Regensburg (Řezno): BarbarossaBilder. Entstehungskontexte, Erwartungshorizonte, Verwendungszusammenhänge – sborník nejen o ikonografii vyobrazení Fridricha I. Barbarossy

V březnu 2013 se na rezidenčním zámku v Altenburgu (Durynsko) uskutečnila vědecká konference nazvaná „BarbarossaBilder. Entstehungskontexte, Erwartungshorizonte, Verwendungszusammenhänge“, které se zúčastnili historici a historici umění, kteří se zamýšleli nad tím, v jakém kontextu vznikly četné portréty císaře Fridricha I. Barbarossy.

Nedávno pak vyšel stejnojmenný reprezentativní sborník, který přináší některá soudobá vyobrazení Fridricha I. Barbarossy, jednoho z nejznámějších středověkých panovníků, jehož vyobrazení najdeme na mincích, pečetích, dílech nástěnné i knižní malby, liturgických předmětech i výtvorech sochařství. Zároveň je představen nový pohled na vztah panovnické moci a umění ve 12. století.

Texty sborníku jsou věnovány jednotlivým obrazovým pramenům, které byly doposud vnímány především jako výraz panovnické sebeprezentace nebo štaufské říšské ideologie. Celkem dvacet příspěvků je rozděleno do sedmi oddílů, převážně podle vizuálních pramenů, jež nesou panovníkův obraz (pečeti, mince, nástěnné malby, knižní iluminace, sochařství a umělecké řemeslo).

Autoři jednotlivých statí se pokoušejí objasnit, proč tato vyobrazení vznikla a jaké bylo jejich „místo v životě“. Aby byli schopni odpovědět na řadu otázek, které se nabízejí, musí být mimo jiné zkoumány lokální a specifické zájmy, jež vedly k jejich vzniku. Ty ukazují nejen na samotný dvůr, ale i na jeho bezprostřední okolí. Hlavní důraz je proto kladen na historickou analýzu. Panovnická vyobrazení byla hlavně prostředkem reflexe panovnické vlády a reprezentace.

Kontext vzniku jednotlivých děl nejsme schopni dostatečně objasnit. Jsou samozřejmě výjimky, a tak víme, že např. pečetidlo Fridrichovy královské pečeti vzniklo krátce po jeho zvolení v roce 1152, naproti tomu pečetidlo císařské pečeti bylo zhotoveno ještě předtím, než se vydal na římskou jízdu.

Na začátku 20. století se objevila otázka, zda můžeme ve středověku hovořit o portrétním umění. V době Fridricha Barbarossy nemůžeme příliš počítat se skutečnou fysiognomickou podobou zobrazovaného.

Žádné z vypodobnění Fridricha Barbarossy, o nichž je v publikaci pojednáno, není nově objeveno, přesto se jedná o vyobrazení více i méně známá. Pozornost nemohla být věnována všem dochovaným soudobým Barbarossovým vyobrazením. Jednotlivá vyobrazení nejsou svědectvím charakteru vyobrazeného, nýbrž svědectvím o sociálních a právních souvislostech, v jejichž rámci bychom měli zobrazovanou osobu vidět.

Do současnosti se dochovalo asi 1 200 Barbarossových listin, tisíc z nich bylo opatřeno pečetí, většinou voskovou pečetí, na níž je vypodobněn trůnící panovník. Devadesát listin pak bylo opatřeno zlatou bulou, na přední straně je polopostava císaře, na zadní straně pak koloseum. Zobrazení panovníka nejdeme i na pečetích některých měst. Nejčastějším nositelem panovnických vyobrazení jsou ale mince. Na nich najdeme přes sto různých zobrazovacích typů Fridricha Barbarossy.

Panovníkova vyobrazení na nástěnných malbách máme doložena především v dochovaných písemných pramenech. Přesto se do současnosti dochovalo několik výjimek, i když je problém s jistotou potvrdit, že se opravdu jedná o zobrazení Fridricha Barbarossy (Klösterlein Zelle zu Aue, hrad Gamburg). Kupř. u údajného panovníkova vyobrazení v Klösterlein Zelle se na konci 19. století jasně hovořilo jako o ženské postavě!

Nejvíce se v pracích o Barbarossovi objevují jeho vypodobnění v rukopisech. Nejznámější je pravděpodobně zobrazení, které vzniklo mezi roky 1185 až 1190/91 v klášteře Weingarten. Vidíme na něm trůnícího císaře s jeho syny, králem Jindřichem VI. a vévodou Fridrichem V. Švábským. Nejdůležitější zde ale není císař, nýbrž mladší Fridrich, který je zde zobrazen jako prostředník mezi klášterem a samotným Fridrichem Barbarossou.

