Řezno (Regensburg): Životopis Ludvíka Bavora (Die neue Biografie Ludwigs des Bayern)

Letos v říjnu uplyne sedm set let od zvolení Ludvíka Wittelsbašského římsko-německým králem. Osobnost panovníka, který je známý jako Ludvík Bavor, je ve stínu svých slavnějších předchůdců na římskoněmeckém trůně z rodu Štaufů i svého nástupce Karla IV. z rodu Lucemburků.

Kulatému výročí Ludvíka Bavora je věnována především bavorská zemská výstava „Ludwig der Bayer – Wir sind Kaiser!“, kterou mohou všichni zájemci navštívit až do 2. listopadu 2014 v Řezně. K výstavě byl vydán velice zajímavý katalog.

K samotnému výročí bylo vydáno ale i několik dalších knih a mezi nimi též nejnovější životopis Ludvíka Bavora německého historika Martina Clausse. Publikace nazvaná „Ludwig IV. – der Bayer. Herzog, König, Kaiser“ vyšla v řezenském nakladatelství Friedrich Pustet v rámci úspěšné řady „kleine bayerische biografien“.

Autor hned v úvodu dává najevo, že píše životopis „svého“ Ludvíka Bavora. Zabývá se nejvýznamnějšími mezníky v životě a vládě Ludvíka Wittelsbašského a přichází i s vlastní interpretací některých klíčových událostí.

Životopis je rozdělen do deseti kapitol, v nichž Clauss postupuje převážně chronologicky. Hlavní text doplňují četná tematická okna, v nichž je větší pozornost věnována některým vybraným tématům a problémům. Některá okna jsou věnována Ludvíku Bavorovi, kupř. jako otci a manželovi nebo jeho vztahu k umění či církevní politice, jiná přibližují konflikty a události, které hýbaly tehdejší Evropou (např. stoletá válka).

Jedna z otázek, s níž si historici již dlouho lámou hlavu, je rok Ludvíkova narození. Clauss zmiňuje všechny možnosti a přiklání se k roku 1282. Paradoxem dějin je, že malý Ludvík vyrůstal na vídeňském dvoře svého strýce Albrechta I. Habsburského, společně s jeho synem Fridrichem Sličným, který se později stal Ludvíkovým úhlavním nepřítelem.

V Ludvíkově životě sehrály významnou roli dvě vítězné bitvy: první roku 1313 u Gammelsdorfu, která mu přinesla uznání a roku 1314 (20. října) i zvolení římsko-německým králem, k druhé pak došlo roku 1322 u Mühldorfu. V ní porazil svého největšího rivala a protikrále Fridricha Sličného a stal se jediným vládcem Svaté říše římské.

Největší boj ale sváděl Ludvík s papežstvím. Poté, co si začal nárokovat vládu v severní Itálii, se dostal do otevřeného konfliktu s papežem Janem XXII., který Ludvíka nejprve exkomunikoval a dokonce jej sesadil z trůnu (1324).

Označení Bavor používal papež v listinách jako nadávku, Ludvík byl pro něj kacíř a slovo „bavarus“ bylo velice podobné označení „barbarus“. Na Ludvíkovu stranu se ve sporu s papežem postavili františkáni kritizující především přepych papežského dvora. Na císařském dvoře se zdržovali kupř. Marsilius z Padovy a od roku 1328 rovněž William Ockham. Oba stáli na císařově straně. Ockham napsal tzv. Dialogus, v němž vyslovil názor, že i papež se může mýlit. Marsilius z Padovy věnoval Ludvíkovi své dílo Defensor pacis. Absolutně odmítl mocenské nároky papežství a kritizoval papežské snahy o ovlivňování světských otázek, protože tyto nároky škodí míru.

Ludvík přišel ve své době s několika novinkami. První bylo rozhodnutí učinit z Fridricha Sličného spoluvladaře. Proč tak učinil? Je možné, že chtěl jen přetáhnout Habsburky na svou stranu. Mohlo se však jednat i o taktický tah proti papeži. Papežský vliv v Říši by byl mnohem menší a jednota s předními knížaty by pro Ludvíka znamenala zmírnění jeho exkomunikace.

