národní galerie k výstavě:

Jakub Schikaneder (1855-1924),

20. dubna 2012 - 13. ledna 2013/ Valdštejnská jízdárna Praha

Autoři: Veronika Hulíková, Tomáš Vlček

Kurátorka: Veronika Hulíková

Architektonické řešení: Roháč Stratil - Architektonický ateliér: Jan Roháč, Bronislav Stratil

Grafické řešení: Klára Horová

Doprovodný program: Lektorské oddělení Sbírky umění 19. století: Martina Lachmanová, Monika Sybolová

Rozsáhlou výstavou z přelomu let 1998-1999 Národní galerie v Praze vyvolala novou vlnu zájmu o Jakuba Schikanedera, do té doby neprávem opomíjeného malíře z přelomu 19. a 20. století. Pozornost, kterou v uplynulém desetiletí historici umění, restaurátoři, ale také sběratelé a výtvarní kritici věnovali životu a dílu Jakuba Schikanedera, přinesla v relativně krátkém čase překvapivě bohaté výsledky.

Během 14 let se vynořilo množství obrazů a kreseb, které byly považovány za ztracené. Badatelům se podařilo objasnit také některé, dosud neznámé okolnosti Schikanederova života. Jedna z nově objevených portrétních studií např. umožnila identifikovat model obrazu V ústraní jako Emílii Nevolovou. Přitom je velmi pravděpodobné, že obraz vznikl v r. 1884, kdy se slečna Nevolová stala paní Schikanederovou.

Současná výstava nově akcentuje také skutečnost, že Jakub Schikaneder byl také významným uměleckým pedagogem. Od roku 1885 působil na Uměleckoprůmyslové škole, nejprve jako asistent Františka Ženíška, později zde vedl speciální školu pro malbu květin a od roku 1896 speciální školu pro dekorativní kresbu a malbu.

Bylo by nevděčné vnímat Jakuba Schikanedera pouze jako malíře pražských nostalgických nokturn, která jsou všeobecné známá. Ve Valdštejnské jízdárně v Praze se nyní můžeme přesvědčit, že od poloviny 80. let 19. století se hlavním námětem Schikanederových obrazů i kreseb staly postavy žen, zobrazené v těžkých životních podmínkách na venkově (Dozvuky zimy, Plečka), mladé matky i staré ženy v bídě a opuštění (V bídě - Chudoba, Podobizna staré ženy, Na Dušičky). Schikaneder v těchto obrazech působivě propojil znalosti soudobého evropského malířství, své umělecké dispozice a silné sociální cítění.

Schikanederovo dílo v té době rezonovalo i za hranicemi rakousko-uherské monarchie. V roce 1890 vystavil na Akademické výstavě v Berlíně monumentální plátno Vražda v domě, které v českém umění poslední třetiny 19. století představuje výjimečný pokus o malířské vyjádření tendencí realismu a naturalismu.

O tři roky později vystavil v Mnichově plátno Kontemplace (Mnich na mořském břehu). Poprvé od svého vzniku se na výstavě setkává definitivní verze obrazu s pastelovou a uhlovou studií. Z období první poloviny 90. let pochází i tři dosud neznámá díla ze soukromých sbírek spojená motivem smrti a odchodu z pozemského světa, která patřila k privátním dílům malíře a která během jeho života neopustila ateliér: Poslední útěcha, Poslední cesta a Monreale, dílo inspirované zážitkem z návštěvy kapucínského kláštera v Palermu v roce 1893. Po roce 1910 se Schikaneder stáhl do ústraní a své obrazy již veřejně nevystavoval.

V té době také vznikly záznamy opuštěných interiérů, které patří k dosud málo známým částem jeho tvorby. V roce 1922 ukončil po 37 letech pedagogickou činnost. Společně s manželkou podnikl cestu na pobřeží Severního moře a ostrov Helgoland, která iniciovala poslední etapu v jeho díle. Významným přínosem k poznání života a díla Jakuba Schikanedera je precizně zpracovaná monografie, která bude základem pro znalecké posuzování Schikanederova díla po mnoho následujících let. Současná výstava je mimořádná také tím, že 40 z více než 100 vystavených obrazů pochází ze soukromých sbírek. I tato skutečnost umožní návštěvníkům výstavy poznat dílo Jakuba Schikanedera v dosud nebývalém rozsahu a žánrové pestrosti.

Exponáty na výstavu zapůjčili: AAA, s. r. o. - Antikvity Art Aukce, Archiv hlavního města Prahy, Galerie Arcimboldo, Galerie hlavního města Prahy, Galerie Kodl, Galerie Středočeského kraje, Galerie umění Karlovy Vary, Galerie výtvarného umění v Chebu, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Karlštejnská a. s., Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, Miroslav Korecký, Obchod s uměním v Praze, Moravská galerie v Brně, Muzeum umění Olomouc, Národní archiv, Oblastní galerie v Liberci, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Památník národního písemnictví, Státní hrad a zámek Jindřichův Hradec a soukromí majitelé.

Monografie vydaná k výstavě:

Jakub Schikaneder (1855-1924)

Autoři: Tomáš Vlček, Veronika Hulíková, Tomáš Sekyrka, Zora Grohmanová, Věra Cedlová, Radka Šefců. Obsáhlá monografie se soupisem díla. Hlavní esej Tomáše Vlčka se zabývá vývojem Schikanederova díla a zasazením do kontextu soudobého evropského malířství. Další kapitoly pojednávají o působení Jakuba Schikanedera na Uměleckoprůmyslové škole (Veronika Hulíková) a v českém odboru kuratoria Moderní galerie (Tomáš Sekyrka). Publikovány jsou také výsledky restaurátorského a technologického průzkumu maleb Jakuba Schikanedera a jejich falz (Zora Grohmanová, Věra Cedlová, Radka Šefců). Rozáhlá obrazová příloha včetně dosud nezvěstných obrazů Jakuba Schikanedera. V českém jazyce s anglickým resumé. Cena: 670,- Kč