Velice známé je i Fridrichovo vypodobnění jako křižáka v tzv. Schäftlarnském kodexu, který se dnes nachází ve Vatikánské knihovně. Panovník je zde prezentován jako „korouhevník Boží“, který může osvobodit Svatou zem. Další čtyři Barbarossova vyobrazení najdeme v Liber ad honorem Augusti Petra z Eboli, v rukopisu, který vznikl mezi roky 1195 až 1197. Ve výčtu kreseb a iluminací by se dalo pokračovat.

Z plastik je známý reliéf ze západního křídla kláštera sv. Zenona v Bad Reichenhallu. Dílo  odkazuje na kontext lokálních zájmů. Vypodobnění představuje panovníka jako císařského ochránce, který projevoval klášteru velkou přízeň.

Velice zajímavou historii má sedící panovník na románském portálu westwerku dómu ve Freisingu, kde se nachází i identifikační nápis. Štauf společně se svou manželkou Beatrix podpořil obnovu požárem zničeného chrámu, což by byl důkaz, proč se jeho zobrazení na portálu nachází. Jeho vypodobnění ale neodpovídá vyobrazení osoby, která se zasloužila o „nové“ vystavění dómu. Studie dokazuje, že se ve skutečnosti nejedná o Barbarossovo zobrazení, nýbrž máme před sebou trůnícího krále Šalamouna, jehož navštívila královna ze Sáby. Ke spojení trůnícího panovníka s Fridrichem Barbarossou došlo pak až v 17. století!

Své místo zde má i proslulý pražský mostecký reliéf, jemuž věnoval svou stať Martin Wihoda. O hodně poničeném reliéfu se již dlouhá desetiletí vedou diskuse, které neberou konce. Wihoda spojuje s reliéfem celkem tři interpretace, přičemž se přiklání k té, která je uváděna nejčastěji, tedy že se jedná o vypodobnění trůnícího Fridricha Barbarossy, jenž předává královskou korunu klečícímu Vladislavovi II. z rodu Přemyslovců. Vychází i z předpokladu, že vznikl-li reliéf v době Vladislavovy vlády, je téměř nepředstavitelné, že by dílo nezobrazovalo právě panovníkovo „povýšení“ na krále („Korunovační reliéf“).

Nejznámějším dílem, které „nese“ podobu Fridricha Barbarossy, je bezesporu proslulý Cappenbergský relikviář v podobě hlavy, jenž byl původně používán jako relikviář sv. Jana Křtitele. Od konce 19. století se pak začalo hovořit, že se jedná o dílo, které bylo vytvořeno podle „podoby“ Fridricha Barbarossy. Busta měla být vnímána jako výraz bohem vyvoleného postavení Barbarossy jako světského vladaře a zároveň odmítnutí jakékoliv závislosti jeho královské a císařské vlády na papeži. Diskuse kolem tzv. Barbarossovy hlavy z Cappenbergu ale ještě nejsou u konce, což platí i pro ostatní vyobrazení tohoto významného vladaře.

Barbarossovy portréty odrážejí osobu jen v jejích vnějších znacích. Jedná se o obrazy panovníka jako veřejného činitele a božího vyvolence. Barbarossa se ale většinou nenechával zastupovat svými portréty, takže jeho vyobrazení neměla politicko-právní funkci zástupce. Jednotlivá vypodobnění poukazují i na sociální vazby. Některá díla představují Barbarossu jako zakladatele a objednavatele. Významná je i memoriální funkce některých panovníkových zobrazení.

Kolektivní publikace „Barbarossabilder“, která je doplněna bohatým obrazovým doprovodem, je významným příspěvkem k nejen panovnické ikonografii. Zajímavé a podnětné texty přinášejí četné nové poznatky k doposud spíše přehlíženému tématu, kterým je vztah panovnické reprezentace a umělecké produkce. Zároveň jsou významným příspěvkem k aktuální diskusi o středověkých panovnických „portrétech“ a vztahu umění a vlády období vrcholného středověku. Zároveň by se sborník mohl stát inspirací pro české badatele, kteří se věnují vyobrazením českých panovníků ve středověku.