S druhou významnou novinkou přišel pak v červenci 1338, kdy byl na vrcholu své moci. K volbě římsko-německého krále podle něj měla stačit většina volebních hlasů a zvolený král nepotřebuje schválení papeže. Zvolený král by byl zároveň předurčen k císařské vládě a jeho postavení by bylo rovné papeži. Těmito myšlenkami však Ludvík předběhl svou dobu a k jejich částečnému uzákonění došlo až za vlády Karla IV. v jeho proslulé Zlaté bule.

Ludvík se aktivně věnoval říšské politice, kupř. po vymření Askánců dosadil do braniborského markrabství svého nezletilého syna Ludvíka, čímž získal pro Wittelsbachy druhý kurfiřtský hlas.

Oporou Ludvíka Bavora byli původně Lucemburkové, kteří pomohli velkou měrou i k jeho zvolení. Jejich vzájemné vztahy se ale časem začaly zhoršovat a k jejich konečnému rozchodu pak došlo poté, co se Ludvík rozhodl získat pro Wittelsbachy Tyrolsko, odkud byl „vystrnaděn“ syn Jana Lucemburského Jan Jindřich.

V roce 1342 byl novým papežem zvolen Kliment VI., blízký přítel moravského markraběte Karla Lucemburského a rozhodl se prosadit novou královskou volbu. K volbě došlo v červenci 1346 a novým (proti)králem byl zvolen Karel, nejstarší syn Jana Lucemburského.

Schylovalo se k rozhodujícímu střetnutí, ale Ludvík na podzim roku 1347 náhle zemřel během lovu na medvědy. Karel se tak mohl prosadit jako nový římsko-německý král.

Ludvík Bavor zůstal navždy exkomunikován. V historiografii let 1370 až 1500 nehrál žádnou významnou roli, jinak tomu bylo v dílech pojednávajících o dějinách Bavorska, v nichž byl prezentován jako znovusjednotitel Bavorska a „praotec“ všech Wittelsbachů.

Čtivý text Martina Clausse je vhodně doplněn bohatým černobílým obrazovým doprovodem, mapami a několika rodokmeny.

Kniha „Ludwig IV. – der Bayer. Herzog, König, Kaiser“ je zasvěceným seznámením se životem, vládou a dobou císaře Ludvíka Bavora, který patřil k nejvýznamnějším osobnostem první poloviny 14. století a jehož vláda byla úzce spjata i s u nás vládnoucími Lucemburky.

Marek Zágora

Martin Clauss, Ludwig IV. – der Bayer. Herzog, König, Kaiser, Verlag Friedrich Pustet, Regensburg 2014, 144 stran, doporučená cena 12,95 euro

Resumé:

Von Mai bis November 2014 veranstaltet das Haus der Bayerischen Geschichte in Regensburg die Bayerische Landesausstellung „Ludwig der Bayeer – Wir sind Kaiser!“ Anlässlich des Jubiläums und auch der Landesausstellung legte Historiker Martin Clauss eine Darstellung zur Person und Herrschaft Ludwigs IV. (1282?-1347) vor. Er schrieb fundierte und vor allem interessante Biografie des Herrschers, der zu den bedeutendsten Persönlichkeiten der 1. Hälfte des 14. Jahrhunderts gehörte und der bedeutend die Reichsgeschichte beeinflusste. Für den Autor war Ludwig der Bayer in zwei Bereichen erfolgreich: Als König und Kaiser wies er den päpstlichen Approbationsanspruch nachdrücklich zurück, als Herzog trieb er die Intensivierung der Landesherrschaft voran.

Internet:

www.verlag-pustet.de

Ke katalogu výstavy „Ludwig der Bayer – Wir sind Kaiser!“:

http://www.stavitele-katedral.cz/rezno-regensburg-katalog-vystavy-ludwig-der-bayer-%E2%80%93-wir-sind-kaiser/

Z obsahu:

1 Ludwig wer? Eine Einführung

2 Ludwig der Mensch

3 Jüngster Sohn, Pfalzgraf und Herzog (bis 1314)

4 Von der Doppelwahl zum Doppelkönigtum (1314-1325)

5 Der Konflikt mit der Kurie (1323-1330)

6 Ludwig der Kaiser: Europa und das Reich (1330-1338)

7 König, Kaiser und Landesherr (1329-1346)

8 Verdammung, Gegenkönig, Tod (1341-1347)

9 Ludwig – ein erfolgreicher Herrscher?

10 Zum Nachleben Ludwigs

Anhang