Marek Zágora

Knut Görich – Romedio Schmitz-Esser (Hg.), Barbarossabilder. Entstehungskontexte, Erwartungshorizonte, Verwendungszusammenhänge, Schnell und Steiner Verlag, Regensburg 2014, 360 stran, doporučená cena 49,95 euro

Resümee:

Kaiser Friedrich Barbarossa gehört zu bedeutendsten Herrschern des Mittelalters. Seine zeitgenössischen bildlichen Darstellungen finden wir auf Münzen, Siegeln, in Wand – und Buchmalerei, in der Klein- und auch Bauplastik. Im Schnell und Steiner Verlag erschien ein Sammelband über BarbarossaBilder. Die Autoren der Beiträge, Historiker und Kunsthistoriker, beschäftigen sich nicht nur mit der Ikonografie der Werke, sondern auch mit dem sozialen und politischen Kontext ihrer Entstehung und Verwendung. Die einzelnen Bildnisse im Buch sind von höchst unterschiedlicher Bekanntheit. Man kann z. B. über den berühmten Cappenberger Barbarossakopf oder über die Darstellung Barbarossas als Kreuzfahrer im Schäftlarner Codex lesen. Der Leser stellt fest, dass einige Bilder keinen Barbarossa darstellen, z. B. am Westportal des Freisinger Doms. Tschechischer Historiker Martin Wihoda schreibt unter anderem über das „Krönungsrelief“ am Turm der ehemaligen Judithbrücke in Prag. In der schönen und interessanten Publikation findet man auch viele neue Informationen über Verhältnis von Herrschaft und Kunst im Hochmittelalter. Das Buch kann sicher eine große Inspiration auch für tschechische Forscher werden.

Internet:

http://www.schnell-und-steiner.de/artikel_8214.ahtml?NKLN=28_RSA

Obsah:

Knut Görich und Romedio Schmitz-Esser, Vorwort

Knut Görich, BarbarossaBilder - Befunde und Probleme

Eine Einleitung

I. BARBAROSSABILDER DER ZEITGENOSSEN

Ludger Körntgen, Herrscherbild im Wandel - Ein Neuansatz in staufischer Zeit?

Florian Hartmann, Reale und ideale Bilder von Friedrich Barbarossa im kommunalen Italien

II. SPHRAGISTIK UND NUMISMATIK

Irmgard Fees, Friedrich Barbarossa in seinen Siegeln

Christoph Friedrich Weber, Barbarossa auf Stadtsiegeln: Lodi, Lauingen und Gelnhausen

Michael Matzke, Barbarossa auf den Münzen seinerzeit

III. MONUMENTALE WANDMALEREIEN

Jochen Johrendt, Barbarossadarstellungen in den verschwundenen Lateranfresken

Guido Siebert, Das Putzritzbild der Kirche des Klösterlein Zelle zu Aue - ein Barbarossabild?

IV. BUCHMALEREI

Heinz Krieg, Das Thronbild in der Weingartener Handschrift der >Historia Welforum<

Jürgen Dendorfer, Barbarossa als Kreuzfahrer im Schäftlarner Codex

Sebastian Brenninger, Begraben unter Farbe und Ornament. Barbarossa im Liber ad honorem Augusti

Volkhard Huth, Unbeachtete Barbarossabilder. Zu zwei Herrscherdarstellungen in Handschriften aus Freiburg und Paris

Henrike Haug, Barbarossa in den Randzeichnungen der >Annales Ianuenses<

V. BAUPLASTIK

Knut Görich, Das Barbarossarelief im Kreuzgang von St. Zeno in Bad Reichenhall

Roman Deutinger - Romedio Schmitz-Esser, Wie Freising zu Barbarossa kam. Zum Figurenprogramm am Westportaides Freisinger Doms

Martin Wihoda, Das »Krönungsrelief« am Turm der ehemaligen Judithbrücke in Prag

VI. KLEINPLASTIK UND KUNSTHANDWERK

Viola Belghaus, Barbarossa und das Armreliquiar Karls des Großen

Jan Keupp, »Sie scheint sich auszulegen ...«. Die Cappenberger >Taufschale< als Ermöglichungsinstanz der Mediävistik

Caroline Horch, Der Cappenberger Barbarossakopf als Idealtypus der Herrschaftsvorstellung Friedrichs I.

VII. BARBAROSSABILDER DER MODERNE

Camilla G. Kaul, Barbarossadarstellungen in Deutschland im 19. und 20. Jahrhundert

Romedio Schmitz-Esser, Italienische Barbarossabilder seit dem 19. Jahrhundert